Přišlo září 2019. S tím výlet na Dolní Moravu. Ještě s Riganti týmem. Bylo to moc fajn pár dní. Jedny z posledních letních dní trošku “mimo civilizaci”. Když jsem se ovšem vrátil z hor, kromě práce na cool novém projektu, který se zabývá komunitním promítáním filmů, mě čekal ještě jeden výlet. Tentokrát do Brna. A když už jsem tam měl cestu, říkal jsem si, že spojím víc věcí najednou.

Sice nejsem fotograf ale streamy od fotografa Honzy Zemánka mám fakt rád. Kvalitní obsah, zpracování a fajn hosté. A taky živý důkaz, že i v našem malém, českém rybníčku se dá streamování a kreativní tvorbou uživit. Honza i v nějakém jeho videu říkal, že by byl rád, kdyby lidé mezi sebou víc sdíleli know-how dál. Proto jsem se rozhodl, že se cestou do Brna stavím v Letovicích Honzu navštívit a alespoň na chvilku si s ním popovídat. Kromě toho, jsem se chtěl zastavit i za Tomášem Sobelem a probrat s ním nahrávací techniku, protože asi neznám jinýho člověka, kdo si umí se zvukem takhle moc hrát.

S Honzou jsem se nikdy naživo neviděl. Ale jeho pozitivní energie, kterou lidem předává na streamech je vážně super. Domluvil jsem se s ním tedy přes instagram, že bych se na chvíli zastavil a pokecali bychom. Z dohodnuté “chvíle” bylo skoro celé odpoledne. Pro nás oba to byl celkem výstup z pohodlné zóny ale během pár hodin se toho stihlo probrat celkem dost. Bylo to skvělé a hlavně upřímné povídání. Spoustu pohledů na svět a na práci. Díky za přiblížení zákulisí toho, jak svojí práci děláš Honzo.

Když už sem byl v Brně, nemohla chybět schůzka s mluvící hlavou z podcastu #vasejmenojevaseznacka s Tomášem. Mám v plánu si zkusit i něco z audiovizuální tvorby, takže jakmile na to přišla řeč, ocitli jsme se v Tomášově podcastovém světě. Díky, že ses podělil o tolik věcí. Jen mi musíš někdy vysvětlit, kde bereš čas na tu nekonečnou postprodukci… :)
Brno bylo fajn. Zároveň fakt poslední letní den. Pokračoval a upravoval jsem prezentaci a materiál pro připravovaný kurz na Naučmese.

Tak velkou prezentaci jsem snad nikdy pro nic neudělal. Ale už se těším(Ondra z budoucnosti, už si teďka může říct, jak měl tenkrát růžový brejle :)).

Na sociálních sítích je hustý to, že vás propojí s někým, koho třeba vůbec neznáte(Hmm, kdo by to byl řekl…:)). Někdy v týdnu vydala Michelle Losekoot post o tom, aby lidi zkusili uhodnout, jaké přísloví je ukryto v šifře z emoji. Lidé tam pak začali přidávat i svoje šifry. Přidal jsem tam i svoji hádanku. Přistálo tam i několik lajků. A jeden lajk přinesl budoucí spolupráci. Ozvala se mi totiž Andrea Bubníková, která dělá projekt Studio42(vzdělávací platformu pro studenty, děti i dospělé) v Poděbradech. Zrovna shání lektory a celkem by se jí hodil někdo na webdesign. Ok, why not. To mi vlastně docvaklo, že kdybych tenkrát na jaře neudělal sérii workshopů na Podnikatelce v Kolíně, nikdy bych si na to netroufnul. Podobná cílovka, stejné téma.

Do toho mi volal Lukáš. Že by pro #kolabocrew měl první společnou spolupráci. Háček je v tom, že kodéřinu už jsem zapomněl a časová investice do ní, by byla extrémně velká. Stejně jsem do týmu chtěl technického člověka. Tak ho seženu. Nic vás neposune rychleji, než deadline. :) Začal jsem hledat na různých portálech, po známých a nikoho se nedařilo najít. Pak jsem si ale vzpomněl na jednu bleskurychlou spolupráci z května. Bylo to pro jednu agenturu.

Takový ten design na 2 dny. Ale do kontaktu jsem se tam dostal s jedním freelance vývojářem. Komunikace byla fajn a výsledek taky. Tak mu zkusím zavolat a uvidím. Když jsem s ním byl na telefonu, řekl mi, že se snaží o něco podobného jako já s #kolabocrew. To už není náhoda. To je prostě tak. Potkali jsme se o pár týdnů později. Tomáš má vlastní projekt esoul.cz a několik lidí se kterými spolupracuje. Pojďme spojit síly.

Blížil se říjen a já měl v hlavě pomyslný deadline, že bych chtěl spustit kurz na Naučmese…