Ondra na Deny: Kdybys měla neomezeně času, co bys nejraději tvořila?
Deny: Všichni máme neomezeně času a všechno je to o prioritách. A já je mám jasně daný. Jediné, co mi tam zbejvá procpat, je cvičení. Dělala bych úplně přesně to, co dělám… možná bych to dělala efektivněji a přidala bych do toho to cvičení. A kdybych měla ještě o trošičku víc času, tak bych pomáhala pejskům. Teď si jednoho adoptuju, přijede mi z Bosny a Hercegoviny. Myslím, že si pejsci zaslouží veškerou lásku světa.
Ondra na Deny: Jak se stát úspěšným tvůrcem?
Deny: Je to strašně
easy a málo lidem to jde. :D
- Pravidelnost
- Dobrý obsah
- Propagace
Tyhle tři věci. Někomu to trvá déle, než se dostane mezi lidi. Někomu kratší dobu, protože už má nějaké jméno. Nevzdat to na začátku. Není to tak, že jsi tvůrce a hned tě budou obdivovat a sledovat miliony lidí. Věřit v to a nepřestat.
Ondra na Deny: Co by měli tvůrci zlepšit?
Deny: Propagaci a imposter syndrom. To se bavíme především o těch, kteří začínají nebo už nějakou komunitu mají, ale zas říkají, že to nikoho nebude zajímat. Ono se to hodně podepíše na té propagaci. Když řekneš: “Dal jsem dohromady nejlepší seznam věcí, které pomohou každému začít tvořit,” tak to zní trošku sebevědomě. Když řekneš: “Tady jsem si dovolil něco udělat, a kdyby vás to zajímalo, tak si to tady můžete koupit.” Mít prostě zdravé ego, prodat léta zkušeností.
Ondra na Deny: Čeho se tvůrci nejvíce bojí?
Deny: Asi toho, že přijdou o komunitu. Ale to se moc neříká. A taky toho, jestli to dají. To se týká hlavně těch menších. U těch větších si můžeš dovolit nějaké přešlapy. Ty menší se bojí jít all-in. Prostě to zkusit. To, že se to nepovede, o tobě neříká, že jsi špatný tvůrce. Možná na to jdeš špatně nebo na to ještě není správný čas.
Ondra na Deny: Jaké jsou nejoblíbenější formáty obsahu a co je pro tvůrce sázka na jistotu? A proč?
Deny: Myslím, že sázka na jistotu neexistuje. Každému vyhovuje něco jiného. Někdo je skvělý v tom, že si sedne před kameru a umí zaujmout tím, jak se chová, je to pro něj nejbližší formát. Někteří lidi zase skvěle píšou a vypráví, takže píšou newsletter. Někdo má rád mluvené slovo, třeba se necítí před kamerou, ale umí to říct. Záleží na tom, jaký jsi typ člověka, do čeho jsi ochotný se pustit a vytrvat v tom.
Ondra na Deny: Jaké 3 vlastnosti by měl mít kvalitní tvůrce?
Deny: - Disciplínu, umět pokračovat, i když to není zrovna nejlehčí.
- Měl by mít nějaké morální zásady a nedělat na lidi scam. Nedělat clickbait reklamy. Neměl by to být zm**. :D
- Měl by mít nadšení. A to poznáš třeba podle tónu hlasu. Musíš mít nějaký přirozený charakter, na kterém to vybuduješ.
Ondra na Deny: Jak bych jako tvůrce měl přemýšlet nad naceněním svého vlastního obsahu?
Deny: To je velké téma a pro každého je to jiné. Lidé můžou jít dvěma cestami.
- Dáš to za 99,- a jedeš za kvantitou.
- Dáš to za 399,- a budeš tam mít jen ty lidi, kteří o to opravdu stojí, dáš do toho všechno a bude to kvalitní. Jak obsahem, tak komunitou.
Musíš si uvědomit to, co chceš, a neměnit to za pochodu. Sepsat si to na papír a říct si to.
Ondra na Deny: Jak se z pravidelnosti vydávání nezbláznit? Máš nějaké triky?
Deny: Řeknu "dobrý planning", ale sama ho nemám, dnešní díl Love Letters jsem psala v 1:30 ráno a vyšel v 7:30.
Pak asi to, co jde, tak delegovat, aby za tebou šla jen ta kreativa. Takové to že potřebuješ sestříhat nějaké video, tak to je ideální to delegovat. Jinak se v tom utopíš. Je to o tom, že když víš, že ti to bude trvat 2 hodiny, tak si na to vybookuješ těch hodin 6.
Já píšu o věcech, které mi dělají radost. Takže když si je nikam nepíšu, v neděli večer přemýšlím, že mi nic neudělalo radost. A musím hodně přemýšlet nad tím, co jsem dělala. Když bych si to napsala, tak mi to bude trvat hoďku. Nejsem moc dobrý příklad tvůrce. :) Když to nejde dobře, tak zkusit něco změnit. Podívat se, jak to dělá někdo jiný v podobném stylu, a zjistit, co dělá jinak. Uvědomit si, jestli pro to dělám všechno. Pak se můžeš zeptat okolí, co si o tom myslí, a upravit to.
Taky by ti to mělo dělat radost. Neměl bys to nenávidět. Jednou jsem měla blbé období. Pak piš o tom, co ti dělá radost, když ti nic nedělá radost. :D
Když tě to jednou nebaví, tak neznamená, že tě to vůbec nebaví. Spíš zjisti, co tě nebaví a proč. Většinou to souvisí s jiným problémem než s tím, že nějaký projekt děláš.
Ondra na Deny: Jak budovat komunitu, když vlastně žádnou ještě nemám a příliš nevím, jak na to?
Deny: Našla bych si svoje téma. Začala bych obsahem, který bude zdarma. Třeba Reels, ale jsou náročnější. :) Hledat si ty lidi, kteří ten obsah zajímá a interagovat s nimi. Sledovat lidi, kteří tím tématem žijí, a podívat se, jak oni budují komunitu. Být autentický, ale nekopírovat. Autenticita tomu pomáhá nejvíc.
Ondra na Deny: Jaké 3 největší podnikatelské facky jsi dostala?
Deny: Tvl, těch bylo. :D Moje největší facka byla, že jsem přišla za svým kolegou, který je ajťák, a pitchla jsem mu Pickey a řekla jsem mu, že jdem do toho. Pak jsem zhruba rok, než jsme to spustili, za ním chodila a říkala, že vůbec nevím, co děláme, a jestli to aspoň on tuší. On věděl. Až teď po třech letech, co to tvoříme, tuším, co děláme. :D
Třeba jsem se jednou probudila a přišel problém. A já jsem se u toho problému vyděsila, jak je to velký. Mě vlastně pořád děsí, jak je to velký. Kolik se toho může pos***, když mi to pos*****. Třeba nepřijdou výplaty tvůrcům nebo někomu strhneme platbu dvakrát. Nebo nás někdo hackne a všechny údaje budou pryč. Tohle David všechno věděl a překvapuje mě, že do toho se mnou šel, i když věděl, že o tom moc nevím. Na spoustu věcí jsem si našla lidi, kteří tomu rozumí víc.
První rok a půl byl o tom, že jsme nevěděli, co a jak máme dělat. Tenhle stav nejistoty byl fakt těžkej.
Ondra na Deny: Projekt, na který jsi nejvíc hrdá?
Deny: Na všechny. Když se na to podívám s odstupem, co jsme s Pickey dokázali ve dvou… teď je ten tým mnohem větší a stabilní… Bez toho, abychom 2 roky věděli, co vlastně děláme, to je za mě WOW. Teď už je to jasný, ale byla to neprobádaná cesta. To samé s tetováním. Když jsem 6 let zpátky doma na gauči začala lidi tetovat handpokovou jehličkou. Já jim tetovala nějakou pi*****, která vypadala příšerně. :D A stále mi důvěřovali. Teď mám obří studio na Letný, kde mám tatéry. To je taky něco, na co jsem pyšná.
Ondra na Deny: Máš nějaké denní rutiny?
Deny: Snažím se. Moc mi nejdou. :D Vstávám mezi 6:00 až 7:00, udělám si velký čaj a podívám se na to, co mě čeká. Nemám svůj čas poslední dobou pod kontrolou, to má na starosti moje asistentka. Takže vlastně nevím, když se ráno probudím, jestli jdu tetovat, nebo na schůzky. Moc se na věci nepřipravuju. Nejsem v tom moc dobrá a jsem pak stresař. Takže se snažím nemít na to čas, abych mohla přemýšlet. Jinak bych to všechno overthinkovala. Snažím se na vše reagovat reaktivně. Když o něčem něco nevím, tak se na to připravit musím. Jinak to zvládnu, pokud vím, co dělám. Pak se dokážeš rychle přizpůsobit a nerozhodí tě to.
Ondra na Deny: Tvoje guilty pleasure?
Deny: Too Hot to Handle. :D Nebo věneček z cukrárny. Videa pejsků, na které jsem schopná koukat 2 hodiny před spaním, i když vím, že bych měla dělat něco užitečnějšího. :D
Ondra na Deny: Jak nejčastěji odpočíváš?
Deny: Když cestuju nebo když tetuju. Povídám si s lidmi o běžných věcech. Jaké jsme viděli seriály, že budou zrovna maturovat, že je čeká bakalářka… vypnu prostě business oriented mozek, který stále vymýšlí, co posunout, a jenom si tak tetuju a vyprávím. Hlavně o věcech, u kterých bych si řekla, že na tohle fakt nemám čas.
Díky Deny!