Momentálně jsme na konci srpna 2018. Slunko ještě pořádně praží a s Riganti týmem se vracíme z teambuildingu. Volají mi kluci z tiskárny, že se připravují na Olomoucký veletrh LITR, zaměřený na knižní a papírenské produkty, jestli nechci vzít POONBOOK a dorazit.

To zní jako fajn nápad, proč ne. Začal jsem řešit jak převezu asi 70 sešitů. Samozřejmě bez toho, abych je dovezl pomačkané. Přišel jsem na to, že to nebude taková sranda. Sešity prostě nedrží u sede. Nakonec jsem vzal obyčejný kufr, do něj jsem dal 2 velké krabice od bot, které jsem vystlal novinami a bylo hotovo. Zbytek se vešel zabalený do osušek mimo krabice, takže nehrozilo, že by se nějak poničily. Kutil Tim hadr :-D

Když jsem se chystal do Olomouce, dostal jsem do e-mailu pozvánku, jestli se nechci jako řečník v rámci LITRu zúčastnit Pecha Kucha Night. Kdo PKN nezná, je to formát prezentace, kdy máte na 20 slidů v prezentaci, na každý slide máte 20 vteřin. Ano, je to sakra rychlé. Nikdy jsem na podobné akci nebyl, píšu tedy Zuzce, jestli náhodou nějakou nenavštívila, případně jak to probíhá. Bohužel nebyla ale prý to mám rozhodně zkusit. Okay, to vypadá, že se moje sbírka výzev zase o něco rozroste. Potvrzuji organizátorům účast.

Další úkol je vymyslet název a vůbec celý koncept přednášky. Nemůže tam být tolik omáčky okolo, jinak se to nedá stihnout. Název jsem vystřelil celkem rychle. “Po práci legraci”. Později se mi tak líbil, že jsem ho zrecykloval i pro tento blog. Ovšem jestli mám jet podle prezentace, která i jak blog napovídá je spíše timeline, ve spojitosti se stresem a časovým omezení nevěřím tomu, že si dokážu vše rychle zapamatovat. Jinak. Z každého období, vypíchnu pouze jednu hlavní věc, přiřadím k ní obrázek a datum. To už půjde. Prezentace je odeslaná, vzhůru do neznáma.

Příští stanice Olomouc hlavní nádraží. Právě mi umělý hlas ve žlutém vlaku směr Havířov oznámil, že mám zvedat kotvy. Už teď vím, co nikdy neudělám. Nepojedu už nikdy nikam s kufrem. Hlavně s kufrem, který nemůžete překlopit, otočit a moc akčně s ním manipulovat je učiněné peklo. Tak neohrabaný přesouvání z místa na místo mě přivede do blázince.

Na místě konání, v Olomouckém Konviktu, složím věci. Hned po ubytování a dobití techniky(ano, opět vytřískáno, díky iphone :D) se vydávám do centra. S vidinou, že se pustím do psaní tohoto článku a celého tohoto konceptu psaní blogu. Myšlenka, že bych se do toho mohl pustit hned na tomto výletě, mě přepadla cestou. Někde za Ústí nad Orlicí. Kafe jak lusk. Kavárna umístěná kousíček od centra se mi líbila na mapě tím názvem. A musím uznat, že je to jak lusk. Přijemné ceny, ochotná obsluha(jakože fakt milá a přátelská). Jediné co mi tu chybí je místo, kam by se mohl člověk “zašít”.

Druhý den vstávám hodně brzo ráno. V prostorách veletrhu mám být sice mezi 10:00–11:00 ale chci si projít ještě jednou PKN prezentaci na večer. Poté už letím do Konviktu. Najdu zde svůj stánek i s kufrem. Výborně. Teďka to jen připravit. Ostatní mají spoustu produktů a věcí naprodej. U mě je produkt jen jeden. Aspoň se u mě lidé vyhnou paralýze výběru. Ideální UX. Palety, ze kterých je stánek vyrobený jsou fakt pěkný. Všechno je nachystané. Jsem ready. Navštěvníci začínají pomalu chodit.

Po celém dni si odnáším spousty poznatků.

Spousta lidí, už to někde, někdy na netu viděla. Pro mě hodně milá zpráva. Marketing funguje. Obecně se líbí zpracování a kvalita produktu. I když se na místě moc nenachází moje cílovka, několik manželek sešit bere domů pro své muže, kteří se designem zabývají.

Když jste na takové akci, můžete si na ní krásně vyzkoušet, jak komunikovat se zákazníkem napřímo, můžete vyladit elevator pitch a zkoušet, zkoušet, zkoušet.

Když večer přišla řada na Pecha Kucha Night, měl jsem hrozné nervy. Co myslíte, kdy jsem šel na řadu? Chvilka napětí… Předposlední -_-. Takže opět jako na barcampu vyslechnu všechny profíky.

Pak jsem přišel na řadu. Prezentace běžela. Reflektor mi svítil do obličeje. A tak jsem spustil. Nervozita pokračovala asi tak do čtvrtiny prezentace. Pak jsem si na to celkem zvyknul. než jsem hnedka za půlkou dostal “okno”. Snažím se nepanikařit a slide jsem přeskočil. Za pár minut byl konec, zrovna když mě to začalo nejvíc bavit.

Byl to super výstup z komfortní zóny. Doporučuji kudy chodím. Během chvilky musíte předat(nebo se o to pokusit) message. Snažil jsem se předat to, abychom se nebáli tvořit vlastní projekty a věnovat jim čas. Je to ta nejlepší škola, kterou můžete dostat. Někdy to zkuste a nebudete litovat. Pro mě z toho plyne poučení. Nic moc si z toho nedělat a neřešit.

Tréma netréma.

O nějaký ten týden později jsem na Naučmese objevil kurz Smysluplný a funkční UI & Web design pro grafiky od Sergeye Petukhova. Na žádném kurzu jsem už dlouho nebyl, alespoň si zopakuju základy.
Udělali mi radost hned 4 věci

• Na kurzu nás bylo asi 7, z toho 4 jsme byli ze stejné střední školy, akorát jsme tam chodili v odlišných letech.
• Kurz byl opravdu dobře poskládaný a dával hlavu i patu.
• Pár lidí, už sešit z netu znali, což mě fakt potěšilo.
• Sergeyovi přišel claim “Smysluplné projekty začínají na papíře” tak trefný, že ho měl dokonce v prezentaci(Ne, nezaplatil jsem mu, a nevěděl jsem o tom :-D). Wow.

Nezbývá mi nic jiného než kurz doporučit dál. I když design děláte nějakou dobu nebo zrovna začínáte. Opakování nikdy nikoho nezabilo a vždy se najde něco, co můžete vylepšit. Sergey je super lektor, který ví, co říká.

Ještě než jsem na kurz šel, jsem si říkal, že když je Sergey z oboru, bude se mu sešit hodit. Na kurzu to nebyla žádná placená reklama ani domluvená propagace, zase se mi to vrací jako boomerang s Tomášem. Když natrefíte na stejně naladěné lidi, nic není nemožné. Po kurzu jsme se zakecali a věřím, že sešit slouží, co jen to jde.

Tohle byl vůbec první kurz od Naučmese, na kterém jsem byl. Celý koncept a myšlenka projektu se mi tak líbila, že ještě cestou v tramvaji jsem se přihlásil na další kurz…