Přehled o ochraně soukromí
Tyto webové stránky používají soubory cookie ke zlepšení vašich zkušeností při procházení webových stránek. Z nich jsou ve vašem prohlížeči uloženy soubory cookie, které jsou klasifikovány jako nezbytné, protože jsou nezbytné pro fungování základních funkcí webových stránek. Používáme také soubory cookie třetích stran, které nám pomáhají analyzovat a pochopit, jak tyto webové stránky používáte. Tyto soubory cookie se do vašeho prohlížeče ukládají pouze s vaším souhlasem. Máte také možnost se z těchto souborů cookie odhlásit. Odhlášení od některých z těchto souborů cookie však může ovlivnit vaše prohlížení.
Kolabo MAG+ w/ Denisa Hrubešová
7. 9. 2023 6:28
S Deny jsem se poznal díky tomu, že obsah na Pickey.cz tvořím už přes rok. Deny toho dělá fakt hodně a zajímalo mě, jak to dělá. Zároveň jí pomáhám s webem u jejího tetovacího studia, takže bylo jasné, že rozhovor na sebe nenechá dlouho čekat.
S Deny jsem se poznal díky tomu, že obsah na Pickey.cz tvořím už přes rok. Deny toho dělá fakt hodně a zajímalo mě, jak to dělá. Zároveň jí pomáhám s webem u jejího tetovacího studia, takže bylo jasné, že rozhovor na sebe nenechá dlouho čekat.
Deny, je to tvoje. 😊
S Deny jsem se poznal díky tomu, že obsah na Pickey.cz tvořím už přes rok. Deny toho dělá fakt hodně a zajímalo mě, jak to dělá. Zároveň jí pomáhám s webem u jejího tetovacího studia, takže bylo jasné, že rozhovor na sebe nenechá dlouho čekat.
Deny, je to tvoje. 😊
Ondra na Deny: Deny, čím se zabýváš a proč?
Deny: Zabývám se tím, že tetuju lidi, protože mě to baví. A baví mě potkávat lidi a poslouchat příběhy a u toho je tetovat. Pak se snažím dát všechno do toho, aby Pickey.cz bylo platformou, u které si řekneš: “Jo! Tam je kvalitní obsah, můžu se na tu platformu spolehnout a chci patřit mezi ně.” To jsou takové moje dva fulltimy.
Ondra na Deny: Kolik hodin denně pracuješ a kdy?
Deny: Hahaha, já to nevím. Budu ráda, když to nebudu vědět až do konce života. Když se teď podívám na svůj kalendář, tak tam mám zrovna dnes práci naplánovanou od 7:30 do 19:00. Takže 12 a půl hodiny. Mám dobré to, že když netetuju, což mi teď bere třeba 50 % týdne (a týden počítám od pondělí do neděle, na víkendy nehraju), tak vlastně většinu z toho můžu přeházet tak, jak potřebuju. Prioritizuju spánek. Když cítím, že nemám úplně 100% focus nebo mě něco vytriggerovalo, tak se potřebuju něčím uklidnit. Buď si jdu udělat jídlo, nebo si dám dvacet. Dost často si dávám během dne dvacet, zejména když jsem doma a můžu si to dovolit. Myslím, že pracuju kolem 220 hodin měsíčně s tím, že pak jedu třeba na měsíc, měsíc a půl dovolenou a vrátí se mi to. Nemyslím si, že pracuju hodně, i když to tak zní. Tím, že dělám 2 věci, které miluju, tak to prostě není práce, no.
Ondra na Deny: Kde bereš inspiraci?
Deny: V podcastech. Hodně se snažím koukat kolem sebe. A od mého kolegy Davida, který je úplně jiný než já a dost často mě učí věci, které jsou běžné a mně moc nejdou. A z lidí kolem sebe. Tím, že se dost potkávám s lidmi, kteří mají dost ujasněné to, co chtějí říkat. S lidmi, kteří ke mně přijdou na kérku, je jim 19, 20 a ještě se dost hledají. V tom je inspirace fakt hodně. Pak si uvědomíš, kde jsi teď, kde jsi byl (protože takhle jsme vypadali všichni, když nám bylo 20). Je to dobrá sebereflexe.
Z podcastů nejčastěji poslouchám:
Ondra na Deny: Jaké musí mít tatérka a šéfka Pickey znalosti? Čím se odlišuješ?
Deny: Ta největší znalost, kterou mám, je, že vím, že absolutně ničemu nerozumím pořádně. Proto si na všechno, co potřebuju mít tip ťop, hledám lidi, kteří tomu rozuměj fakt pořádně. Obklopuju se opravdovýma profíkama. Lidi, kteří jsou top leadeři toho oboru, který potřebuju vyřešit. Ať se jedná o právo, marketing, PR, IT… Mojí největší dovedností je rozeznávat lidi, kteří mi to dodají ještě lépe, než jsem si myslela, že to jde, a spojovat je pod projekty. Jak u tatérů, tak u Pickey.
Ondra na Deny: PC, nebo Mac?
Deny: Mac. Mám všechno od Applu. Jsem totální geek. Mám všechno propojený. Kreslím na iPadu kérky, fotím iPhonem a pak si to dropuju dál a tam to upravuju a tak…
Ondra na Deny: Kafe, nebo čaj?
Deny: Obojí. Ráno si dávám čaj. Hodinu a půl po probuzení nepiju kávu, protože mám naposlouchaný všechny ty chytrý podcasty. :) Kávu si dávám tak maximálně dvakrát za den s tím, že poslední kafe piju v jednu. Pak mi to dělá trable se spánkem. A jak jsem říkala, spánek je pro mě alfa a omega. Jinak bych nebyla schopna zvládat ten zápřah, který zvládám.
Ondra na Deny: Nejlepší rada, kterou jsi dostala?
Deny: Ať si vyndám hlavu z pr****, že se ty věci dějou úplně každému a je jenom na mně, jak se s tím vypořádám. Že můžu kňučet a libovat si v tom, jak je mi hrozně, a nebo můžu jít a vyřešit to.
A pak jsem dostala ještě jednu, když jsme spouštěli Pickey. Strašně jsem se bála, jak to má vypadat, kdo tam má být, kdo se pod to má podepsat, co máme říkat… A bylo mi řečeno, že je to celé moje a můžu si s tím dělat, co chci. A vždycky to bude takové, jaké to chci, a ne takové, jaké by si to lidé přáli. Taková rada, díky které to můžu dělat srdíčkem a tak, jak já chci.
Ondra na Deny: Nejlepší rada, kterou bys dala?
Deny: Všechno má řešení. Jestli ho neznáš, tak ho na 100 % zná někdo jiný a ty toho někoho musíš jenom najít.
Deny: Zabývám se tím, že tetuju lidi, protože mě to baví. A baví mě potkávat lidi a poslouchat příběhy a u toho je tetovat. Pak se snažím dát všechno do toho, aby Pickey.cz bylo platformou, u které si řekneš: “Jo! Tam je kvalitní obsah, můžu se na tu platformu spolehnout a chci patřit mezi ně.” To jsou takové moje dva fulltimy.
Ondra na Deny: Kolik hodin denně pracuješ a kdy?
Deny: Hahaha, já to nevím. Budu ráda, když to nebudu vědět až do konce života. Když se teď podívám na svůj kalendář, tak tam mám zrovna dnes práci naplánovanou od 7:30 do 19:00. Takže 12 a půl hodiny. Mám dobré to, že když netetuju, což mi teď bere třeba 50 % týdne (a týden počítám od pondělí do neděle, na víkendy nehraju), tak vlastně většinu z toho můžu přeházet tak, jak potřebuju. Prioritizuju spánek. Když cítím, že nemám úplně 100% focus nebo mě něco vytriggerovalo, tak se potřebuju něčím uklidnit. Buď si jdu udělat jídlo, nebo si dám dvacet. Dost často si dávám během dne dvacet, zejména když jsem doma a můžu si to dovolit. Myslím, že pracuju kolem 220 hodin měsíčně s tím, že pak jedu třeba na měsíc, měsíc a půl dovolenou a vrátí se mi to. Nemyslím si, že pracuju hodně, i když to tak zní. Tím, že dělám 2 věci, které miluju, tak to prostě není práce, no.
Ondra na Deny: Kde bereš inspiraci?
Deny: V podcastech. Hodně se snažím koukat kolem sebe. A od mého kolegy Davida, který je úplně jiný než já a dost často mě učí věci, které jsou běžné a mně moc nejdou. A z lidí kolem sebe. Tím, že se dost potkávám s lidmi, kteří mají dost ujasněné to, co chtějí říkat. S lidmi, kteří ke mně přijdou na kérku, je jim 19, 20 a ještě se dost hledají. V tom je inspirace fakt hodně. Pak si uvědomíš, kde jsi teď, kde jsi byl (protože takhle jsme vypadali všichni, když nám bylo 20). Je to dobrá sebereflexe.
Z podcastů nejčastěji poslouchám:
Ondra na Deny: Jaké musí mít tatérka a šéfka Pickey znalosti? Čím se odlišuješ?
Deny: Ta největší znalost, kterou mám, je, že vím, že absolutně ničemu nerozumím pořádně. Proto si na všechno, co potřebuju mít tip ťop, hledám lidi, kteří tomu rozuměj fakt pořádně. Obklopuju se opravdovýma profíkama. Lidi, kteří jsou top leadeři toho oboru, který potřebuju vyřešit. Ať se jedná o právo, marketing, PR, IT… Mojí největší dovedností je rozeznávat lidi, kteří mi to dodají ještě lépe, než jsem si myslela, že to jde, a spojovat je pod projekty. Jak u tatérů, tak u Pickey.
Ondra na Deny: PC, nebo Mac?
Deny: Mac. Mám všechno od Applu. Jsem totální geek. Mám všechno propojený. Kreslím na iPadu kérky, fotím iPhonem a pak si to dropuju dál a tam to upravuju a tak…
Ondra na Deny: Kafe, nebo čaj?
Deny: Obojí. Ráno si dávám čaj. Hodinu a půl po probuzení nepiju kávu, protože mám naposlouchaný všechny ty chytrý podcasty. :) Kávu si dávám tak maximálně dvakrát za den s tím, že poslední kafe piju v jednu. Pak mi to dělá trable se spánkem. A jak jsem říkala, spánek je pro mě alfa a omega. Jinak bych nebyla schopna zvládat ten zápřah, který zvládám.
Ondra na Deny: Nejlepší rada, kterou jsi dostala?
Deny: Ať si vyndám hlavu z pr****, že se ty věci dějou úplně každému a je jenom na mně, jak se s tím vypořádám. Že můžu kňučet a libovat si v tom, jak je mi hrozně, a nebo můžu jít a vyřešit to.
A pak jsem dostala ještě jednu, když jsme spouštěli Pickey. Strašně jsem se bála, jak to má vypadat, kdo tam má být, kdo se pod to má podepsat, co máme říkat… A bylo mi řečeno, že je to celé moje a můžu si s tím dělat, co chci. A vždycky to bude takové, jaké to chci, a ne takové, jaké by si to lidé přáli. Taková rada, díky které to můžu dělat srdíčkem a tak, jak já chci.
Ondra na Deny: Nejlepší rada, kterou bys dala?
Deny: Všechno má řešení. Jestli ho neznáš, tak ho na 100 % zná někdo jiný a ty toho někoho musíš jenom najít.
Ondra na Deny: Kdybys měla neomezeně času, co bys nejraději tvořila?
Deny: Všichni máme neomezeně času a všechno je to o prioritách. A já je mám jasně daný. Jediné, co mi tam zbejvá procpat, je cvičení. Dělala bych úplně přesně to, co dělám… možná bych to dělala efektivněji a přidala bych do toho to cvičení. A kdybych měla ještě o trošičku víc času, tak bych pomáhala pejskům. Teď si jednoho adoptuju, přijede mi z Bosny a Hercegoviny. Myslím, že si pejsci zaslouží veškerou lásku světa.
Ondra na Deny: Jak se stát úspěšným tvůrcem?
Deny: Je to strašně easy a málo lidem to jde. :D
Ondra na Deny: Co by měli tvůrci zlepšit?
Deny: Propagaci a imposter syndrom. To se bavíme především o těch, kteří začínají nebo už nějakou komunitu mají, ale zas říkají, že to nikoho nebude zajímat. Ono se to hodně podepíše na té propagaci. Když řekneš: “Dal jsem dohromady nejlepší seznam věcí, které pomohou každému začít tvořit,” tak to zní trošku sebevědomě. Když řekneš: “Tady jsem si dovolil něco udělat, a kdyby vás to zajímalo, tak si to tady můžete koupit.” Mít prostě zdravé ego, prodat léta zkušeností.
Ondra na Deny: Čeho se tvůrci nejvíce bojí?
Deny: Asi toho, že přijdou o komunitu. Ale to se moc neříká. A taky toho, jestli to dají. To se týká hlavně těch menších. U těch větších si můžeš dovolit nějaké přešlapy. Ty menší se bojí jít all-in. Prostě to zkusit. To, že se to nepovede, o tobě neříká, že jsi špatný tvůrce. Možná na to jdeš špatně nebo na to ještě není správný čas.
Ondra na Deny: Jaké jsou nejoblíbenější formáty obsahu a co je pro tvůrce sázka na jistotu? A proč?
Deny: Myslím, že sázka na jistotu neexistuje. Každému vyhovuje něco jiného. Někdo je skvělý v tom, že si sedne před kameru a umí zaujmout tím, jak se chová, je to pro něj nejbližší formát. Někteří lidi zase skvěle píšou a vypráví, takže píšou newsletter. Někdo má rád mluvené slovo, třeba se necítí před kamerou, ale umí to říct. Záleží na tom, jaký jsi typ člověka, do čeho jsi ochotný se pustit a vytrvat v tom.
Ondra na Deny: Jaké 3 vlastnosti by měl mít kvalitní tvůrce?
Deny:
Ondra na Deny: Jak bych jako tvůrce měl přemýšlet nad naceněním svého vlastního obsahu?
Deny: To je velké téma a pro každého je to jiné. Lidé můžou jít dvěma cestami.
Ondra na Deny: Jak se z pravidelnosti vydávání nezbláznit? Máš nějaké triky?
Deny: Řeknu "dobrý planning", ale sama ho nemám, dnešní díl Love Letters jsem psala v 1:30 ráno a vyšel v 7:30.
Pak asi to, co jde, tak delegovat, aby za tebou šla jen ta kreativa. Takové to že potřebuješ sestříhat nějaké video, tak to je ideální to delegovat. Jinak se v tom utopíš. Je to o tom, že když víš, že ti to bude trvat 2 hodiny, tak si na to vybookuješ těch hodin 6.
Já píšu o věcech, které mi dělají radost. Takže když si je nikam nepíšu, v neděli večer přemýšlím, že mi nic neudělalo radost. A musím hodně přemýšlet nad tím, co jsem dělala. Když bych si to napsala, tak mi to bude trvat hoďku. Nejsem moc dobrý příklad tvůrce. :) Když to nejde dobře, tak zkusit něco změnit. Podívat se, jak to dělá někdo jiný v podobném stylu, a zjistit, co dělá jinak. Uvědomit si, jestli pro to dělám všechno. Pak se můžeš zeptat okolí, co si o tom myslí, a upravit to.
Taky by ti to mělo dělat radost. Neměl bys to nenávidět. Jednou jsem měla blbé období. Pak piš o tom, co ti dělá radost, když ti nic nedělá radost. :D
Když tě to jednou nebaví, tak neznamená, že tě to vůbec nebaví. Spíš zjisti, co tě nebaví a proč. Většinou to souvisí s jiným problémem než s tím, že nějaký projekt děláš.
Ondra na Deny: Jak budovat komunitu, když vlastně žádnou ještě nemám a příliš nevím, jak na to?
Deny: Našla bych si svoje téma. Začala bych obsahem, který bude zdarma. Třeba Reels, ale jsou náročnější. :) Hledat si ty lidi, kteří ten obsah zajímá a interagovat s nimi. Sledovat lidi, kteří tím tématem žijí, a podívat se, jak oni budují komunitu. Být autentický, ale nekopírovat. Autenticita tomu pomáhá nejvíc.
Ondra na Deny: Jaké 3 největší podnikatelské facky jsi dostala?
Deny: Tvl, těch bylo. :D Moje největší facka byla, že jsem přišla za svým kolegou, který je ajťák, a pitchla jsem mu Pickey a řekla jsem mu, že jdem do toho. Pak jsem zhruba rok, než jsme to spustili, za ním chodila a říkala, že vůbec nevím, co děláme, a jestli to aspoň on tuší. On věděl. Až teď po třech letech, co to tvoříme, tuším, co děláme. :D
Třeba jsem se jednou probudila a přišel problém. A já jsem se u toho problému vyděsila, jak je to velký. Mě vlastně pořád děsí, jak je to velký. Kolik se toho může pos***, když mi to pos*****. Třeba nepřijdou výplaty tvůrcům nebo někomu strhneme platbu dvakrát. Nebo nás někdo hackne a všechny údaje budou pryč. Tohle David všechno věděl a překvapuje mě, že do toho se mnou šel, i když věděl, že o tom moc nevím. Na spoustu věcí jsem si našla lidi, kteří tomu rozumí víc.
První rok a půl byl o tom, že jsme nevěděli, co a jak máme dělat. Tenhle stav nejistoty byl fakt těžkej.
Ondra na Deny: Projekt, na který jsi nejvíc hrdá?
Deny: Na všechny. Když se na to podívám s odstupem, co jsme s Pickey dokázali ve dvou… teď je ten tým mnohem větší a stabilní… Bez toho, abychom 2 roky věděli, co vlastně děláme, to je za mě WOW. Teď už je to jasný, ale byla to neprobádaná cesta. To samé s tetováním. Když jsem 6 let zpátky doma na gauči začala lidi tetovat handpokovou jehličkou. Já jim tetovala nějakou pi*****, která vypadala příšerně. :D A stále mi důvěřovali. Teď mám obří studio na Letný, kde mám tatéry. To je taky něco, na co jsem pyšná.
Ondra na Deny: Máš nějaké denní rutiny?
Deny: Snažím se. Moc mi nejdou. :D Vstávám mezi 6:00 až 7:00, udělám si velký čaj a podívám se na to, co mě čeká. Nemám svůj čas poslední dobou pod kontrolou, to má na starosti moje asistentka. Takže vlastně nevím, když se ráno probudím, jestli jdu tetovat, nebo na schůzky. Moc se na věci nepřipravuju. Nejsem v tom moc dobrá a jsem pak stresař. Takže se snažím nemít na to čas, abych mohla přemýšlet. Jinak bych to všechno overthinkovala. Snažím se na vše reagovat reaktivně. Když o něčem něco nevím, tak se na to připravit musím. Jinak to zvládnu, pokud vím, co dělám. Pak se dokážeš rychle přizpůsobit a nerozhodí tě to.
Ondra na Deny: Tvoje guilty pleasure?
Deny: Too Hot to Handle. :D Nebo věneček z cukrárny. Videa pejsků, na které jsem schopná koukat 2 hodiny před spaním, i když vím, že bych měla dělat něco užitečnějšího. :D
Ondra na Deny: Jak nejčastěji odpočíváš?
Deny: Když cestuju nebo když tetuju. Povídám si s lidmi o běžných věcech. Jaké jsme viděli seriály, že budou zrovna maturovat, že je čeká bakalářka… vypnu prostě business oriented mozek, který stále vymýšlí, co posunout, a jenom si tak tetuju a vyprávím. Hlavně o věcech, u kterých bych si řekla, že na tohle fakt nemám čas.
Díky Deny!
Deny: Všichni máme neomezeně času a všechno je to o prioritách. A já je mám jasně daný. Jediné, co mi tam zbejvá procpat, je cvičení. Dělala bych úplně přesně to, co dělám… možná bych to dělala efektivněji a přidala bych do toho to cvičení. A kdybych měla ještě o trošičku víc času, tak bych pomáhala pejskům. Teď si jednoho adoptuju, přijede mi z Bosny a Hercegoviny. Myslím, že si pejsci zaslouží veškerou lásku světa.
Ondra na Deny: Jak se stát úspěšným tvůrcem?
Deny: Je to strašně easy a málo lidem to jde. :D
- Pravidelnost
- Dobrý obsah
- Propagace
Ondra na Deny: Co by měli tvůrci zlepšit?
Deny: Propagaci a imposter syndrom. To se bavíme především o těch, kteří začínají nebo už nějakou komunitu mají, ale zas říkají, že to nikoho nebude zajímat. Ono se to hodně podepíše na té propagaci. Když řekneš: “Dal jsem dohromady nejlepší seznam věcí, které pomohou každému začít tvořit,” tak to zní trošku sebevědomě. Když řekneš: “Tady jsem si dovolil něco udělat, a kdyby vás to zajímalo, tak si to tady můžete koupit.” Mít prostě zdravé ego, prodat léta zkušeností.
Ondra na Deny: Čeho se tvůrci nejvíce bojí?
Deny: Asi toho, že přijdou o komunitu. Ale to se moc neříká. A taky toho, jestli to dají. To se týká hlavně těch menších. U těch větších si můžeš dovolit nějaké přešlapy. Ty menší se bojí jít all-in. Prostě to zkusit. To, že se to nepovede, o tobě neříká, že jsi špatný tvůrce. Možná na to jdeš špatně nebo na to ještě není správný čas.
Ondra na Deny: Jaké jsou nejoblíbenější formáty obsahu a co je pro tvůrce sázka na jistotu? A proč?
Deny: Myslím, že sázka na jistotu neexistuje. Každému vyhovuje něco jiného. Někdo je skvělý v tom, že si sedne před kameru a umí zaujmout tím, jak se chová, je to pro něj nejbližší formát. Někteří lidi zase skvěle píšou a vypráví, takže píšou newsletter. Někdo má rád mluvené slovo, třeba se necítí před kamerou, ale umí to říct. Záleží na tom, jaký jsi typ člověka, do čeho jsi ochotný se pustit a vytrvat v tom.
Ondra na Deny: Jaké 3 vlastnosti by měl mít kvalitní tvůrce?
Deny:
- Disciplínu, umět pokračovat, i když to není zrovna nejlehčí.
- Měl by mít nějaké morální zásady a nedělat na lidi scam. Nedělat clickbait reklamy. Neměl by to být zm**. :D
- Měl by mít nadšení. A to poznáš třeba podle tónu hlasu. Musíš mít nějaký přirozený charakter, na kterém to vybuduješ.
Ondra na Deny: Jak bych jako tvůrce měl přemýšlet nad naceněním svého vlastního obsahu?
Deny: To je velké téma a pro každého je to jiné. Lidé můžou jít dvěma cestami.
- Dáš to za 99,- a jedeš za kvantitou.
- Dáš to za 399,- a budeš tam mít jen ty lidi, kteří o to opravdu stojí, dáš do toho všechno a bude to kvalitní. Jak obsahem, tak komunitou.
Ondra na Deny: Jak se z pravidelnosti vydávání nezbláznit? Máš nějaké triky?
Deny: Řeknu "dobrý planning", ale sama ho nemám, dnešní díl Love Letters jsem psala v 1:30 ráno a vyšel v 7:30.
Pak asi to, co jde, tak delegovat, aby za tebou šla jen ta kreativa. Takové to že potřebuješ sestříhat nějaké video, tak to je ideální to delegovat. Jinak se v tom utopíš. Je to o tom, že když víš, že ti to bude trvat 2 hodiny, tak si na to vybookuješ těch hodin 6.
Já píšu o věcech, které mi dělají radost. Takže když si je nikam nepíšu, v neděli večer přemýšlím, že mi nic neudělalo radost. A musím hodně přemýšlet nad tím, co jsem dělala. Když bych si to napsala, tak mi to bude trvat hoďku. Nejsem moc dobrý příklad tvůrce. :) Když to nejde dobře, tak zkusit něco změnit. Podívat se, jak to dělá někdo jiný v podobném stylu, a zjistit, co dělá jinak. Uvědomit si, jestli pro to dělám všechno. Pak se můžeš zeptat okolí, co si o tom myslí, a upravit to.
Taky by ti to mělo dělat radost. Neměl bys to nenávidět. Jednou jsem měla blbé období. Pak piš o tom, co ti dělá radost, když ti nic nedělá radost. :D
Když tě to jednou nebaví, tak neznamená, že tě to vůbec nebaví. Spíš zjisti, co tě nebaví a proč. Většinou to souvisí s jiným problémem než s tím, že nějaký projekt děláš.
Ondra na Deny: Jak budovat komunitu, když vlastně žádnou ještě nemám a příliš nevím, jak na to?
Deny: Našla bych si svoje téma. Začala bych obsahem, který bude zdarma. Třeba Reels, ale jsou náročnější. :) Hledat si ty lidi, kteří ten obsah zajímá a interagovat s nimi. Sledovat lidi, kteří tím tématem žijí, a podívat se, jak oni budují komunitu. Být autentický, ale nekopírovat. Autenticita tomu pomáhá nejvíc.
Ondra na Deny: Jaké 3 největší podnikatelské facky jsi dostala?
Deny: Tvl, těch bylo. :D Moje největší facka byla, že jsem přišla za svým kolegou, který je ajťák, a pitchla jsem mu Pickey a řekla jsem mu, že jdem do toho. Pak jsem zhruba rok, než jsme to spustili, za ním chodila a říkala, že vůbec nevím, co děláme, a jestli to aspoň on tuší. On věděl. Až teď po třech letech, co to tvoříme, tuším, co děláme. :D
Třeba jsem se jednou probudila a přišel problém. A já jsem se u toho problému vyděsila, jak je to velký. Mě vlastně pořád děsí, jak je to velký. Kolik se toho může pos***, když mi to pos*****. Třeba nepřijdou výplaty tvůrcům nebo někomu strhneme platbu dvakrát. Nebo nás někdo hackne a všechny údaje budou pryč. Tohle David všechno věděl a překvapuje mě, že do toho se mnou šel, i když věděl, že o tom moc nevím. Na spoustu věcí jsem si našla lidi, kteří tomu rozumí víc.
První rok a půl byl o tom, že jsme nevěděli, co a jak máme dělat. Tenhle stav nejistoty byl fakt těžkej.
Ondra na Deny: Projekt, na který jsi nejvíc hrdá?
Deny: Na všechny. Když se na to podívám s odstupem, co jsme s Pickey dokázali ve dvou… teď je ten tým mnohem větší a stabilní… Bez toho, abychom 2 roky věděli, co vlastně děláme, to je za mě WOW. Teď už je to jasný, ale byla to neprobádaná cesta. To samé s tetováním. Když jsem 6 let zpátky doma na gauči začala lidi tetovat handpokovou jehličkou. Já jim tetovala nějakou pi*****, která vypadala příšerně. :D A stále mi důvěřovali. Teď mám obří studio na Letný, kde mám tatéry. To je taky něco, na co jsem pyšná.
Ondra na Deny: Máš nějaké denní rutiny?
Deny: Snažím se. Moc mi nejdou. :D Vstávám mezi 6:00 až 7:00, udělám si velký čaj a podívám se na to, co mě čeká. Nemám svůj čas poslední dobou pod kontrolou, to má na starosti moje asistentka. Takže vlastně nevím, když se ráno probudím, jestli jdu tetovat, nebo na schůzky. Moc se na věci nepřipravuju. Nejsem v tom moc dobrá a jsem pak stresař. Takže se snažím nemít na to čas, abych mohla přemýšlet. Jinak bych to všechno overthinkovala. Snažím se na vše reagovat reaktivně. Když o něčem něco nevím, tak se na to připravit musím. Jinak to zvládnu, pokud vím, co dělám. Pak se dokážeš rychle přizpůsobit a nerozhodí tě to.
Ondra na Deny: Tvoje guilty pleasure?
Deny: Too Hot to Handle. :D Nebo věneček z cukrárny. Videa pejsků, na které jsem schopná koukat 2 hodiny před spaním, i když vím, že bych měla dělat něco užitečnějšího. :D
Ondra na Deny: Jak nejčastěji odpočíváš?
Deny: Když cestuju nebo když tetuju. Povídám si s lidmi o běžných věcech. Jaké jsme viděli seriály, že budou zrovna maturovat, že je čeká bakalářka… vypnu prostě business oriented mozek, který stále vymýšlí, co posunout, a jenom si tak tetuju a vyprávím. Hlavně o věcech, u kterých bych si řekla, že na tohle fakt nemám čas.
Díky Deny!
