Kompletní průvodce plný praktických tipů, jak i VY můžete sehnat své první klienty a odstartovat tak svou úspěšnou freelance kariéru.

První věc je tedy Hard Skill. Věc, kterou děláte, baví vás a jste schopni s ní pracovat tak, aby jste vyřešili problém nebo nějakou formu zakázky pro někoho dalšího. V době když jsem začínal jsem se prezentoval jako grafik. Hned po škole jsem dělal pro menší firmu nejdříve jako editor. V "portfoliu" jsem měl 3 práce. Takový menší web, který vypadal příšerně a asi 2 "loga" pro kamaráda. Přesto jsem se jel ucházet o pozici webdesignéra ve firmě. Šéf mi tehdy řekl, že to vůbec. Měl jsem ale štěstí. Designér, který tehdy odcházel se za mě ale přimluvil, dal mi šanci a začal jsem mu pravidelně pomáhat s grafikou.

V podstatě brigáda. Všechny ty drobné grafické práce šly zamnou. Mělo to ale výhodu. Poznáte firemní prostředí a to, jak to zhruba funguje v praxi. Začnete dělat reálné věci a nejen ty, které vám zadá někdo ve škole. Věci, které stojí peníze a vy tím ovlivníte byznys někoho jiného. Je úplně jedno jestli jsem dělal sadu bannerů nebo šablonu pro newsletter. Všechny ty věci se někde použily. Snažte se, co možná nejrychleji zlepšovat a učit. Na začátku to bude chtít větší časovou investici. Musíte si ty věci zkoušet a testovat. Dělejte si věci pro sebe, které můžete použít do svého portfolia. Já věděl, že bez portfolia práci neseženu. A tak jsem si ho začal budovat po brigádě. Když jsem večer přijel, sednul jsem a začal kreslit weby. Našel jsem si různé šablony a již hotové weby a ty ve Photoshopu překresloval. Potřeboval jsem to "dostat do ruky". Když nějakých pár webů překreslíte, zjistíte, jak to cca funguje a jak to můžete zlepšit. Tenkrát jsem si založil profil na Behance.net a práce dával tam.

Možná na volné noze právě začínate. Možná jste již ostřílení profíci. Tenhle článek je ale podle mě pro všechny. Ve freelance světě a v podnikání není nic nastálo a všechno se může rychle změnit. Z momentu, kdy máte poptávek tolik, že si můžete vybírat a hledat ideálního klienta až k tomu, že musíte brát všechno, co vám přijdou na stůl.

Jsem na volné noze sedmým rokem. Za tu dobu, co to dělám se svět a podnikatelské prostředí dost změnilo. Člověk zažil krizi s Covidem nebo aktuální situaci s válkou na Ukrajině a se zdražováním. Neexistuje univerzální návod pro každého. Každý, kdo se rozhodne dělat práci sám na sebe se musí postavit jak svým strachům a výzvám, tak tomu, že bude mít originální příběh, který nejde od nikoho převzít a zkopírovat. Můžete se inspirovat, brát si od každého trochu ale musíte to být schopní aplikovat na svůj život a na svoje výzvy. Moje podnikání a vůbec freelance fungování je hodně postavené na tom, že kombinuju řemeslnou práci = v mém případě UI/UX design a kreativní projekty, které tvořím.

Jak jsem tedy získal první klienty v roli freelancera? Když se rozhodnete jít dělat na sebe, musíte něco umět. Musíte něco nabídnout. Jít na volnou nohu s tím, že se něco teprve začnu učit a pak to nabídnu je nesmysl. Prosím, nedělejte to. Budete z toho ve zbytečném stresu, bude vás to stát mnoho a mnoho nervů. Zároveň musíte být schopni pravidelně vydělat peníze, které vás uživí. Pokud máte něco našetřeno a jdete do toho s tím, že vám to bude na začátek stačit, dobře si to rozmyslete. Náklady skáčou a postupem času jich není zrovna málo.

Pak přišlo rozhodnutí, co dál? Mít brigádu nejde navěky. Potom jsem se dostal k několika technologickým firmám. Klasicky přes nabídku na pracovním portálu. Poslal jsem vytvořené portfolio na Behance a začal jsem dělat v podstatě fulltime. Byl jsem v kontraktorské pozici. To byl můj první kontakt s opravdovým byznys světem. V té době už jsem si ale nechal některé drobné věci z brigády a dělal je po večerech a někdy o víkendu. Kombinoval jsem různé projekty a zakázky. Někdy i malé kšeftíky pro známé. Rozdíl ale bylo, že vám práci dohazuje někdo další. Výhoda v tomhle fungování je ta, že se dostanete k velké porci projektů a tím pádem i zkušeností. Zkoušíte mnoho přístupů a učíte se. Nasáváte informace a postupně si filtrujete činnosti, které vás baví a které až tolik ne.

Když začínáte a nevíte co a jak, navažte spolupráci s nějakou firmou, která pro vás dává smysl.Bude to pro vás efektivní a celkem rychle se něco naučíte. Budete mít jasno. A budete něco umět.

Protože když něco umíte a víte, že to umíte, pracuje se s tím mnohem lépe. Nepotřebujete být hnedka expert na dané téma, stačí si poradit, když něco nevím. Dohledat informace a najít řešení. Obecně si myslím, že schopnost "nějak si poradit" je jak v životě, tak v podnikání klíčová.
Takže, už umíte nějaký Hard Skill. Něco, na čem postavíte vaše fungování.
Jakmile máte stabilní příjem jak zakázek nebo z nějaké spolupráce, je na čase – aspoň podle mě tedy – dělat něco "bokem". Udělat si nějaký vlastní projekt nebo službu, co můžu nabízet.

Proč?

• Vyzkoušíte si na tom fungování v byznysovém prostředí sami za sebe.
• Naučíte se na tom spoustu věcí – dejte si cíl, co se chcete naučit.
• Nahlédnete i do jiných oborů, než je ten váš.
• Naučíte se prodávat svoje služby.
• Potkáte lidi, kteří vás posunou dál a i vy můžete posunout je.
• Budete si budovat síť lidí a známých. Mít vlastní síť na kterou se můžete obrátit je k nezaplacení.

Takže druhá věc je vlastní projekt. Když jsem byl přesně v téhle situaci, tzn. měl jsem relativně stabilní práci a příjem, mohl jsem se pustit do vlastních věcí. A protože jako webdesignér často kreslíte wireframy, potřeboval jsem něco, kam bych mohl wireframy zakreslovat. Napadlo mě, že bych si na to vyrobil vlastní sešit. Existovalo sice zahraniční řešení ale poměr cena/výkon se mi nelíbil. Tak jsem se pustil do vlastní tvorby sešitu pro webdesignéry – Poonbook. Napsal jsem k tomu dost článků na tady blog.

Když si budete vybírat, co budete tvořit, přemýšlejte nad tím, jak vám to zapadne do vašeho portfolia znalostí a toho, co děláte teď. Sice jsem neuměl vyrobit sešit ale na to se dá najmout tiskárna a lidi, kteří vám ten sešit navrhnou a udělají. Já našel super kluky v Olomouci a za tuhle tiskárnu dám ruku do ohně. Jediné, co jsem věděl, že se chci naučit marketing, sociální sítě a navíc potřebuju ten sešit k práci. Takže jsem to všechno spojil. Představu, jak má sešit vypadat jsem měl, ale jak to vyrobit byla věc jiná. Na Poonbooku jsem se naučil dělat obsah jak na sítě, tak pro sebe. Začal jsem se víc zajímat o svůj obor a fomulovat myšlenky. Když jsem nevěděl, jak s tím marketingem víc pohnout, našel jsem si ty nejlepší lidi v oboru a vzal si u nich konzultaci. Díky Michelle, mi to bylo hned jasnější. Vzniklo z toho fakt hodně obsahu a já se naučil, jak to využít v praxi. Měl jsem díky tomu reálnou zkušenost, kterou jsem pak mohl předat u těch klientských zakázek.

Vždycky říkám, že Poonbook byla moje vstupenka do oboru. Poznal jsem díky tomu dost lidí. Protože když nabízíte produkt, potřebujete reference a zpětnou vazbu. Díky tomu, že jsem oslovil designéry a marketéry a sešit jim dal na vyzkoušení, zjistil jsem reálné potřeby a zapracoval feedback. Přesně tak, jak to funguje v normálním projektu. Nakonec se podařilo navázat rychlou spolupráci i třeba s českým Microsoftem a tehdy jsem těch sešitů prodal přes 100.

Na různých zakázkách jsem se potkával se stejnými lidmi. Zároveň jsem chtěl jsem udělat takovou platformu pro studenty, pomocí které bych jim mohl předat nějakou zkušenost z praxe. A protože je výhodnější spolupracovat s lidmi, kteří pro vás už něco udělali, víte jak fungují a jakou práci odvádějí, spojte se.

Když to budete hrát tak, že je pro vás každý konkurent, tak se bude podnikat hodně obtížně. Proto jsem udělal Kolabo.cz a postupem času, stejně jako se mění váš přístup k podnikání, mění se i tenhle brand. Už to není zaměřené pouze na malé projekty ale dokáže to konkurovat i větším hráčům a jsme schopní se díky tomu dostat k větším projektům. Proč? Protože klient potřebuje vyřešit komplexní problém, nechce jen dílčí část. Pro něj je to web. Pro vás grafika, kód, marketing... Musíte to umět spojit. Zároveň, když je každý z týmu freelancer, zakázky k vám můžou chodit z více směrů. Ideální. Budujte si spojení a pracujte v týmech. Dostanete se k lepším zakázkám.

Díky vlastnímu projektu můžete rozšířit svoje portfolio dovedností a toho, co můžete potenciálnímu klientovi nabídnout. Klient a lidé obecně si vás zapamatují. Vystoupíte z řady lidí, kteří nic netvoří. Budete mít konkurenční výhodu. Když do vlastních projektů zatáhnete i ostatní kolegy a lidi, co něco tvoří, spojíte síly a dokážete se dostat o dost dál. Rozšíříte si publikum. Najednou mluvíte z více směrů k lidem, ke kterým byste se nedostali a nebo dostali za delší dobu. Budete toho více umět a dokážete na tom postavit i svojí prezentaci. Těch projektů, které jsem dělal a které stále dělám je spousta ale pořád je to postavené na spojování sil s ostatními.

Třetí věc je sebeprezentace. Ruku v ruce s tvorbou vlastního projektu(pokud nic netvoříte a nechcete tvořit, tak to nevadí. Kroky na sebe nemusí přímo navazovat. Berte si z článku, co chcete. Je to na vás.) jde i vaše sebeprezentace. Potřebujete mít někde napsáno, co děláte. Udělejte si web a sepište vaše služby. Když jsem dělal svůj první osobní web byla to směs všech věcí, co jsem dělal a s čím jsem se setkal. Chtěl jsem to vzít dost zeširoka. Když do toho přišel sešit, potřeboval jsem to i přes web prodat. Takže jsem to vylepšil díky Tomášovi Sobelovi na e-shop. Když už sem sešit nedělal a zároveň jste v oboru déle, zjistíte, že i vaše služby se mění. Není to najednou tak široké a neděláte všechno, co vás napadne. To se promítne i do vašeho webu.

Udělejte si tak prezentaci, kde si odpovíte na to:

• Kdo jste?
• Co děláte?
• Proč to děláte?
• Co chcete dělat a pro koho?
• Proč by to měl klient chtít zrovna od vás?
• Co jste už udělali?
• Jak vás může klient oslovit?

Prezentace vám pomůže v tom, že můžete oslovit klienty s tím, co umíte a s čím by potřebovali pomoct. Může to fungovat jako čistě prodejní kanál nebo portfolio toho, co děláte.

Pokud máte hotový web, dělejte obsah. Sergey Petukhov z digitální agentury proidea.digital vždycky říká, že Česko je obsahová poušť. Když to srovnáte se zahraničím, moc se toho tady neděje. Přitom je každý na sítích.

Možná jste introvert a možná se vám do toho nechce. Protože, co si pomyslí okolí, žejo... Já jsem taky introvert a do té doby jsem ani na Facebook nic vlastně nepřidal. Hecněte to. Jdětě do toho. Jediné, co vás to bude stát je váš čas. Nemusíte si platit reklamu. To, co máte na webu chytře zrecyklujte formou postů na sítě. Dejte to mezi vaše známé. Ukažte jim, co děláte. Já na to šel tak, že jsem si vlastně rozpadnul proces toho, co dělám na miniaturní kroky a ty se pak snažil popsat. Když weby děláte, tak o nich přece něco víte, ne? Tak o tom povídejte ostatním. Kupte si knihu Jak na sítě. Fakt vám dost pomůže a zjistíte, jak nad obsahem přemýšlet. Když vám nebude z marketingu něco jasné, vezměte si konzultaci u někoho, kdo to fakt umí. Stejně jako jsem využil konzultaci u Michelle během tvorby Poonbooku, můžete si vzít vaše konkrétní téma které řešíte a pokud vám to nebude jasné, co vlastně sdílet, prokonzultujte to s někým. Opravdu vám to pomůže a jsou to velmi dobře investované peníze.

Čtvrtá věc a podle mě absolutně zásadní hned po tom, co umíte svůj skill fakt dobře – komunity. Zdá se to jako klišé ale lidi přitahují lidi. Chcete podnikat? Potkávejte se s podnikateli, freelancery a lidmi, kteří jsou v oboru už nějakou dobu. Existuje mraky skvělých akcí, kam můžete jít a potkat někoho z oboru. Portál Na volné noze Roberta Vlacha pořádá networkingy, setkání a srazy. Zkuste na nějaký jít. Nebojte se. I pro introverty je to super. Je to nenucené a prostě to tam plyne, tak nějak přirozeně. Já se na těchto akcích seznámil s kolegy, se kterými děláme dodnes. Třeba s Péťou Papežovou jsme na jedné akci vymysleli designový mastermind. Vláďu Holana jsem pak oslovil, jestli by se k nám nechtěl připojit. Květa Vašířová, kterou jsem tam viděl asi třikrát mi udělala novou sérii brandových fotek. Určitě bych zapomněl na spousty lidí, tak se nebudu pouštět do větších akcí.

A to je jen jedna komunita. Pak můžete jít na akce od Jirky Rosteckého a jeho Mladého Podnikatele. Naprosto boží byla série Freelance klubů, kde jste mohli potkat top freelacnery a zeptat se jich prakticky na cokoliv a zároveň vám hodně otevřeným pohledem představili jejich podnikání.
Doporučil bych ještě portál Naučmese.cz. Tam sem třeba potkal super designéra, kolegu a kamaráda Sergeje Petukhova. Nyní spolu natáčíme pořad OUI Design Talk, kde tvoříme obsah pro designéry a zadavatele projektů. Ale bez jeho kurzu, na kterém jsem byl, by se to nikdy nestalo. To, že jsme se spolu po kurzu "zakecali" spustilo to, že jsme některé aktivity mohli spojit.

Můžete chodit na velké konference nebo menší akce typu Barcamp. Stačí hledat to, co vás zajímá.

Vždycky říkám a pokaždé se mi to osvědčilo, že pokud mě baví a zajímá někoho práce, prostě ho oslovím a seznámím se s ním. Je to nejrychlejší cesta k tomu se k někomu dostat. Pozor, ale i od vás musí jít nějaký zdroj inspirace, nemůžete lidi pouze "vysávat" jako upír. Předejte jim i váš pohled na věc. Něco, co je může obohatit. Musít to být vzájemné. Pokud si padnete do noty, může se stát, že nějaká zákazka může přijít i od někoho, kdo si na vás tímto vzpomene a dostanete jeho důvěru.

Pátá věc je spíše schopnost. Buďte schopní. Dělejte to tak, jak nejlépe umíte a lidé si to řeknou. Fakt. Řešte klientův problém. Bavte se s klientem, zajímejte se o jeho podnikání. Hlavní podle mě je to, nebát se vzít telefon a když si nejsem u něčeho jistý, klientovi zavolat nebo napsat. S designérem je zásadní komunikace. Na komunikaci si zakládám. Nevadí mi volání. Samozřejmě, pokud je to v nějaké normální míře. Celý den u callů taky není úplně ideální.

Buďte komunikativní. Padlo to v předchozím odstavci. Ovšem teď tím myslím takový ten přirozený dojem. Usmívejte se, není nic horšího než přijít ke klientovi naštvaný. To, že se vám před meetingem něco nepovedlo je váš problém. Teď je tu nový meeting a vy na to musíte být nastavení.

Buďte spolehliví. Spolehlivost dost často rozhoduje o tom, jestli budete s klientem ještě někdy spolupracovat. Platí to z obou stran. Když klient nebude spolupracovat a bude na něm viset jeho část práce, taky s ním už nebudete chtít dál pokračovat. To samé, když vám nezaplatí fakturu. U vás si dejte hlavně pozor na to, aby jste vše stíhali a pokud to stíhat nebudete, tak to dejte včas vědět a zařiďte podle toho zbytek projektu. Musí na vás být spolehnutí. Pokud děláte práci dobře, klientovi poradíte a vyděláte mu díky vaší práci peníze(nebo jakýkoliv další cíl...) nejspíš s vámi bude chtít spolupracovat i dál. Jednoduchá rada: buďte všude včas, posílejte všechno včas a chovejte se tak, jak chcete aby se klient choval k vám.
Co když tohle neumím? Neumím to naprogramovat? Neumím to prodat? Vždyť já dělám jen grafiku(nebo jakýkoliv jiný obor).

Neznám slovo, že něco nejde. Musíte být schopní problém vyřešit, sehnat lidi nebo doporučit lidi, kteří jsou schopní ten problém vyřešit. To už je ale vaše starost. Klient chce web. Tečka. A pokud je vám jeho projekt sympatický, chcete mu pomoct a potřebujete zakázku, problém mu vyřešíte.

Jsou obory, které se přímo vážou na vaší práci. V případě designu je to třeba obsah. V každém designu pracujete s různými formami obsahu. Pokud vás obsah baví, tak se v něm dovzdělejte. V mém případě, kdybych nebyl designér, byl bych s největší pravděpodobností copywriter. Byl jsem na pár kurzech, třeba Pište jako pornomagnát od Otty Bohuše je naprosto boží a mohu říct, že je to jeden z nejlepších kurzů, na kterých jsem kdy byl. To samé marketing jako takový. Jak jsme říkali u vlastních projektů, něco se na nich naučte ať to můžete předat dál. Díky tomu můžete klientovi nabídnout mnohem víc a ne jen ten váš profesní základ. Dáte mu více pohledů na věc a dokážete odhalit slabiny v projektu. A jako bonus dokážete specifikovat zadání pro daného odborníka, protože budete vědět, co je potřeba udělat.

Ještě na škole jsem programoval. Moc mi to nešlo, nemám na to ten správný mindset. Ale třeba v prvních projektech, co jsem dělal, jsem byl v pozici frontend developera. Takže to, co jsem si navrhnul, jsem si taky vyrobil. Měl jsem přesah, ale hodně obecný i do té backendové části. Takže vím, jak to cca funguje na pozadí a dokážu tak dopředu odhadnout, jak bude probíhat implementace a co je potřeba zajistit programátorovi aby to byl schopný udělat. Zkrátka myslete dopředu. Někdo je generalista, někdo zase specialista. Já jsem generalista a jsem za to rád. Každý si to zvolí a pracuje s tím podle toho. Podstatné je vyřešit klientův trabl.
Když budete mít tenhle základ a byznys vám bude nějakým způsobem fungovat, tak si dejte prostor pro sebe. Dělejte si pravidelné revize. Co vám funguje a co zase ne. Můžu doporučit takový brainstorming sám se sebou. Já když nevím, tak píšu. Zkusím všechno vysypat z hlavy a dát tomu řád a nějakou strukturu. I když se vám zrovna nedaří. Sepište si aktuální stav, co se stalo, proč se to stalo a jak to zkusíte napravit. Nezapomeňte si nastavit akční krok. To, co můžete udělat, aby se to brzy napravilo.

Teď si půjčím jednu pasáž z mého blogu, kde jsem následující téma už jedou popsal. Znáte IKIGAI? V jednom rozvojovém článku jsem narazil na slovo IKIGAI. Pochází z japonštiny a je to přesně ten důvod, proč ráno vstát z postele. Ten, který jsem povědomě cítil, ale nedokázal ho popsal. V roce 2019 jsem začal jsem s objevováním vlastního IKIGAI a byl to nesmírně náročný proces. Hlavně nepřišel hned. Chtělo to delší úsek nerušené full focus práce. Jak jsem na to šel? Celkem jednoduše. Rozkreslil jsem si myšlenkovou mapu. Základní mustr IKIGAI si můžete stáhnout normálně z internetu.

Celý koncept je rozdělený do 4 kruhů. Činnost, kterou chcete v budoucnu dělat, by měla protnout všechny 4 kruhy. U mě to v praxi vypadalo nějak takhle.

Baví mě to?

• Tvorba vlastních projektů
• Tvorba myšlenkových map
• Poradenství a brainstorming nápadů
• Hraní si s designem
• Psaní blogu
• Kavárny a pěkná místa
• Jídlo
• Cestování vlakem

Jsem v tom dobrý?

• Proces tvorby designu
• Pořádek ve věcech
• Zkoušení nových projektů
• Dochvilnost
• Systematičnost

Co svět potřebuje?

• Edukované školství
• Věřit si ve spolupráci
• Zodpovědné lidi

Uživí mě to?

• Webový design
• Poradenství
• Školení
• Osobní projekty

Moje IKIGAI Resumé:
IKIGAI je pro mě posouvání sám sebe nebo někoho dalšího dál. Dělání projektů, které mají smysl, jsou pěkné zpracované a ze kterých vychází klid a pohoda.

"Hah, no jasně, vždyť je to celý nesmysl." určitě si teďka něco takové říkáte. Upřímně? Sám jsem měl taky pár pochybností. Celou dobu se nic nedělo a že by se to mělo změnit vyplněním nějakého dotazníku? Těžko. Uběhlo pár dní, co jsem si svoje IKIGAI v duchu řekl. Fakt jen pár. Pak přišel pátek. Nic moc se nedělo. V tom mi přišla zpráva od kamarádky, se kterou jsem se pár let neviděl. Jestli prý může předat kontakt jejímu šéfovi do firmy. Chtějí nový web. Říkám OK, klidně. Ať se ozvou. Ještě to odpoledne mi zvonil telefon. Na druhé straně strašně příjemný chlapík se super projektem a nápadem. Nápad přesně splňoval moje IKIGAI. A ve finále z toho byl projekt na půl roku.

Ať si své IKIGAI vytvoříte nebo ne, pamatujte, že podnikání a práci, kterou chcete dělat musíte v první řadě hlavně dělat. Musíte udělat první kroky k tomu, aby se dal realizovat zbytek. Když zůstanete jen u různých návodů, knížek a motivačních podcastů, nikam se v praktické rovině neposunete. Jak říká John „Jocko“ Willink – americký autor, podcaster a bývalý důstojník speciálních jednotek – "Don't Just Listen. DO."

A aby to nebylo opřéné jen o můj pohled na věc, oslovil jsem pár mých dobrých známých, kteří se ve freelance světě pohybují nějaký ten pátek. A já budu rád, když se s vámi podělí o to, jak na to šli oni.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot svoje první klienty získala následovně:

• Ukazovala jsem svou práci (na sítích, na blogu, na konferencích), takže ke mně často přišla poptávka ve znění: chceme, abyste něco takového udělala pro nás.
• Našla jsem si přátele mezi ostatními freelancery (na srazech Na volné noze, thinktancích, konferencích), se kterými jsme si začali předávat a doporučovat klienty.
• Dělám to nejlíp, jak umím. Klienti mi díky tomu následně často svěřili další práci, nebo si mě v případě změny práce nebo projektu najali znovu. Jednou jsem třeba školila tým PR agentury o 15 lidech, ze kterých v dalších letech 10 lidí odešlo. Osm z nich si mě následně najalo ve svých nových zaměstnáních.
• Držím slovo a nenechám je na holičkách. Za ta léta vím, že to moji klienti oceňují víc než moje profesní dovednosti. Schopných lidí je hodně, spolehlivých málo. Deadliny a domluvy jsou pro mě svatý, a když je nezvládnu, dám včas vědět i s návrhem alternativního scénáře.

Grafický designér a fotograf Vladimír Holan na to šel takto:
První své klienty jsem oslovoval sám, na základě jejich poptávek na různých koutech internetu. Tehdy si pamatuju, že to byl třeba server Webtrh, ale dnes už bude určitě spousta jiných alternativ v podobě různých skupin na sociálních sítích. Postupem času, jak se rozšiřovala síť mých pracovních a přátelských kontaktů, začali klienti chodit sami za mnou, na základě doporučení.

Co si myslím, že může designérovi, ale i jiným profesím, v začátcích zásadně pomoci s hledáním klientů je vytvoření minimálně jednoho vlastního fiktivního projektu, na kterém může demonstrovat 100 % svých schopností. Ukázat to nejlepší ze mne bez toho aniž by to kdokoliv ohýbal svým viděním a cítěním reality.

Pokud bych měl jmenovat několik hodnot, na kterých si zakládám při hledání nebo v mém případě přijímání nových klientů, byly by to spolehlivost, schopnost komunikace a uvědomělost.

Hlavní hodnota je pro mne jednoznačně spolehlivost. Tuhle vlastnost vyhledávám u lidí se kterými se propojuji a obklopuji. Když cítím že spolehlivost začíná absentovat, začínají ve mne vznikat myšlenky, jestli je pro mne nejlepší v dotyčném propojení pokračovat. A myšlenka je semínko květiny skutku, neboli – je to počátek konce.

Schopnost komunikace je jasná věc. Mít vůli a schopnost říct v pravdě co potřebuji.

A uvědomělost? Možná trochu bájná hodnota, ale vědět co, jak a proč činím, je nesmírně důležitá věc pro kvalitní spolupráci.

Co na to fotografka, lektorka a koučka Květuše Vašířová?
První klienty jsem získala tak, že jsem ukázala, co umím, jaké fotky jsem udělala pro někoho, nebo pro sebe, a jaký za nimi stojí příběh. Díky tomu se ozvali klienti, kterým se takový styl fotek líbil, a kteří i podle fotek cítili, že to bude příjemná spolupráce. Není taky náhoda, že mezi prvními klienty byli i lidé, co mě znali už předtím, takže věděli, že kromě slíbeného výsledku si sedneme i lidsky.

Jsem profesionální. Dodám, co jsem slíbila, v co nejvyšší kvalitě, co teď umím. Když se stane, že nemůžu stihnout termín, nebo se stane něco neobvyklého, co může ovlivnit kvalitu výstupu, komunikuju to hned a nabídnu náhradní řešení, aby klient nebyl v nejistotě a aby vždycky věděl, co se děje.

Zakládám si na příjemné komunikaci. Chci, aby se klient během služby, kterou mu poskytuji, cítil dobře od začátku do konce, od prvního kontaktu po poslední e-mail. Většina lidí se necítí při focení komfortně, je to pro ně nezvyklé, mají pocit, že se musí nějak tvářit a podobně. Pro mě je proto důležité, aby mi klient od začátku nejen věřil, že to se mnou zvládne, ale aby se cítil dobře i během focení, uvolnil se a užil si to. I díky tomu pocitu se ke mně potom bude vracet.

Proaktivita. Pokud mám nápad, jak něco vylepšit, hned to klientovi řeknu, nabídnu, zakomponuju nebo poradím (jen pokud o to má ale zájem, nikdo nestojí o nevyžádané rady). Zkušenosti z předchozí práce v jiném oboru a moje zájmy o další vizuální oblasti krom fotek mi dávají přesah, který využívám k tomu, aby finální fotky byly nejen krásné, ale i funkční a přitahovaly tu správnou pozornost.

Copywriterka Lída Dubinská radí tohle:
Věřím, že optimistický přístup hory přenáší. Živnostenský list jsem si založila po předchozích pracovních zkušenostech na pozicích PR specialisty a výkonnostního marketéra – tedy v dost rozdílných kategoriích marketingu. Jako vystudovaná češtinářka jsem věděla, že mojí silnou stránkou je psaný text, označovat se za copywritera jsem v té době ale rozhodně nemohla. A tak jsem na sobě začala makat – zhltla nespočet odborných knížek (ve finále mě ale stejně nejvíc ovlivnila Hluboká práce od Cala Newporta), zhlédla stovky hodin marketingového obsahu na YouTube a jeden čas na sociálních sítích nesledovala skoro nic jiného, než obsah markeťáků z celého světa. To všechno dohromady a pozitivní mindset mi do cesty hned první měsíc, kdy jsem se začala označovat jako freelancer, přivedlo příležitost pracovat pro prvního velkého klienta (a zajímavé je, že s ním spolupracuju do dnes).

Co si na základě mých zkušeností myslím, že je v začátcích kariéry volnonožce důležité?

• Už zmiňovaný optimismus a víra v to, že to půjde a že to půjde dobře.
• Slušnost, pokora a ochota klientům vyjít vstříc a být jim přínosem – vaše práce se jim totiž musí vyplatit.
• Odhodlanost a vášeň – musíte si zkrátka najít to své a snažit se v tom pořád zlepšovat.
• Znalost hodnoty času a od toho se odrážející nastavení honorářů. Já si hned věřila, řekla si o poměrně dost a vyplatilo se.
• Hlavní motivace – vědět, proč na volné noze jste. Třeba proto, že fakt nechcete chodit do práce.
• Každý z nás se potýká s nespočtem kotrmelců a pádů. Být pánem vlastního času je děsně super, stejně jako na prd. Chce to vůli, disciplínu, energii. Hodněkrát se naštvete sami na sebe i na svoje klienty. Mnohokrát se vám ráno nebude chtít vstát. Rok od roku to ale bude lepší a lepší. Radost ale přijde klidně mnohem dřív – když uslyšíte pochvalu, když najdete přátele na volné noze, kteří řeší podobné problémy, nebo když poprvé udoláte na konci měsíce šesti cifernou částku. Kde je vůle, tam je cesta a pokud něco budete chtít, dosáhnete na všechno!

Díky za váš čas a za přečtení.

Budu rád za sdílení a kdyby jste měli jakýkoliv dotaz, ozvěte se mi na info@poon.cz.

Také mě můžete sledovat na facebooku, instagramu, twitteru nebo linkedin.

P. S. Nejaktivnější jsem na Instagramu. ;)