Začátkem října 2018 jsem jel na kurz “Tvůrčí psaní 2.0” od Reného Nekudy a Michelle Losekoot. V životě by mě nenapadlo, že na takový kurz pojedu. Nikdy mě psaní nebavilo a moc nezajímalo. Okolnosti a nadšení z předešlého kurzu mě dohnali k tomu, že jsem chtěl znát tajemství fungování příběhů.

Kurz byl naplánovaný od odpoledne až do večera. Dopoledne jsem tedy využil na meeting a společně se Zuzkou jsme dali dohromady první koncepty toho, co by mělo Kolabo obsahovat a jak by mohlo fungovat. Synergická spolupráce se vyplácí.

Hned jak meeting skončil, jsem letěl do Skautského instutu, kde měl kurz proběhnout. Nevěděl jsem, kde se skauti nacházejí, tak mě překvapilo, že je to prakticky hned vedle orloje na Staromáku. Když jsem dorazil před dveře od Skautského institutu, nikdo tam nebyl. Po chvilce čekání se několik lidí začalo pomalu přibližovat, až nás tam stálo asi 10.

Prostory institutu jsou opravdu pěkné. Vyhnete se všemu ruchu, který je na Staromáku. Úplná oáza klidu uprostřed hektického centra.
První 3 hodiny, měl na starost René a jeho část o příbězích a o tom, jak se jim v životě nevyhneme. Druhý blok byl s Michelle o sociálních sítích. Už vím, že i typický uživatel sítí má jméno. Je to Karel :-D Co vám budu povídat, uteklo to jako voda. Dozvíte se základní strukturu příběhu, proč lidi mají rádi konec pohádky a dokonce se dozvíte i to, co na sítě dávat a co ne. Vše je podložené praxí a situacemi, které se můžou stát, každému z nás.

Když kurz skončil, cestou na autobus, jsem se zakecal s Michelle. A nasadila mi do hlavy pořádného brouka. Zeptala se: “Kdy uděláš nějaký svůj kurz?”. Odpověděl jsem: “Já? Kurz? No to asi zatím ne…”. Ještě chvilku jsme to probírali a od té doby mi to uvízlo v hlavě. Třeba to někdy dám, kdo ví…

V létě jsem si objednal kurz copywritingu od Otty Bohuše. Po jednom přeložení termínu, se přiblížil den, kdy jsme společně s Pavlem jeli směr Brno. Vstávačka ve 4 a v Brně na devátou. Takhle brzo jsem dlouho nikam nejel ale snad to bude stát za to!

Ottu jsem znal pouze z videií na internetu. Prezentuje se takovým “ostrým” stylem. Nebo na mě to aspoň tak působí. Čekal jsem trošku arogantního chlapíka, který se s ničím nebude moc mazat. Zdání ale klame. Ve skutečnosti je to moc fajn člověk. Profík na svém místě.

Celé školení bylo, co se týče profesionality asi jedno z nejlepších, na kterém jsem kdy byl. Výběr parádního místa s výhledem na Brno. Světlé studiové prostředí. Kvalitní obsah podložený roky dřiny a nasbíraného know-how. Nejvíc mě dostávala slečna, co se celou dobu “schovávala” v kuchyňce na druhé straně místnosti a live tam připravovala všechno občerstvení a vařila oběd. To jsem nikde neviděl. Navíc to chutnalo vážně excelentně. Asi nejvíce mě zaujalo, jak funguje reklama v různých kontextech, jak se musí v headlinech přehánět a jednoduchý návod, díky kterému si můžete vytvořit one-liner.

Cestou z Brna mi po pár měsících napsala Lucka Zelinková. Jak sama napsala, e-mail trochu “zazdila” :-). Každopádně jsme probrali různé možnosti spolupráce. Řeknu vám, že dostat produkt na pulty tak obrovského kolosu, jako je Martinus, není vůbec lehké. Sice mám rád výzvy ale do této mi odvaha nedovolila jít. To bych musel být trošku “zajetá” firma a “točit” to ve velkém. Domlouváte se prakticky s těmi největšími dodavateli, kteří knihkupectví zaváží. Jít do toho sólo by bylo logisticky strašně náročné a nebyla by vůbec legrace to uřídit. Ale aspoň vím, co to obnáší.

V Kolínském coworkingu jsme začali aktivně s mastermind skupinou. Ve složení Jirka Krejčík, Láďa Vitouš, Martin Dostál & Edita Dostálová, Pavel Šenkapoun a já. Od té doby se scházíme pravidelně 1x za 14 dní buď v coworkingu nebo u Martina v kancelářích. Když jsem tam přinesl sešit, Pavla napadlo, že to vůbec nemusí být produkt pouze pro designéry. Můžou ho využít všichni, kdo se točí kolem příprav webu. A měl velkou pravdu. Vzhledem k tomu, že si weby občas čmárá a potřebuje nějakou tu funkcionalitu vysvětlit klientům, už si jeden obnášel s sebou domů…