Přehled o ochraně soukromí
Tyto webové stránky používají soubory cookie ke zlepšení vašich zkušeností při procházení webových stránek. Z nich jsou ve vašem prohlížeči uloženy soubory cookie, které jsou klasifikovány jako nezbytné, protože jsou nezbytné pro fungování základních funkcí webových stránek. Používáme také soubory cookie třetích stran, které nám pomáhají analyzovat a pochopit, jak tyto webové stránky používáte. Tyto soubory cookie se do vašeho prohlížeče ukládají pouze s vaším souhlasem. Máte také možnost se z těchto souborů cookie odhlásit. Odhlášení od některých z těchto souborů cookie však může ovlivnit vaše prohlížení.
Po práci legraci 26
2020-01-08 17:24
Už to bude několik měsíců, co tady nevyšel nějaký ten post… Důvod? Jednoduchý. Dostal jsem se do současnosti. A musel jsem tedy zase chvilku počkat, na co v tvorbě narazím. Končili jsme japonským hledáním smyslu tzn. IKIGAI a tím, že se mi podařilo v srdci Prahy najít perfektní místo na full focus práci. Klidně v tom můžeme pokračovat dál.
Bylo to kousek od Letné. Ve studentské zóně v Dejvicích. O technické knihovně jsem už několikrát slyšel. Hlavně z článků a podcastů od Petra Máry, který ji několikrát zmiňoval jako super místo k soustředění. Vydal jsem se tedy směrem na Prahu 6. Zrovna byl konec července. Sauna byla větší než ta, kterou znají Finové. Když jsem vstoupil do NTK, čekala mě bezpečnostní kontrola. S tím jsem nepočítal, jinak bych si připravil výbavu jako Neo v Matrixu. Prošel jsem skrze několik turniketů, až do spodní části knihovny. Bylo to mnohem větší než na obrázku. Opravdu velký prostor. Šel jsem do prvního patra a zabral místo u sdílených stolů. Ticho bylo jak v kostele. Jen já, sešit, tablet a 3 aktivní studenti, co něco klapali do klávesnice.
Hodiny odbily devátou hodinu a já fakt otevřel sešit a začal. Rozkreslil jsem si myšlenkovou mapu. Základní mustr IKIGAI jsem použil ten, co prezentuje na svém webu Petr Ludwig & Konec prokrastinace. Celý koncept je rozdělený do 4 kruhů. Činnost, kterou chcete v budoucnu dělat, by měla protnout všechny 4 kruhy. U mě to v praxi vypadalo nějak takhle.
Baví mě to?
Jsem v tom dobrý?
Co svět potřebuje?
Uživí mě to?
IKIGAI Resumé:
IKIGAI je pro mě posouvání sám sebe nebo někoho dalšího dál. Dělání projektů, které mají smysl, jsou pěkné zpracované a ze kterých vychází klid a pohoda.
“Hah, no jasně, vždyť je to celý nesmysl.” určitě si teďka něco takové říkáte. Upřímně? Sám jsme měl taky pár pochybností. Celou dobu se nic nedělo a že by se to mělo změnit vyplněním nějakého dotazníku? Těžko. Nejvtipnější moment teprve přijde. Uběhlo pár dní, co jsem si svoje IKIGAI v duchu řekl. Fakt jen pár.
Přišel pátek. Nic moc se nedělo. Takový další pátek v řadě. V tom mi přišla zpráva od kamarádky, se kterou jsem se pár let neviděl. Jestli prý může předat kontakt do jedné firmy. Chtějí nový web. Říkám OK, klidně. Ať se ozvou. Ještě to odpoledne mi zvonil telefon. Na druhé straně strašně příjemný chlapík se super projektem a nápadem.
Beru. Příští úterý jsem tam jel na schůzku a začal na webu pracovat. Nevím jestli jsou takové věci prostě náhodné nebo přijdou ve správný čas. Já od jisté chvíle na náhody nevěřím, takže mi nezbývá nic jiného, než varianta B.
Začátkem srpna se stala další skvělá věc. Setkal jsem se s Lukášem Fronkem. Fotografem, youtuberem a taky designérem. Lukáše sem viděl poprvé na jeho youtube kanále, jak recenzoval iPhone X. Vzhledem k tomu, že je původně designér, oslovil sem ho na vyzkoušení Poonbooku. To bylo už minulý rok. A protože sem chtěl pokecat i mimo bublinu sociálních sítí domluvili jsme se na kafe. Moc jsem nedával šanci tomu, že by měl čas dorazit a jen tak prohodit pár slov. Přeci jen fotí přes 20 let všechen materiál pro Lucii Bílou a pomáhá jí na sítích. A víte co? Ono to vyšlo. Během 5 hodin jsme stihli probrat všechno možné od instagramu, práce na volné noze, designu a Applu. Těch tipů a triků, co zlepšit a kde zapracovat mám snad tunu. Hlavně spoustu motivace makat dál. Rada od člověka, který je v branži už přes 20 let je k nezaplacení. Moc díky Lukáši za otevřenost a za to, že sis udělal čas.
Bylo to kousek od Letné. Ve studentské zóně v Dejvicích. O technické knihovně jsem už několikrát slyšel. Hlavně z článků a podcastů od Petra Máry, který ji několikrát zmiňoval jako super místo k soustředění. Vydal jsem se tedy směrem na Prahu 6. Zrovna byl konec července. Sauna byla větší než ta, kterou znají Finové. Když jsem vstoupil do NTK, čekala mě bezpečnostní kontrola. S tím jsem nepočítal, jinak bych si připravil výbavu jako Neo v Matrixu. Prošel jsem skrze několik turniketů, až do spodní části knihovny. Bylo to mnohem větší než na obrázku. Opravdu velký prostor. Šel jsem do prvního patra a zabral místo u sdílených stolů. Ticho bylo jak v kostele. Jen já, sešit, tablet a 3 aktivní studenti, co něco klapali do klávesnice.
Hodiny odbily devátou hodinu a já fakt otevřel sešit a začal. Rozkreslil jsem si myšlenkovou mapu. Základní mustr IKIGAI jsem použil ten, co prezentuje na svém webu Petr Ludwig & Konec prokrastinace. Celý koncept je rozdělený do 4 kruhů. Činnost, kterou chcete v budoucnu dělat, by měla protnout všechny 4 kruhy. U mě to v praxi vypadalo nějak takhle.
Baví mě to?
- Tvorba vlastních projektů
- Tvorba myšlenkových map
- Poradenství a brainstorming nápadů
- Hraní si s designem
- Psaní blogu
- Kavárny a pěkná místa
- Jídlo
- Cestování vlakem
Jsem v tom dobrý?
- Proces tvorby designu
- Pořádek ve věcech
- Zkoušení nových projektů
- Dochvilnost
- Systematičnost
Co svět potřebuje?
- Edukované školství
- Věřit si ve spolupráci
- Zodpovědné lidi
Uživí mě to?
- Webový design
- Poradenství
- Školení
- Osobní projekty
IKIGAI Resumé:
IKIGAI je pro mě posouvání sám sebe nebo někoho dalšího dál. Dělání projektů, které mají smysl, jsou pěkné zpracované a ze kterých vychází klid a pohoda.
“Hah, no jasně, vždyť je to celý nesmysl.” určitě si teďka něco takové říkáte. Upřímně? Sám jsme měl taky pár pochybností. Celou dobu se nic nedělo a že by se to mělo změnit vyplněním nějakého dotazníku? Těžko. Nejvtipnější moment teprve přijde. Uběhlo pár dní, co jsem si svoje IKIGAI v duchu řekl. Fakt jen pár.
Přišel pátek. Nic moc se nedělo. Takový další pátek v řadě. V tom mi přišla zpráva od kamarádky, se kterou jsem se pár let neviděl. Jestli prý může předat kontakt do jedné firmy. Chtějí nový web. Říkám OK, klidně. Ať se ozvou. Ještě to odpoledne mi zvonil telefon. Na druhé straně strašně příjemný chlapík se super projektem a nápadem.
Beru. Příští úterý jsem tam jel na schůzku a začal na webu pracovat. Nevím jestli jsou takové věci prostě náhodné nebo přijdou ve správný čas. Já od jisté chvíle na náhody nevěřím, takže mi nezbývá nic jiného, než varianta B.
Začátkem srpna se stala další skvělá věc. Setkal jsem se s Lukášem Fronkem. Fotografem, youtuberem a taky designérem. Lukáše sem viděl poprvé na jeho youtube kanále, jak recenzoval iPhone X. Vzhledem k tomu, že je původně designér, oslovil sem ho na vyzkoušení Poonbooku. To bylo už minulý rok. A protože sem chtěl pokecat i mimo bublinu sociálních sítí domluvili jsme se na kafe. Moc jsem nedával šanci tomu, že by měl čas dorazit a jen tak prohodit pár slov. Přeci jen fotí přes 20 let všechen materiál pro Lucii Bílou a pomáhá jí na sítích. A víte co? Ono to vyšlo. Během 5 hodin jsme stihli probrat všechno možné od instagramu, práce na volné noze, designu a Applu. Těch tipů a triků, co zlepšit a kde zapracovat mám snad tunu. Hlavně spoustu motivace makat dál. Rada od člověka, který je v branži už přes 20 let je k nezaplacení. Moc díky Lukáši za otevřenost a za to, že sis udělal čas.
Meeting s Lukášem
A když jsem u těch schůzek, domluvil jsem ještě jednu rychlou. Vzpomenete si, co jste dělali ve svých 16 letech? Je to až neuveřitelné, jak ten čas letí co? Kubovi je 16 a už toho stihnul celkem dost. Kluk až z Ostravy je momentálně je v Avastu na stáži. Udělal si prázdniny v Praze aby se mohl věnovat tomu, co ho neskutečně baví a do čeho dává hodně volného času, product designu. A jaké má plány do budoucna? Chce se pokusit dostat do týmu v evropském facebooku a jednou si chce šéfovat vlastnímu startupu. No na 16 dobrý ne?
Jakub
Pak přišlo září a s tím…
