Pro svoji organizaci práce, času a úkolů, jsem asi před půl rokem z oblíbeného Wunderlistu přešel na klasické Apple poznámky, kalendář a připomínky. A funguje to skvěle. Aby to fungovalo ještě líp, je dobré si dělat jednou za čas pořádek v systému. Bordel v poznámkách se vám totiž objeví hnedka. Tu přidáte poznámku, tu další založíte a časem se v tom začnete ztrácet.

Proto jsem hnedka na začátku března vzal počítač, zasedl v kavárně, nasadil sluchátka a vše roztřídil a nachystal aby se s tím dalo opět pracovat. Je super, jak vždycky člověk najde nějaký poklad. Jak když malý kluk hledá poklady na půdě u dědy na chatě. Spoustu poznámek jsem dal do společného inboxu a teď mám na očích i starší nápady a tipy. Doporučuji si dělat pořádek alespoň jednou za měsíc, ušetří vám to spoustu nervů.

Při scrollování na facebooku jsem narazil na post od Sergeye a jeho návštěvě Freelance klubu od portálu Mladý Podnikatel. Začetl jsem se a hnedka jsem Sergeyovi psal, kdy a kde je další setkání a jak funguje registrace. Měl jsem totiž za to, že je to uzavřený klub pro “vyvolené”. Ano, má svoje pravidla. Nesmíte nic nahrát a mlčenlivost o probíraných tématech je na svém místě. Tady se totiž dozvíte informace, co se většinou na kameru neříkají. Peníze, obraty, klienti atd…

Napsal jsem Jirkovi Rosteckému, zakladateli portálu jestli bych se nemohl zúčastnit. Vypsal jsem důvody, proč si myslím, že bych v diskuzi mohl něčím přispět. Na příští setkání s Pavlem Ungrem jsem měl tedy registrované místo.

Jo a bylo to boží. Ale pššt jako hrob. Jestli na volné noze začínáte nebo už na ní jste, doporučuji se přidat. Byla to asi nejúpřímnější akce, na které jsem kdy byl.

Už ani pořádně nevím, kolikrát jsem tu říkal hlášku ve stylu: “Potkávejte se s lidmi, jejichž tvorba vás fakt baví”. padlo to tu už několikrát a i když se nerad opakuju, hodí se to sem opět jako pr*** na hrnec. Už nějakou dobu sleduji práci kreativního studia Remebership_. Vypráví super příběhy, mají promyšlený framework #friendsnotclients na společnou práci s klientem.
Když v lednu vydali jejich ročenku, musel jsem jí prostě mít. Jsem fanda do papíru a do všeho pěkného a ta ročenka je jedním slovem boží. Napsal jsem si o ní a za chvilku mi přišla. Byla tak super, že jsem se jim na oplátku rozhodl poslat POONBOOK. Slovo dalo slovo a o pár týdnů později jsem byl na návštěvě v jejich kancelářích na Vinohradech. Díky Petře za čas, feedback a servis kolem. Jejich práce mě fakt baví a to, jaký kus práce odvedli na tomhle projektu je neuveřitelný, příběh velký jako Tatry!

Na sešitu pokračuji s blogem ale jde to pomalu. Připrava jednoho postu mi zabere klidně i přes 4 hodiny. V dubnu, na to bude ale nečekaně prostor…