Březen je kapitola sama o sobě. Nepamatuju si období, které by převrátilo svět i samotné Čechy takovým způsobem naruby. Vzhledem k tomu, že pandemie koronaviru, který k nám přišel z Číny, začala napadat stále větší počet lidí, vláda ve snaze zabránit tragickému scénaři z Itálie hermeticky uzavřela republiku do karantény. Uzavřené hranice, školy, ohromné množství pracovišt, restaurací apod…

S tím začal extrémní ekonomický problém. To už jste ale všechno mohli číst ve zprávách nebo dalších médiích. Dám vám pohled do toho, jak přemýšlím v karanténě. Do coworkingu jsem se snažil jezdit, co to šlo. Situace se začala přiostřovat začátkem března. Ovšem žádné velké opatření se nedělo. Moje opatření, jak se nákaze a potencionálním přenašečům vyhnout bylo jezdit v časy, kdy není taková špička. Tím se mi změnil trošku denní režim. Vstával jsem později a do kanceláře jel až po obědě. Vlak byl skoro prázdný a tramvaje taky. Zpět sem jel až kolem 19:00 což mělo podobný efekt.

Když vláda uvalila celorepublikovou karanténu, spoustě lidem v republice začal homeoffice. Někdo na něj nemusí být zvyklý… já už s tím zkušenost mám, takže mě to až tolik nepřakvapilo. Po internetu se začalo objevovat nespočet videí a návodů na to, jak práci z domu zvládnout. Zaujalo mě video od Honzy Březiny, Petra Máry nebo Tina Hrnčiara.

Co se týče projektů, hned na začátku března jsem přišel o jeden s 50% kapacitou. To mě ihned nakoplo a probudilo v tom, že bych měl pohnout s vlastním webem, který si slibuju už asi rok. Během týdne jsem ho kompletně přestavil a probudil k životu. Jakmile začínala karanténa, padnul i druhý velký projekt. Cestovní ruch to odnesl na plné čáře hnedka z první vlny. Vzhledem k tomu, že jsem právě z tohoto odvětví projekt měl, bylo jasné, že skončí sranda.

Mezitím Petr Mára natočil asi jeden z nejužitečnějších pohledů na věc a na to, jak následující čas využít ve svůj prospěch. Začal jsem si tvořit vlastní plán B.

Jedna věc je video vidět. Věc druhá je sednout si a fakt něco udělat. S tím mám v záplavě obsahu a videí fakt trabl. Můžu říct, že mě inspirovalo. Celou dobu jsem si totiž myslel, že to v hlavě všechno udržím. Člověk si plánuje, jak to vymyslí a udělá ale jakmile má před sebou prázdný papír je najednou dočista prázdno.

Jak se ale jako freelancer teď zachovat?

Naprostý základ, je nepanikařit. Podívat se na to rozumně a hlavně tak, že ta situace, kterou tady momentálně máme, tady nebude navěky(to by to muselo bejt fakt hodně špatný a tomu nevěřím). To znamená udělat si status toho, jak to teďka vypadá. V návaznosti na tom vymyslet krizové varianty a pokusit se to nějak zachránit. Nezbytnou součástí je finanční polštář, kterým se dá pokrýt alespoň 5 měsíců bez ztráty kytičky.

Variant vidím několik:

• Začít rychle a zběsile obvolávat všechny minulé projekty nebo případně agentury. Řešit to hned a pokusit se nabrat hodně „jakékoliv“ práce.
• Počkat a rozhodnout se podle situace.
• Začít se vzdělávat(v čemkoliv se posunout dopředu).
• Udělat si dovolenou.
• Začít dělat online školení nebo podobnou službu. Za poslední týden jsem viděl enormní nárůst online přednášek a školení a rozhodně si myslím, že je to správný krok.
• Navázat na svoje projekty a zkusit to rozjet nějak víc. V mém případě to znamená práce hlavně na UI Kitu, @kolabocrew a @poon_book.
• Zapracovat na portfoliu a upravit web.
• Vytvořit nový projekt. Buď ebook nebo novou službu, kterou mohu nabídnout online.

Co teď? Jak bude vypadat strategie na příští minimálně 1–2 měsíce?
Počkat. Vyjít na pomyslný kopec, rozhlédnout se a vyhodnotit situaci. Podle mě teď absolutně nedává smysl zběsile odvolávat firmy a projekty a někam se cpát. Ty teď budou mít úplně jiný starosti. Dovolená nepřichází v úvahu. Začít dělat online školení by znamenalo nechat mraky hodin v přípravě a s mojí zkušeností za kamerou nevěřím v úspěch. Pokud dobře škrtám, vypadlo mi z toho: zaměření na svoje projekty + klid, vyčkat jak to v následujících týdnech dopadne + začít se vzdělávat a pokusit se to celé posunout na vlastních schopnostech + vytvoření nového projektu/služby.
Tohle je můj plán B, tak uvidíme jestli vyjde.

Karanténou, která jen tak neskončí skončila i celá řada akcí a konferencí. Třeba můj oblíbený Zlín Design Week. Ten se přesunul na příští rok. Jejich tým ale nezahálel a na facebooku vytvořil skupinu Design Kantýna. Hned v prvních diskuzích proběhly tipy na filmy, třeba tady https://cg.academy/blog/filmy_pro_designery … tak to vypadá, že mám na co koukat…

Na jednom menším projektu od @petrapapezova_design sem si po dlouhé době vyzkoušel odbavit web od začátku až do konce. Většinou jsem v úplně jiné pozici. Vývoji se vyhýbám, protože tomu rozumí jiní a mnohem lépe. Ale když to jde v něčem “vyklikat” bez větších znalostí, tak nejsem proti. Aspoň jsem se mohl v něčem rychle posunout. Hnedka se mi k tomu napojil i web pro zadavatelku předchozího projektu Janu Tikalovou. Musím říct, že to byla jedna z nejpříjemnějších spoluprací za poslední dobu.

Úkolů si dokážu vymyslet fakt hodně. Jedno pravidlo, které se snažím dodržet při každé práci s to-do listem je, že před každý úkol, který jde do aplikace nebo na papír, napíšu akční slovo, co se má stát. Tzn. NAPSAT, PROJÍT, VYPUBLIKOVAT, ZALOŽIT, NAJÍT, NAKRESLIT, ZJISTIT… Pomáhá mi to v tom, uvědomit si, že nad tím nemám zbytečně přemýšlet a prostě to udělat. Když to splním, napíšu jednoduše HOTOVO. Odškrtnu a hurá na další.

V mezičase jsme stihli i online verzi našeho Kolabo Mastermindu. Probrali jsem život agentury v době karantény, pronájmy bytů, fotobanky a pasivní příjem, konzultace a digitalizaci firem. Díky za super call bando!

Zbytek března jsme všichni nějak doklepali. Když přišel duben, tak se situace moc nelepšila. Vlastně od počátku karántény jsem začal takovou challenge. Každý den instagramový post. A byla to celkem výzva. Hlavní je si na to vybookovat čas, kdy to chcete řešit. Já si to nastavil na odpoledne. Kolem 17:00. Upravit fotku. Připravit text. Zasdílet. Další den znovu. Celkem mě to chytlo.

Hnedka v prvním týdnu jsme se s Kubou Kantorem domluvili, že by bylo fajn udělat stream. Každý den jsme jich viděli od zahraničních tvůrců tolik, že by byla škoda neudělat víc takového obsahu i u nás. Probrali jsme proces designu, jak se vzdělávat, jestli je dobré mít přesahy do jiných oborů, jestli v osobním růstu pomáhají grafické soutěže apod… Jako bylo to trošku na punk… nemáme žádnou profi techniku ani zkušenosti se streamováním ale zatím pokračujeme.

Mezitím jsem začal řešit odložený web pro Poděbradskou papírnu nebo drobnou webovou prezentaci pro známého. Řešil jsem jedno zadání za druhým a tak jsem sepsal nejčastější flow.

Zadání. Brief. Instrukce. Noty. Říkejme tomu, jak chceme ale tahle věc je strašně potřeba. Bez zadání se nedá projekt tvořit. NEDÁ. Zrovna dneska jsem jsem jedno připravoval… I když jsem ho dělal pouze sobě (a zákazníkovi samozřejmě) stejně sem na tom nějaký čas spálil. Každé zadání vyžaduje něco jiného, mustr mám ale stejný. Když to jde, NEpoužívám klasický kancelářský balíček softwaru ale @milanoteapp. Nikdo se nemusí prohrabovat slohem textu. Vše je připraveno v blocích, vizuálně rozčleněné a jednoduché na pochopení.

Většinou zadání dělím na 6 částí:

• Základní informace(informace o klientovi, uživatelích, očekáváních atd…)
• Přehled úkolů(kdo, co musí obstarat)
• Mapa webu(přehled jednotlivých stránek, které se budou dělat)
• Moodboard(vystihnout, ty správné emoce je základ)
• Harmonogram(jednotlivé části projektu a jak budou navazovat)
• Struktura webu(soupis stránek s rozepsáním obsahu, co by se na webu mělo objevit)

Vzhledem k tomu, že šít roušky neumím, vařit taky neumím abych mohl zásobovat záchránáře, tak jsem přemýšlel, jak bych mohl pomoci… A v tom mě to napadlo. Pořád nějak fušuju do vzdělávání. Dělal jsem pro studenty workshopy. Pravidelně si je beru na praxe. Zavolal jsem tedy do bývalé školy a nabídl jim v této nelehké situace pomoc. Ono si totiž školství za dobu karantény prošlo snad největší transformací do digitální doby. Učitelé toho měli nad hlavu a ani se jim nedivím, nabídl jsem jim, že jim můžu pomoc s konzultacemi studentských prací. Online jsem se přihlašoval na hodiny a dával studentům feedback, tipy a pohled člověka zvenčí. Snad to pomohlo…