Příběh Lindy Vavříkové je plný zážitků. Založila a vedla Allegrii – Firmu na zážitky. V dobách největší slávy ji prodala a přesunula se k dalším aktivitám v zážitkovém byznysu. V čem je zážitkové podnikání unikátní? A jaké jsou pro Lindu aktuální výzvy?

Příběh Lindy Vavříkové je plný zážitků. Založila a vedla Allegrii – Firmu na zážitky. V dobách největší slávy ji prodala a přesunula se k dalším aktivitám v zážitkovém byznysu. V čem je zážitkové podnikání unikátní? A jaké jsou pro Lindu aktuální výzvy?

Lindo, je to vaše. 😊

Ondra na Lindu: Lindo, čím se zabýváte a proč?
Linda: Zabývám se zážitkovými dárky. Proč? Nad tím jsem nedávno přemýšlela. Už to dělám přes 20 let a pořád mi přijde nedávat si materiální věci, ale dárky jako dobrý nápad.

Ondra na Lindu: Kolik hodin denně pracujete a kdy?
Linda: To se strašně moc liší, protože jsem teď v Grouponu, kde jsme začali stavět dárkovou a zážitkovou propozici téměř od začátku. Před Vánoci to bylo asi nejvíc v mém životě – 12, 14, 16 hodin denně. Jinak se snažím o docela normální, osmihodinovou pracovní dobu, která se různě pohybuje. Někdy začnu fakt brzy ráno ještě před tím, než se vzbudí děti, což nesnáším. Někdy dodělávám něco večer a předtím se snažím alespoň jít si zacvičit.

Ondra na Lindu: Kde berete inspiraci?
Linda: Mám ji hrozně moc okolo sebe. Tím, že teď zážitkové dárky stavím pro celý svět, je inspirace možná ještě víc, než bych chtěla. Jinak bych řekla, že v praxi se inspiruji lidmi kolem sebe.

Ondra na Lindu: Jaké musí mít podnikatelka a product managerka znalosti? Čím se odlišujete?
Linda: Ať už tomu budeme říkat produktová manažerka, business owner, nebo jak to nazveme, je to pozice, která není přesně definovaná. Pořád si stojím za tím, že je nejdůležitější komunikovat i složité věci jednoduše a používat selský rozum. Ostatní věci se dají dobře naučit, jenom člověk nesmí právě tyhle tři ztratit.

Ondra na Lindu: PC, nebo Mac?
Linda: Mac. Protože jenom Apple. 😀

Ondra na Lindu: Kafe, nebo čaj?
Linda: Čaj. Kafe si dávám jenom jedno ráno a vlastně ho asi moc nepotřebuji. Když si ho dám pozdě večer, blbě se mi spí. To už si dám radši skleničku vína. 🙂 V průběhu dne jedině čaj.

Ondra na Lindu: Nejlepší rada, kterou jste dostala?
Linda: Spoléhat se na sebe, na svůj úsudek a na intuici. To mi hodně pomáhá. Dostala jsem ji od babičky, která taky podnikala.

Ondra na Lindu: Nejlepší rada, kterou byste dala?
Linda: Nezabývat se tím, co už bylo a jít dál. Tím nemyslím ignorovat chyby, ale analyzovat si je a už se s nimi moc netrápit.

Ondra na Lindu: Na začátku milénia jste psala herní recenze do časopisu Score, baví vás hry i nyní? Vnímáte podnikání jaku hru? Jak důležité je “hraní si” v podnikání?
Linda: Dělám zážitkové dárky, takže hraní v podnikání je strašně moc důležité. Bez hraní, experimentů a toho, aby to člověka i ostatní lidi nebo příjemce bavilo, zážitkové dárky nemohou nikdy fungovat.
Mě hraní baví pořád, ale je pravda, že poslední dobou méně hraju na počítači, víc hrajeme deskovky. I díky tomu, že mám děti a jedno z nich je velký nadšenec do deskovek. V tuto chvíli máme doma přes 200 deskových her. Provazuje se to s podnikáním, je hrozně hezký vidět, jak se různé principy různých her, právě třeba deskových, dají hezky uplatňovat v praxi.

Ondra na Lindu: Vy jste začínala od píky. Na co by se měli lidé zaměřit, když jejich podnikání ještě nikdo nezná a mají třeba svoje podnikání specifické?
Linda: To, že moje zážitková firma Allegria byla úspěšná, byla souhra štěstí, náhod a lidí okolo mě, takže rada se dává strašně těžko.
Samozřejmě první, co člověka napadne při této otázce, je marketing, ale je otázkou, jak ho v dnešní době pojmout a čím začít a kde skončit. Protože ve chvíli, kdy mám dobře postavený produkt, kterému věřím, vycházejí mi případně i nějaká čísla, o kterých si myslím, že by fakt mohly vyjít, pak je cílem přesvědčit okolí o tom, že ten produkt je dobrý a čísla fungují a tím pádem začít pracovat na tom, jak to ukázat.

Myslím si, že úplně na začátku je dobré si specifikovat užší cílovku produktu. Každá věc se dá naškálovat. Hodně z nich se dá udělat globálně a hodně z nich se dá udělat pro velkou cílovku a téměř pro všechny. Ale nedefinovat si nejmenší možnou skupinu, pro kterou to chci dělat a té to ukázat a věřit, že se jí to fakt tak líbí, jak já si myslím.

Ondra na Lindu: Zážitky jsou segment, který hodně stojí na lidech. Kolik vás bylo ve firmě na začátku? Jakým způsobem jste to začala škálovat a co na tom bylo nejtěžší?
Linda: Samozřejmě na tom byla nejtěžší práce s lidmi. Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem si uvědomila, že každé podnikání je v naprosté většině právě o lidech a že na nich to stojí a padá.

Úplně na začátku jsem byla já, pak jsem byla já a můj současný manžel, později jsme měli jednoho nebo dva lidi, kteří nám pomáhali se zákaznickou podporou. Vždycky jsem měla někoho externího na účetnictví a daně. To jsou věci, kde si myslím, že se vyplatí od začátku na ně mít odborníky, a když už je člověk nemůže mít in-house, tak je aspoň outsourcovat.

My jsme lidi vždycky přijímali hodně organicky podle toho, jak bylo zapotřebí. Když už jsme si byli jistí, že je zaplatíme. Dělala jsem to opatrně, že jsem na ně v tu chvíli nepotřebovala žádnou zásadní investici. Nedělala jsem to tak, že bych najmula 10 lidí, projekt to naboostí a tím si to na sebe vydělá. Allegria rostla hodně postupně, což v té době šlo.

Ondra na Lindu: Co je v zážitkovém byznysu nejsložitější? V čem je tam pro podnikatele největší výzva? V čem se to prostředí liší od ostatních byznysů?
Linda: Je to hodně práce s dodavateli a lidmi. Nevím, jak moc se to liší od jiného byznysu. Dělám ještě zážitkové dárky, nejenom zážitky jako takové, a tam je strašně důležitá kvalita. Když dáváte dárek, záleží vám ještě víc na tom, aby to dobře fungovalo, aby obdarovaný měl fakt radost, aby na to vzpomínal celý život, aby to mělo efekt, jaký chcete. Je to určitě o kvalitě dodavatele a o jejím neustálém ověřování. To je strašně těžké.
Na druhou stranu se o to méně řeší věci, na které už jsem několikrát v podnikání narazila a které jsou složitější. Práce s fyzickými věcmi, jako je logistika, expirace a tak. Je krásné, že v zážitkových voucherech se vás věci z hlediska jejich doby trvanlivosti netýkají.

Ondra na Lindu: Aktuálně pracujete pro americkou společnost na zážitky Groupon. V čem je to jiné na americké trhu? Co tam funguje lépe a co hůře? A co je lepší dělat v Čechách?
Linda: Groupon je pro mě jedna obrovitánská a neuvěřitelná škola, protože já jsem z Allegrie, ze své firmy, přišla do Slevomatu, což je taky zážitková jednička v Čechách, a teď jsem najednou ve firmě, která nepůsobí jenom v Americe, ale vlastně i po celé EMEA, takže je to obrovský rozsah.

Poslední rok prochází zcela zásadní transformací, kdy do toho vstoupili Češi, Pale Fire Capital a firmu začaly přestavovat úplně od základu. Firma o tisících lidech, která působí na mnoha trzích, má obrovskou historii a spoustu kostlivců ve skříni a na druhou stranu spoustu příležitostí.
Když se budu bavit o Americe, tam darování zážitků vůbec není tak běžné jako v Evropě. Když jsme se potkávali s zážitkovými firmami z celého světa, říkali nám, jak jim to skvěle funguje. A jediní, kteří byli takoví smutní, byli Američané. Protože tam nikdy nebyl jeden velký hráč, který by dokázal lidem vysvětlit, že dát zážitek je lepší, než dát dárkovou kartu nebo peníze v obálce. A to vlastně trvá do dneška. Takže jedna z velkých částí mojí práce je edukace amerického trhu.

Ondra na Lindu: Co hodnotíte jako nejlépe utracené peníze ve vašem podnikání?
Linda: Napadá mě, že v životě to bylo vždycky cestování. Ale ono je to dost často i v podnikání. Teďka je to dost provázané s tím, že se chci potkávat s lidmi. Mám spoustu lidí, které chci vidět nejen na callu, ale i osobně. Zároveň nemám jen jeden český tým, který se potkává v kanceláři jednou, dvakrát týdně. Nemám ráda slovo teambuilding, ale je to v zásadě ono. Tvoření týmu, práce na něm a investice do lidí.

Ondra na Lindu: Platí stále, že vydělat první milion je nejtěžší? Kdy se vám to povedlo? Vnímáte to jako nějaký milník? Jaké to potom je pohybovat se ve vlastní firmě, kdy se povede udělat stonásobek?
Linda: Já vlastně vůbec nevím, kdy to proběhlo, takže určitě to jako milník nevnímám. Já jsem svoje podnikání málokdy měla zaměřené jenom na čistém výstupu. Myslím si, že obrat firmy nebyl tak zásadní, protože to není až tak strašně moc. Většinou to s sebou nese nějaké náklady. Je to jako v životě. Jakmile máte nějaké peníze, automaticky vám to vytvoří do života zase další úkoly a problémy k řešení.

Spíš bylo fajn chodit po firmě, třeba když jsou Vánoce, které jsou pro zážitkový byznys velmi dobré, a vy víte, že máte hezké cashflow a můžete se v klidu nadechnout a rozhodnout se, jaký uděláte nový projekt. Naplánovat si to a udělat něco hezkého s vědomím, že na to máte nebo že na to získáte bez problémů investici.

Ondra na Lindu: Co vám Allegrie dala? Proč jste se rozhodla ji prodat?
Linda: Allegria mi dala v podstatě celý můj život. Dělala jsem ji 16 let. Dala mi všechny podnikatelské dovednosti, které mám a které se pak hezky daly rozvíjet v dalších firmách.

Určitě mi to dalo možnost osobního seberozvoje, ale zároveň i rozvoje rodiny. Tím, že to byla moje firma a mohla jsem ji rozvíjet i v návaznosti na svůj osobní život, podařilo se mi k tomu vychovat moje tři děti a všichni jsme to skloubili a zvládli dohromady tak, že si myslím, že jsme všichni teď spokojení.

Bylo vidět, že s mým mužem, který u toho od začátku byl, jsme unavení a už neumíme vymyslet tolik nových věcí, které bychom udělali třeba o deset let dřív, a tak jsme se rozhodli prodat polovinu investorům, kteří s námi byli fakt dlouho a dali do firmy strašně moc.

Bylo načase se posunout. Když je člověk ve svém podnikání, a zvlášť ještě takhle dlouho, je v dost velké bublině. Můžete se snažit, jak chcete, ale v praxi začnete trošku zakrňovat, protože málokdy dostanete takový dobrý feedback a nevidíte, jak to funguje někde jinde.

Ondra na Lindu: Jaké rozhodnutí byste ve svém podnikání udělala jinak?
Linda:  Žádné. Samozřejmě jsme udělali hodně chyb. Když jsme najali příliš brzy střední management, když jsme se rozhodli příliš brzy, že půjdeme i na Slovensko a tak. Nelituji žádného, každé nás posunulo dopředu. Už vím, kde byly ty chyby, a snažím se je neopakovat. Pro mě je opravdu důležité si tu chybu analyzovat. Třeba i po čase. Člověk to nevidí hned. Pak si klepu na čelo, jak je možné, že jsem to nemohla vidět hned.
V dnešní době už se daleko víc dívám na dlouhodobější plánování. Dřív bych se smála, protože jsem si říkala, že to stejně nemá cenu, ono to nějak dopadne, děláme to nejlíp, jak umíme… Což neříkám, že je špatný přístup, který dneska v některých věcech neaplikuju, ale minimálně se snažím vidět, co je ten cíl a co mohou být překážky, které zabrání k němu dojít.

Ondra na Lindu: Jaký zážitek je nejoblíbenější globálně? A který v Čechách? Který zážitek byl nejziskovější?
Linda: To se strašně liší trh od trhu, dodavatel od dodavatele. Obecně se dá říct, že asi nejziskovější budou dárkové karty, u kterých vám zůstává většina marže plus nějaké propadlé. Nejoblíbenější v Čechách bylo hrozně dlouho létání ve větrném tunelu v Praze v Letňanech. Takovým symbolem zážitkových dárků nebo zážitků obecně je létání v horkovzdušném balónu. Proto má symbol balónu spousta zážitkových firem v logu.

V Americe je to HBW, to znamená Health Beauty Wellness. Masáž je naprostá jednička na americkém trhu. To je ten cíl, který teď chceme ukázat, že jsou i jiné věci než masáže.

Obecně pro Evropu a všechny přiléhající země je to food and drink. Dobrá večeře. Nemusí to být nutně takové šílenosti, které se píšou do médií, že to je třeba bagrování. Jsou to spíš příjemné běžné zážitky, ze kterých mají lidé radost. Když mi někdo dá wellness pobyt nebo masáž, s největší pravděpodobností mi udělá největší radost.

Ondra na Lindu: Projekt, na který jste hrdá?
Linda: Allegria. Ta mi pomohla vůbec zážitkové dárky v Čechách rozběhnout a začít rozumět tomu, jak to funguje ve světě. A je to vlastně něco, co mě živí doteď. Je to takové moje miminko, na kterém jsem se toho naučila fakt hodně.

Musím říct, že jsem také strašně pyšná na to, jak se podařilo postavit dárkovou propozici ve Slevomatu. Což samozřejmě není jen moje práce. Mám radost z toho, jak to dobře funguje, jak hezky to vypadá, jaké máme krásné dárkové balení a kolik dárků dokážeme prodat a kolik radosti díky tomu způsobit.

V neposlední řadě jsem pyšná i na Groupon, protože transformace, kterou prochází, je pekelná. Za poslední 3 měsíce jsem mluvila nebo spolupracovala asi se 700 různými lidmi z projektu.

Ondra na Lindu: Máte nějaké denní rutiny?
Linda: Spíš obdenní. Snažím se třikrát týdně cvičit. V létě mám denní rutinu jít denně na tenis, ale v zimě mě to nebaví. Během dne je to vždycky nějakých 10-15 minut jógy. Jinak se to hodně liší podle ročního období. Aktuálně převládá se ráno protáhnout a jít se nadýchat ven na terasu. Od října máme se synem rutinu, že každý den vytáhneme alespoň jednu deskovku, třeba Witchera.

Ondra na Lindu: Vaše guilty pleasure?
Linda: Teď jsem na Rohlíku objevila dokonalou pistáciovou zmrzlinu, která se jmenuje Ještě jednu. Vždycky ujídám a pak zjistím, že v kelímku už nic není. 🙂

Ondra na Lindu: Jak nejčastěji odpočíváte?
Linda: Mentálně na tenise. Je úžasný v tom, že se dá skvěle vypnout. Letí na vás míček a nemáte čas přemýšlet nad něčím jiným.

Díky, Lindo!