Hned ze začátku června jsem vyrážel směr Impact Hub v Praze, kde se konal sraz portálu Na volné noze.

Jedním slovem to bylo fantastické. Už jsem zažil pár portálových networkingů ale tohle bylo úplně nekdě jinde. Rodinná atmosféra, která panovala, se jen tak nevidí. Jako kdybychom se všichni znali už dávno. Jestli někdo váháte, jestli se příště zúčastnit či ne, neváhejte a přijeďte se podívat a posdílet něco z ostatními. Kdybych tady měl rozebírat, co vše mi přišlo zajímavé, byl by to fakt dlouhý článek. Třeba společná ranní procházka přes Petřín vedená Pavlem Ovesným doprovázená společnou diskuzí byla super.

I když jsem pro Riganti relativně dlouho žádný projekt neudělal, dalo mi to prostor, zapřemýšlet, co vůbec chci dál tvořit. Na sešitu jsem se snažil starat o social media, na Kolabu jsme frčeli na projektu a co se týče projektů pro klienty, moc se nedařilo. Všechno špatné je pro něco i dobré. V jedno rozvojovém článku jsem narazil na slovo IKIGAI. Pochází z japonštiny a je to přesně ten důvod, proč ráno vstát z postele. Ten, který jsem povědomě cítil, ale nedokázal ho popsal. Začal jsem s objevováním vlastního IKIGAI a byl to nesmírně náročný proces. Hlavně nepřišel hned. Chtělo to delší úsek nerušené full focus práce, která přišla až o nějaký pátek později.

I když byl sraz Na volné noze na začátku měsíce, portál vypsal další networking někdy ke konci června. Proč tam nezajít.

Dal jsem se tam do řeči s Petrou Papežovou. Designérkou, která se zaměřuje na tvorbu brandů. Shodli jsme se na tom, že tady v čechách chybí víc sdílná komunita grafiků. A skupina “Grafici” na facebooku to fakt nebude. Proti online skupině nic nemám, ale lidé, co se tam pohybují a dávájí hejt všude okolo mi přijde jako velmi špatný příklad toho, jak by se profíci mezi sebou měli chovat. “Co takhle vytvořit mastermind?”. V Praze jsem ještě žádný neviděl a ani na facebooku se nic neprezentuje.

S Petrou jsme se dohodli, že to musíme rozplánovat a probrat někde na dobrém kafi. Na Letné je fajn, takže jsme se asi týden na to, setkali přímo na pláni. Dali jsme dohromady základy. Co bychom od takové skupiny čekali. Vzhledem k tomu, že už jsem zkušenosti z mastermindu měl, konkrétně z toho kolínského, začal jsem přemýšlet, jak to uspořádat.
Myslel jsem, že sehnat lidi a prostory bude to nejtěžší a zabere to hrozně času. Ve výsledku mě to nestálo ani jedno odpoledne. Do mastermindu jsme přibrali Sergeye a Vladimíra. Ze strategického důvodu jsem nechal jedno místo volné. Třeba pro hosta, kterého bychom mohli pozvat na setkání. Volba místa padla na “Dobrou čajovnu” přímo na Václaváku. Termín? Přesně za měsíc. Už se nemůžu dočkat…