Další díl. Další souhrn toho, co se stalo a nestalo. Od posledního dílu uběhlo skoro 9 měsíců. 9 měsíců dřiny.

V mém případě jsme hned z kraje léta začali spolupracovat s Janou Tikalovou na projektu Diversity Talent Pool. Aplikace, která propojuje lidi
s individuálními potřebami s firmami, které jsou otevřené diverzitě a inkluzi.

⁠Diversity Talent Pool nabízí prostor pro hledání práce bez předsudků.
Je jedno, jestli potřebujete zkrácenou pracovní dobu, jestli vám je více jak 50 let anebo potřebujete v práci zdravotní asistenci. Tady se posuzuje pouze vaše odbornost a kvalifikace.

Stovky hodin práce. A zatím nejvíc detailní prototyp aplikace, který jsem kdy dělal. Zaroveň zkušenost, že i v opravdu malém týmu se dá vytvořit něco, co dává smysl.

Když už si připadáte, že vám všechno “jede” tak vám třeba vykradou kancelář a primární pracovní stroj je nenávratně pryč. Takže si střihnete obnovovací kolečko a doufáte, že se všechno podaří zachránit… jinak můžete jít pracovat do Tesca(nic proti Tescu). Tady u toho jsem si uvědomil, jak důležité… sakra důležité je mít při podnikání na volné noze peníze v záloze. Néé, že by člověk měl volné ohromné sumy peněz… ale mít plán B v případě, že během jednoho odpoledne přijdete o stroj za 75K a další den musíte ten stroj za podobnou cenu koupit znovu je k nezaplacení.

Celé léto bylo ve znamení zakázek. Naskytla se příležitost, dělat třeba velký redesign webu pro podlahové studio nebo začít nové spolupráce.
Youtuber @tomas_touha nás oslovil při budování nového brandu pro jeho nově vznikající @jinakstudio na pražské Letné. Prostor, kde se dá natočit podcast, streamovat e-sport nebo profesionálně stříhat video. Tomáš
se inspirací drží převážně v USA a obyčejná šablona pro takto malý web nepřicházela v úvahu. Muselo to vypadat #jinak a zároveň jednoduše. Výsledek? “Web, na který se všichni ptají.” — To je dobrá zpětná vazba. :) jinakstudio.cz

Po x měsících se mi podařilo vypustit první epizodu Kolabo Talks. Pozvání, které přijal skvělý Sergey, který se účastní našich pravidelných mastermindů. Jak se dostal k designu? Potřebuje mít designér technický přesah? Jakou nejlepší radu dostal? To a ještě mnohem víc ve videu.

V rámci Diversity Talent Poolu jsme dělali začátkem září uživatelské testování a focus group workshopy s několika velkými firmami. Obrovská zkušenost. Po boku profi výzkumnice Terezy Kosnarové to bylo něco, co si na žádném školení prakticky nevyzkoušíte. Díky, za to.

Podíval jsem se do Olomouce na LITR. Knižní a papírenský market o kterém jsem už někdy psal. Byla to v podstatě první a poslední akce ve 2020 na které jsem byl. Spousta inspirace a dobrého jídla.

Spálit se můžeš ale nesmíš to opakovat… Musel jsem proces zakázky přenastavit tak, abych se už nespálil. Chyby se stávají a je to dobře. Nesmí se ale znovu opakovat. Takže jsem se prohrabal vlastním a týmovým flow… Ono pracovat na něčem pár dní je fajn… ale když vám to nakonec s klientem nevyjde a nemáte nic v ruce… tak jste vyhodili 4 dny svého času do pryč… Velké ponaučení. Mít stanovený pevný řád v tom, jak věci děláte je super.

Zavedl jsem jednu novinku. Úterý je většinou ve znamení hovorů.
Za posledních pár týdnů sem se je naučil směřovat na jeden den v týdnu.
Je to efektivnější a ušetří to spoustu mailů.

Občas se mě někdo zeptá, jak se dá naučit webdesign. Jestli je k tomu potřeba talent a tak… V životě se dá naučit všechno. Takže jestli se do designu chcete pustit, dělejte to. Naplno. Bude to chtít spoustu času. Svoje první portfolio sem si tvořil po brigádě večer. Každý den jsem “obkreslil” ve photoshopu jednu homepage nějakého webu.
Nepřijdu si, že bych na to měl talent. I první pohovor na grafika tak vypadal. Ale to na vás nesmí nikdo poznat. Znám mnohem a mnohem schopnější a šikovnější designéry. Mám se ještě co učit. V co ale věřím je, že tvrdá, disciplinovaná a urputná práce přebije talent. Když tím budete žít, budete to skutečně dělat.

A nemusíte být pouze “řemeslník”. Můžete si zkusit řídit celý projekt, telefonovat, odpovídat na maily, číst dokumentaci k nějaké design knihovně, číst články, dělat věci do šuplíku, rozjíždět vlastní projekty, skicovat, tvořit zadání, zjišťovat informace od klienta, jezdit na schůzky, školit, dělat workshop… všechno tohle a ještě víc je vaše práce. Každý den. Dokola. Vydržte to pár let. A uvidíte výsledek. Všechno tohle tvoří designéra. Nikdy nebudete pouze malovat obrázky. Nikdy. Držím palce.
V poslední době sem si víc všimnul toho, že kámen úrazu webového / digitálního projektu je celkem jednoduchý… Komunikace.

Firma chce mít lepší web. Neplní byznysová očekávání, technologicky jde rychle dolů. Tak co udělá jako první? Osloví bývalého dodavatele. A teď nastává problém. Dodavatel se buď rychle posunul a klient pro něj není
už lukrativní nebo nekomunikuje. Nebo komunikuje ale vzhledem k tomu,
že klienta odmítne, tak s projektem najednou nechce nic mít. Je tedy neochotný, neporadí, nebere telefon…

Takže klient začne vybírat úplně někoho nového. Chápu, že se každý musí posouvat. Ale odmítnout klienta protože už činnost dělám na jiném levelu mi nepřijde správné. Vždyť nesete zodpovědnost za to, jak ten web funguje. Umět poradit, odkázat na někoho, pomoc i s největší banalitou a umět zvednout telefon i když je to třeba nepříjemné. Podle mě tyto drobnosti kolem mají ve výsledku mnohem větší výsledek a zákaznickou zkušenost. Protože i malý klient vám může dát referenci, zmínku… někomu většímu kdo vám ty peníze vydělá.