Ondra na Karla: Přijdeš si produktivní? Jaký je tvůj ultimátní hack, když se ti nechce něco dělat?
Karel: Typicky, i když toho mám hodně, tak si vezmu náš offline Freelo blok a napíšu si tam ty checkboxy na papír. 3 věci, které chci ten den udělat. Pak když se mi něco nechce, tak vím, že je to ta první věc, kterou musím udělat… jinak přijde klasika… teďka už je oběd, zítra je taky den… umím to odposouvat. Času mi nejvíc berou přípravy na přednášky nebo psaní článků. Jakmile jsem v první čtvrtině, tak už to jde samo. Nejhorší je to odstartovat. A to může být taky, když třeba ve Frellu měníme organizační strukturu, že zavádíme nějakou novou roli. Jaké budou její zodpovědnosti, celé to zhmotnit a sepsat. Typicky to, co se má sepsat, je náročný. Sednout si před prázdnou A4… Naštěstí teď už máme ChatGPT, tak je to jednodušší pro kickoff těch věcí.
Ondra na Karla: Stojíš za aplikací Freelo a dalšími projekty. S jakými výzvami se jako šéf, zároveň tvář projektů nejčastěji potýkáš?
Karel: V minulosti jsem za komfortní zóny chodil s prvnimi přednáškami. Třeba první Barcamp před 8 lety. Tam jsem se rozklepanej postavil před 50 lidí. Když to člověk opakuje, tak se postupně do komfortní zóny dostane. Stále zůstává ale to, aby si z toho lidé něco vzali, aby to nebyl provar… Největší výzvy jsou dnes v HR. Nás už není málo. Je nás kolem 30. Když řešíš, že musí z týmu někdo odejít… Musíš říct i ty nepříjemný věci a musíš je říct, jinak to nejde. Někdy víš, že ten kontext lidi nepochopí, ale objektivně tam je. To je výzva. Tam se asi do komfortní zóny nikdy nedostanu.
Ondra na Karla: Jaké 3 největší podnikatelské facky si dostal?
Karel: První je určitě z doby, kdy jsem vedl digitální agenturu. Jeden náš tehdejší klient nám přetáhnul značnou část firmy a pak odešel. Byl to náš největší klient. Ze dne na den. To je na zavření. Najednou máš pryč hodnotu v těch lidech, polovičku revenue firmy… Ale člověk se jednou, dvakrát vyspí a dostane chuť se s tím poprat. Druhou facku jsem si dal sám sobě. V éře digitální agentury jsme dělali e-shopy. Založili jsme si s kamarády e-shop Sport Hero. Měla to být naše výkladní skříň. Chtěli jsme to naprogramovat přesně tak, jak se to má, dávat 5 % na dobré věci. “Do sport, do good” bylo naše motto. Sport nám byl všem dost blízký. Tenkrát jsme tam programovali třeba detekce a filtrování podle barev, to moc shopů nemělo, a dnes je to už běžný. 2 roky jsme se s tím trápili. Rok nám trvalo to spustit. A pak jsme zjistili, že nikdo z nás nechce být prodavač bot. :D Zabiješ 2 roky času a utopíš spoustu peněz pro něco, co nechceš dělat. Prodej mi není blízký. Tak jsme to měli rozdělené, tak vlastně e-shop nikdo nechtěl dělat. Třetí facku… no… to už bude asi nějaká facička. :D Nebo na ni ještě čekám. Pár pohlavků by tam bylo, ale zatím žádná velká neproběhla.
Ondra na Karla: Pro mě je Freelo jedna z největších inspirací, co se toho naškálování produktu bez investora týče. Co bys poradil někomu, kdo má nápad nebo řeší už svoje podnikání a neví, jestli s tím jít za investorem nebo to řešit po vlastní ose? Jaké otázky by si měl každý položit?
Karel: Asi ta největší otázka je: Kam až jsem schopný to sám dostrkat pomocí vlastní zdrojů. Díval bych se na to optikou, když už tam investora potřebuju, tak abych mu ukázal, co nejvíc to půjde. Když za někým přijdu, budu chtít 5 milionů, tak se stávám zaměstnancem. Investor bude mít 90 % a já 10 %. Nebudou to úplně dobré podmínky. Druhá otázka by byla, jestli jsem OK s tím, že ztrácím svobodu. Pro mě je svoboda strašně důležitá a jsem rád, že všechny ty projekty jsou bez investora. Jedinému, komu se musím zodpovídat, jsou moji klienti. A nejsou to zároveň lidi, kteří mi budou diktovat, co mám dělat. Znám spoustu lidí, kteří mají úspěšné podnikání ale v rovině toho, že to nemohou rozhodovat a musí vyplňovat x různých reportů… a zpovídání se z toho, co někdy neovlivníš. Je krize, čísla nejsou takové apod. Jsou projekty, které se bez investora neobejdou. Nechci říkat, že investor je špatně. Ten systém musí nějak fungovat. Když bych rozjížděl nějaký svůj projekt, tak bych se snažil nejdřív validovat svoje zdroje. Pokud jsem schopný to daleko dotáhnout sám, možná se dostanu i do bodu, že si řeknu, že vlastně už investora nepotřebuju. A nebo jo, ale na úplně jiný účel, třeba na nějakou expanzi a tak. To už jsou pak úplně jiné podmínky.
Ondra na Karla: Umět prodat svoji práci je jedním ze základů úspěšného podnikání. Jaké 3 akční kroky bys poradil lidem, kteří tápou s obchodem? Jak se k prodeji postavit a co je potřeba znát?
Karel: Já už říkal, že co se týče obchodu, jsem poleno. Měl jsem na to celý život takový ten nezdravý pohled, že obchodník je někdo, koho vyhodí dveřmi, přijde oknem, a když ani to nevyjde, tak komínem. V dnešní době už to tak není. Poradil bych, aby si všichni zašli na veřejné školení Petra Bernadiče. Byl jsem u něj asi 2 roky zpátky. Teď se dobře známe a spolupracujeme. Už vím, že se to dá dělat eticky. Že se dá dělat něco jako konzultativní prodej. Kdy řeším jen ty potřeby klienta a nic dalšího. Neskutečně mi to otevřelo oči. Teď máme ve Freelu obchodní oddělení, které jsme 7 let neměli. Druhá věc jsou podcasty, kde se obchod řeší. Ať je to SalesHero, Jan Laibl, Bítubíčko… je jich hodně. Myslím, že ti to dá fajn vhled do toho, jak to dělá někdo jiný a jak k tomu přistupuje. Prodej se podcastem předává fakt dobře. My děláme ještě to, že si domlouváme s podobnýma firmama mastermind pro obchodníky. To tě nestojí nic a vznikne z toho spousta skvělých myšlenek.