Začátek května 2019 byl celkem akční. Odstartoval ho Freelance Klub Jirky Rosteckého. Tentokrát s expertem na osobní produktivitu Danem Gamrotem. Dozvěděli jsme se spousty tipů, jak se poprat s osobními výzvami, tak s životem na volné noze jako takovým. Díky Jirkovi za to, že takové akce dělá!

Když se řekne květen, automaticky se mi už vybaví Zlín Design Week. Super akce na kterou jsem letos vyrazil už po třetí. Tento ročník byl asi nejlepší z celé série, kterou jsem mohl vidět. Absolutně bych neřekl, že takhle profi konferenci pořádá studentský tým. Klobouk dolů. Nejvíc tomu na atmosféře přidal prostor, ve kterém se celá akce konala. Kongresové centrum je opravdu moc pěkný místo a docela by mě zajímalo, kam se chce konference posunout příště :D Jen pro představu, ještě v roce 2017 to bylo v univerzitní aule, 2018 v divadle a teď kongresové centrum.
Stejně jako minulý rok, jsem se byl podívat na Kolínském Barcampu. A jaký byl? Boží! Tentokrát se mi nepodařilo s tématem o “clean designu” prorazit do výběru ale díky tomu, jsem si téma alespoň zpracoval a vydám ho jako samostatný článek.

Z přednášek mě svou kvalitou a humorem zaskočil talk od Michala Mrskoče “Jak jsme se stal UX designerem”. Opravdu originální! :D Z témat osobního růstu jsme se těšil na Janku Chudlíkovou a stálo to za to. Z přednášky a následného workshopu o pozitivním myšlení mám spoustu poznámek a poznatků. Třeba takové “topení se v shitech”, kdy člověk neustále dokola nadává na stejné věci, co se udály špatně. Top myšlenka.
Pár dní po barcampu jsem musel trošku vypustit. Zase mě něco sejmulo. Chřipky a všechny ty nepříjemné věci okolo kroužily jak supy nad mrtvolou. A já si jak mrtvola připadal. “Nějaké nachlazení mi nebude přeci poroučet kdy si lehnu a kdy ne přece.” V tomhle módu jsem jel na první ostrý meeting k pilotnímu Kolabo projektu.

V polovině května přišla na školách na řadu praktická část vyučování. Praxe se vždy nějak kryjí s maturitami. Proč tu mluvím o školních praxích? Protože můj dlouholetý kamarád má mladšího bráchu. Je zapálený do počítačů a vždycky když jsem se s ním bavil, dělali jsme si srandu, že ke mě jednou půjde na praxe. Teď přišla ta doba, kdy se to fakt stalo. Honzovi je 17 a počítače jsou pro něj ohromná zábava. Chodí na školu se zaměřením na elektrotechniku a programování. Na čas praxí se nemohl dočkat. A vlastně i já. Dlouho jsem nevěděl, co mu na těch 14 dní, co u mě bude a bude mi dělat praktický vlastní stín dám.

Nedávno mi skončily workshopy na škole v Kolíně. Proč nevyužít stejný materiál a zadat mu nějaký demo projekt, na kterém si vyzkouší, jak se takový web staví. V mezičase mi pomůže s přípravou obsahu na sociální sítě a pár drobnostmi.

Řeknu vám, že to byl celkem nezvyk. Ale zas to bylo opravdu obohacující. Mít parťáka se hodí. Na volné noze takových příležitostí moc nemáte, pokud nechodíte do coworkingu na denní bázi. Absolutně mi nevadilo, s někým denodenně konzultovat svojí práci, odpovídat na zvědavé otázky atd… Od práce mě to nezdržovalo. Co mi to dalo? Velmi cenný feedback k tomu, jak mám delegovat, vysvětlovat a předávat práci. Doporučuji někdy zkusit. Na zadávání úkolů, podkladů a materiálů jsem využil appku Milanote, která se na to sakra dobře hodila.

Na konci praxe jsme za sebou měli pořádný kus odvedené práce. Uteklo to neskutečně rychle a Honzovi se zpět do reálného života studenta moc nechtělo… :)
Přišel červen…