Na našich webových stránkách používáme soubory cookie, abychom vám poskytli co nejrelevantnější zážitek tím, že si zapamatujeme vaše preference a opakované návštěvy. Kliknutím na tlačítko "Přijmout vše" souhlasíte s používáním VŠECH souborů cookie. Můžete však navštívit "Nastavení souborů cookie" a poskytnout kontrolovaný souhlas.
Přehled o ochraně soukromí
Tyto webové stránky používají soubory cookie ke zlepšení vašich zkušeností při procházení webových stránek. Z nich jsou ve vašem prohlížeči uloženy soubory cookie, které jsou klasifikovány jako nezbytné, protože jsou nezbytné pro fungování základních funkcí webových stránek. Používáme také soubory cookie třetích stran, které nám pomáhají analyzovat a pochopit, jak tyto webové stránky používáte. Tyto soubory cookie se do vašeho prohlížeče ukládají pouze s vaším souhlasem. Máte také možnost se z těchto souborů cookie odhlásit. Odhlášení od některých z těchto souborů cookie však může ovlivnit vaše prohlížení.
Nezbytné
Nezbytné soubory cookie jsou naprosto nezbytné pro správné fungování webových stránek. Tyto soubory cookie zajišťují základní funkce a bezpečnostní prvky webových stránek, a to anonymně.
Funkční
Disabled
Funkční soubory cookie pomáhají provádět určité funkce, jako je sdílení obsahu webových stránek na platformách sociálních médií, shromažďování zpětné vazby a další funkce třetích stran.
Výkonnostní a analytické
Disabled
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.

Analytické soubory cookie se používají k pochopení interakce návštěvníků s webovými stránkami. Tyto soubory cookie pomáhají poskytovat informace o metrikách počtu návštěvníků, míře odskočení, zdroji návštěvnosti atd.
Reklama a ostatní
Disabled
Reklamní soubory cookie se používají k poskytování relevantních reklam a marketingových kampaní návštěvníkům. Tyto soubory cookie sledují návštěvníky napříč webovými stránkami a shromažďují informace pro poskytování reklam na míru.

Ostatní nekategorizované soubory cookie jsou ty, které se analyzují a zatím nebyly zařazeny do žádné kategorie.
Kolabo MAG+ w/ Matouš Janda
6. 10. 2022 9:30
Matouše znám v podstatě od začátku mé kariéry. Byl prvním člověkem, který viděl první prototypy a koncepty pro Poonbook. Řešili jsme spolu spoustu designových věcí a myšlenek. Proto jsem neváhal s ním udělat rozhovor. Vždycky bavilo, jak to dělá precizně a jak se nebojí říct názor na danou věc.

Matouše znám v podstatě od začátku mé kariéry. Byl prvním člověkem, který viděl první prototypy a koncepty Poonbook – Sešit pro webdesignéry.

Řešili jsme spolu spoustu designových věcí a myšlenek. Proto jsem neváhal s ním udělat rozhovor. V rámci své profese dělá spousty věcí. Mě ale vždycky bavilo, jak to dělá precizně a jak se nebojí říct názor na danou věc.

Matouši, je to tvoje. 😊
Ondra na Matouše: Matouši, čím se zabýváš a proč?
Matouš: Zabývám se UI/UX designem a částečně i vývojem. Zabývám se tím, protože jsem se k tomu tak nějak dostal zajímavou cestou. Začínal jsem vlastně jako front-end vývojář. Respektive v té době se tomu ještě tak neříkalo a tolik se to nerozlišovalo. Prostě jsem dělal weby. A potom jednoho dne jsme se s manželkou rozhodli, že si založíme vlastní firmu. Zjistili jsme, že potřebujeme designéra, který by nám to navrhoval. Na kódování jsme měli kamaráda. Takže to na mě tak nějak zbylo a zjistil jsem, že mě to baví víc než ten kód, a zůstal jsem u toho.

Ondra na Matouše: Kolik hodin denně pracuješ a kdy?
Matouš: Je to závislé na tom, kolik mě toho ten den čeká. Někdy je toho víc a někdy zase míň. V průměru pracuju 8 až 10 hodin denně. Někdy jsou místa, kdy i 16 hodin. Většinou se moje práce odehrává v hlavní pracovní době. Takže mezi 9:00–18:00.

Ondra na Matouše: Kde bereš inspiraci? Sleduješ Behance nebo Dribbble?
Matouš: Inspiraci sbírám z těch, co jsi vyjmenoval, plus mě baví ještě Pinterest. Potom mám ještě takovou sadu bookmarků, když narazím na nějaký zajímavý web nebo článek a vím, že by se to mohlo někdy hodit, tak si to uložím. Taky často hledám inspiraci v přírodě, ve filmu apod…

Ondra na Matouše: Jaké musí mít designér znalosti? Čím se odlišuješ?
Matouš: Pokud budeme brát UI/UX designéra, tak tam si myslím, že znalosti, které budou potřeba, jsou: typografie, teorie barev, psychologie a toho, jak se uživatelé chovají. Potom je fajn znát nějaké best practicies za tu dobu, co se weby navrhují. Je dobrý mít analytické schopnosti a pochopit problém, který na webu budeme řešit, abychom byli reálně schopní ten problém vyřešit.
Čím se odlišuju? Lidé na spolupráci se mnou oceňují možnost se vcítit do toho jejich problému, nějaká empatie, pochopení a přetvoření do konkrétního řešení. Zakládám si na komunikaci.

Ondra na Matouše: PC, nebo Mac?
Matouš: PC. Zarytě. :D Jsem v tomhle takový Apple odpůrce. Což je v tomto odvětví možná trošku unikání. Nikdy jsem tomu nepřišel na chuť. A i když jsou pro Apple programy, které bych rád vyzkoušel, tak jsem se nikdy nenechal zlákat na “druhou stranu”.

Ondra na Matouše: Kafe, nebo čaj?
Matouš: V práci si dám většinou kafe. Doma bych si ho neudělal. Doma si dávám čaj. Je to tak 50/50. Miluju zelený čaj. Konkrétně taiwanský horský zelený čaj. Když se udělá klasickým postupem přípravy, je to lahodná věc.

Ondra na Matouše: Nejlepší rada, co si dostal?
Matouš: Snažím se naučit něco nového od každého člověka, se kterým přijdu do kontaktu. Je toho hodně. Co si vzpomenu, tak když moje babička slyšela pochvalu od jednoho z našich prvních klientů, kterému se spolupráce s námi moc líbila, řekla mu, ať nás moc nechválí, jinak zpychneme. Možná z toho jsem si odnesl, že mám být nohama na zemi. A i když dostaneme spoustu chvály, tak neusnout na vavřínech.

Ondra na Matouše: Nejlepší rada, co bys dal?
Matouš: Ať se lidi nenechají zastrašit vlastní hlavou. Ať dělají to, co dělají, a naplňuje je to a vykašlou se na pocit, že nejsou dost dobrý. Ať s tím jdou do světa a ať ostatní posoudí, jestli je to dobrý nebo ne.

Ondra na Matouše: Proč jsi zakládal agenturu? Proč nejsi freelancer?
Matouš: Ja jsem jako freelancer začal. Dělal jsem jednoduchý weby, a dokonce i za peníze! :D Impuls byl ten, že se manželka vrátila z obchodní cesty po Číně. Domluvila nám tam kontrakt na design produktu. Věděli jsme, že to ve dvou už nepůjde, a tak jsme založili tým a pronajali si kancelář. Sehnali jsme prvního grafika Toma, který je s námi dodnes. Kontrakt nám vydržel rok a potom jsme se vrátili k tomu, co děláme dodnes: Weby, aplikace, design atd… Pak už jsme si zvykli na tým. Už bych se na freelance vrátit nechtěl. Vyhovuje mi to tak, jak to máme teď.

Ondra na Matouše: Kdo je váš typický klient?
Matouš: Hodně se orientujeme na střední firmy, které buď potřebují zásadně posunout svoji prezentaci, nebo chtějí spustit nový produkt. Máme rádi, když za námi přijde firma, která cítí tlak od konkurence a dají nám volnou ruku. Taková “tvorba startupu” pro někoho, kdo má prostředky a prvotní zákazníky. Hodně děláme i se startupy, kde řešíme branding, marketing nebo aplikaci.

Ondra na Matouše: Co je na vedení agentury nejsložitější?
Matouš: Je tam spousta věcí, které nás trápí. A řekl bych, že i ostatní firmy podobné velikosti. Problém s kapacitou. Správně určit, jak velký by měl být tým, aby nevznikaly problémy všechny lidi zaplatit. A zároveň aby nevznikaly velké časové lhůty pro dodání práce. Zatím jsme moc nepřišli na to, jak to vyřešit. Potom je velkým problémem, když člověk někoho najde, komunikace. V dnešním světě, kdy je spousta aplikací a nástrojů pro snadnější komunikaci, dnes a denně narážíme na lidi, co neodpovídají, zmizí a ignorují.

Ondra na Matouše: Jak dlouho trvalo "údolí smrti"? Tzn. první zákazníci, první faily...
Matouš: My jsme tohle měli trochu posunuté. Začínali jsme velkou zakázkou. Na první rok jsme byli v pohodě. Pak to skončilo a začalo údolí smrti. To trvalo 2 roky a vlastně jsme odvrátili bankrot. To bylo měsíc od měsíce. To nám zbývaly poslední koruny na firemním účtu. Bylo velkou chybou do začátku, že jsme si vzali podnikatelskou půjčku, která to všechno umocnila. Vzali jsme ji po tom velkém projektu jako peníze do začátku a dala tomu takový falešný pocit naděje. Nebyla tam ta motivace okamžitého zlepšení. Ta přišla, jakmile peníze došly. Bacha na to i pro ostatní.

Ondra na Matouše: Jak vybudovat důvěru mezi klientem a agenturou?
Matouš: Důvěra ze strany klienta přichází už na začátku, jinak by toho daného člověka nezvolil. Z mé strany je to o tom tu důvěru neztratit. Případně ji prohloubit. O tom, jak ji neztratit – dodržovat to, co se dohodne. Pokud to nejde, tak komunikovat. To je klíč. Na to bych se zaměřil. Často, když se něco zdrží, to pro klienta neznamená jen časové zdržení, ale třeba finanční problémy a osobní. Protože třeba vedení slíbí něco, co se nedodrží.

Když se domluví nějaké peníze za ten projekt, tak se to snažit dodržet. Stalo se nám v minulosti, že to nešlo a muselo se to upravit a většinou ten klient to moc nepřijme. Takže si dáváme velký pozor na to, aby byl v rozpočtu polštář. A případně komunikovat už na začátku, že se do toho nelze vejít.

Ondra na Matouše: Jak se vyrovnáváš s negativním feedbackem?
Matouš: Rozhodně ho nemám rád a snažím se, aby žádný nebyl. Jsem takový, že pokud nějaký negativní feedback je, tak mi to nedá spát a pracuju na tom, aby se z negativního stal pozitivní. Samozřejmě za předpokladu, že negativní feedback je opodstatněný. Měli jsme třeba projekty, kde vznikly negativní a naprosto neopodstatněné názory na naší práci. Klient byl “blázen” a bohužel jsme to neodhalili včas. Nejvíc nás na tom trápí to, že jsme odvedli za nás velmi dobrou práci a pak to klient nevzal a nadával.

Ondra na Matouše: Jak vypadá tvůj kreativní proces?
Matouš: Vždycky na začátku se snažím pochopit problém, který se bude řešit. Často přijde zákazník s tím, že něco potřebují, a společně zjistíme, že potřebují něco jiného. Máme takový unikátní přístup v tom, že se nesnažíme prodat co nejvíc služeb. Což by se pozitivně ukázalo na našem obratu. :D Myslím si, že z dlouhodobého hlediska to není cesta, jak si udržet zákazníky. Naopak lidem vymlouváme to, s čím za námi přijdou, pokud to nedává smysl. Takže radši děláme menší krůčky, o kterých víme, že jim pomohou nejvíce.

Potom čerpám inspiraci, dělám research a hodnotím konkurenci. Na základě toho připravíme moodboard. Něco hmatatelného. Většina zákazníků nemá moc dobrou představivost, takže to musí být něco hmatatelného. Tak si vyprofilujeme začátek.

Vyžadujeme mít připravený obsah. Neradi děláme design s Lorem Ipsum. Vždycky se to předělává. Důsledně doporučujeme ho připravit předem, a jestli na to klient nemá kapacity, připravujeme je s pomocí my.
Následně zpracováváme wireframy, skeče… Wireframy jsou málokdy něco, co se nám daří prezentovat klientovi tak, že si z nich něco odnese. Většinou z toho klient nepozná to, co se mu snažíme ukázat. Typicky hned začne hodnotit fonty, barvy atd…

Většinou nepřipravujeme x variant designu a snažíme se udělat verzi, o které si myslíme, že je ta nejlepší. Pak to ladíme do finální verze.
Jestliže to pomůže prezentaci a pochopení, připravujeme i prototyp.

Ondra na Matouše: Co děláš, když nápad nepřichází?
Matouš: Musí se to vysedět. Dřív jsem si říkal, že to udělám zítra, ale je to zbytečné. Když je blok, tak to prostě dělám znovu a znovu. Jinak to prostě nejde. Někdy hledám inspiraci, ale většinou to moc nepomůže.

Ondra na Matouše: Jak komunikuješ s programátory, aby nedocházelo ke zbytečným úpravám designu a funkčnosti?
Matouš: V tomhle nám pomáhají nástroje. Třeba Figma. Je potřeba dbát na to, že když člověk klikne třeba na nějaký element ve Figmě, který má být třeba průhledný, tak pokud je ta průhlednost daná na element nad tím, nemá to programátor šanci nějak vidět a pak to udělá jinak.

Pokud je programátor důsledný a snaží se to dělat podle designu, tzn. že “vidím mezeru 24px a udělám jí 24px” a nesnaží se být hodně kreativní, tak pak to jde.

Je dobré si design projít s programátorem před začátkem tvorby. Všechny ty interaktivní prvky, jak se co má chovat… Poslední dobou, když máme na webu nějaké interaktivní prvky, tak připravujeme storyboard, kde je jasně vidět, jak animace bude probíhat.

Potom je určitě super v průběhu programování na to dávat pozor a zhlédnout to. Děláme revize mezi designéry a programátory. Apelujeme na komunikaci a i když si třeba programátor myslí, že ví, jak to udělat, stane se, že neví, a pak nastává problém.

Kodéři mají spousty validních připomínek, a třeba náš dbá hodně na přístupnost. Často nám vrací design kvůli kontrastu barev. Každý do toho vloží svoje znalosti. Takže každý může dát validní připomínky a není to tak, že mu dáme design a řekneme, udělej to takhle.

Ondra na Matouše: Projekt, na který jsi hrdý?
Matouš: Snažím se být hrdý na každý projekt. Když mám říct highlight, tak jsem jsem hrdý na spolupráci s Českým národním symfonickým orchestrem, která trvá už přes 10 let. Byl to jeden z prvních klientů. Děláme jim kompletní servis pro propagaci. Teďka jim připravujeme vizuál na dalších 5 let. Na to se těším. Druhá věc, na kterou jsem hrdý, je SuperTalent. Tam jsme za krátkou dobu postavili neuvěřitelné množství věcí od krásného brandu po hezkou aplikaci.

Ondra na Matouše: Máš nějaké denní rutiny?
Matouš: Jsem tady v tom trošku chaotik. Rád bych to měl nastavené. Vzhledem k tomu, že na mě padá tolik věcí a agendy, tak se stane, že přijdu ráno do kanceláře a mám plný inbox a musím to hned odbavit. Někdy zase přijdu a mám víc času. Někdy vzejde situace, která potřebuje okamžité řešení. Kdybych dělal jen desing, tak by to asi šlo, ale protože zastávám tolik rolí, není to možné, nebo nevím, jak to ideálně udělat. Do toho se nám narodil syn, a to všechno změnilo.

Ondra na Matouše: V čem nejčastěji děláš?
Matouš: Design ve Figmě a to včetně bannerů. Balíček od Adobe stále mám a stále to využívám. Jsou tam programy jako třeba Indesign, který je nenahraditelný.

Ondra na Matouše: Tvoje guilty pleasure?
Matouš: Beatsaber! Vždycky když přijdu domů, nahodím Oculus. Pomohlo mi to dostat se do formy a jsem v tom expert. Mám rád hudební hry. Když jsem byl v Japonsku, tak tam v Arcade Centre se na mě přišel podívat hlouček Japonců, jak tam ten běloch dělá high skóre Taiko drumms. :D

Ondra na Matouše: Jak nejčastěji odpočíváš?
Matouš: Nejčastěji s manželkou u Netflixu. Koukáme na filmy a seriály. To je největší odpočinek. Když máme víc času, tak jsme rádi venku a jezdíme na výlety.

Díky Matouši!
Ondra na Petru: Jak se z koníčku stane práce na plný úvazek?
Petra: Teď jsou to 3 roky, kdy podnikám. Šla jsem do toho s tím, že se tomu chci naplno věnovat. Začala jsem chodit na kurz a bavilo mě to. Měla jsem pocit, že jsem se trefila do doby, kdy keramika začala být populární. Dostala jsem se do kontaktu s lidmi, kteří s keramikou také začínali. Zjistila jsem, že by o to byl zájem. Zajímalo mě to. :) Neměla jsem žádnou velkou ambici. Myslela jsem, že to bude takové malé, drobné podnikání, do kterého nenasypu moc peněz. Ve chvíli, kdy se moc věcí pokazilo, tak jsem se musela rozhodnout, jestli to bude půl úvazek nebo fulltime. Nakoupila jsem hodně věcí a začala platit velký nájem, takže se to tak sešlo a přetavilo v to, že místo malého “uvidíme úvazku” jsem přešla do většího režimu.

Ondra na Petru: Tvoje guilty pleasure?
Petra: Napadá mě jedno z jídla. :) Všechno, co si kupuju, musí mít sýrovou příchuť! Takový ten smradlavý sýrový popcorn, co všichni nesnáší. :D

Ondra na Petru: Na co jsi ve své tvorbě hrdá?
Petra: Za to, že jsem se na to nevykašlala. I když to vypadalo, že to nebude fungovat. Mnohokrát se to pokazilo, měla jsem problémy s prostory. Přišla jsem o hodně peněz hned na začátku. Bylo tolik věcí špatně, že mi ostatní říkali, že to vlastně nemám dělat, že mi to není souzeno. Zpětně jsem ráda, že jsem si to vybojovala a šla jsem do toho. Nechci to vzdávat, když vidím příležitost. Jsem ráda i sama před sebou, že si to dokážu obhájit a pokračovat dál.

Ondra na Petru: Jak vypadá tvůj kreativní proces? Jak produkty vznikají?
Petra: Různě. :) Někdy si sednu jen ke kruhu a zkusím něco tvořit. Hodně věcí vzniklo pokusovou metodou, kdy mám několik gramů hlíny a zkouším z toho něco vytvořit. Před každým měsícem si tvořím takový plán co a jak. A když to pak zkusím vytočit podle toho plánu, tak se stane, že přijdu na to, že to vlastně není tak dobré, jak jsem si myslela. Je to podle mě 50/50. Spoustu věcí tvořím v realitě ve 3D. Není to svazující a necítím takový tlak, jako kdybych nějaký velký plán měla. Hlavně když se vám to nedaří a nevypadá to tak, jak jste chtěli, je to dost frustrující. Někdy si prostě sednu a mám to jen v hlavě a na místě to vyladím, když to vidím. Třeba ouška k hrnkům. Nějakou vizi mám, ale když to vidím živě, tak se to odladí. Málokdy je výsledek přesně takový jako ten, který jsem si vysnila. Možná tak 10%. Je to zábavná hra, která je hlavně o mně.

Ondra na Petru: Co tě přivedlo k podnikání?
Petra: Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlela. Vždycky jsem si myslela, že budu normálně pracovat. :) K podnikání mě dostalo až to, že jsem začala být dost nemocná a měla jsem problém pracovat a někam na fulltime docházet. Přišlo mi, že bych mohla zkusit v něčem podnikat. Tenkrát jsem začala s linorytem. To mi pomohlo se dostat do lepší zdravotní kondice. Ani v rodině nemám někoho, kdo by podnikal, jsem jediná, kdo se u nás takto živí.

Ondra na Petru: V čem jsou tvoje výrobky unikátní?
Petra: Nejsem moc typ, který má rád barvy. Takže se to dost odráží v tom, co dělám. Jsem hodně striktní i v tom, co třeba nosím. Miluju černou. Je mi v tom dobře. I kolem sebe mám ráda jednoduché věci, které mě moc nerozptylují. Moje produkty jsou pro někoho možná až moc strohé a jednoduché. Mě ale přitahuje to, že jsem si vlastně vyhranila to, co dělám. Většinou jsou moje výrobky bez glazury, pouze s texturou a tak, jak to vypadá v základu. Když se podívám na to, jaká u nás vzniká keramika, tak ta moje je hodně minimalistická, s minimem barev a experimentu.

Ondra na Petru: Jaká byla cesta k založení vlastního studia?
Petra: Bylo to dost složité. Měla jsem na začátku vizi, že vlastě nebudu mít žádné studio, ale dílnu. První dílnu jsem měla asi před rokem a čtvrt, která byla ve sklepě rodinného domu a brala jsem to tak, že to bude nějaká “garáž” nebo místo, kde se bude dělat ta “špinavá práce”. :) Neměla jsem představu, že to bude na místě, kde to bude mít nějakou výlohu nebo okno. Při výběru místa se mi pokazilo neskutečně moc věcí. Několikrát jsme stěhovali tu obrovskou pec. Furt jsem někde platila nájem a nic jsem netvořila. Všechno stálo na technických trablech. Třeba elektrika. Kvůli té jsem si musela nakonec koupit novou pec. Pak mi přišlo, že už nemám moc času. Tak jsem se rozhodla. Pro mě byl velký krok se rozhodnout pro to, že se nebudu držet při zemi. Vždycky jsem obrážela garáže, sklepy a různá taková místa. Teď, kde jsem momentálně, tak mám svoje studio přímo v centru Brna. Je to samozřejmě větší finanční závazek, ale moje zvědavost je silnější, a šla jsem do toho, protože mi to přišlo jako dobrý nápad. Šla jsem do toho dost po hlavě. Teď tam třeba pořádám i kurzy. Je to veřejné místo a můžeme to posouvat dál.

Ondra na Petru: Jak dlouho trvalo "údolí smrti"? Tzn. první zákazníci, všechno zprovoznit apod.
Petra: Kupodivu to netrvalo moc dlouho. Začala jsem o Vánocích, takže poptávka byla velká a dost mě to nakoplo. Situace by byla jiná, když bych asi začala v létě. E-shop už jsem měla předtím a pár lidí tam chodilo. Spousta lidí se ke mně vrátilo i z minulosti, co jsem něco tvořila. Hodně mi pomohl Instagram, kde se prodá také dost věcí. Dosah je tam velký. Mám z toho radost. :)

Ondra na Petru: Co máš na své tvorbě nejraději?
Petra: To, že je to fyzická práce. Myslím, že v ní jsem lepší. Baví mě na tom, že je to i trošku špinavá práce. Baví mě sekat třeba trávu nebo sázet a být venku a v něčem se prohrabovat. Na keramice se mi líbí, že z kuličky hlíny dokáže vzniknout něco, co s pomocí nějaké zkušenosti můžeme používat každý den.

Ondra na Petru: Děláš i vlastní keramické kurzy. Jak se z tvůrce stane lektor?
Petra: Tím, že je po tom poptávka. Já to dělat moc nechtěla. Ale je strašně fajn, že s lidmi můžu strávit ten čas. Třeba můj manžel se to chtěl naučit. Když se to učil a viděla jsem, že mu to šlo, tak jsem si uvědomila, že bych to možná dokázala naučit i někoho dalšího a nemusel by to být propadák. :) Tím, že jsem se to na něm naučila, tak jsem se do toho pustila a začala jsem to školit. Někdo si může myslet, že ten, kdo něco školí, to může školit až po nějaké době. Pomohl mi v tom jeden feedback od slečny, která u mě byla, že by radši šla za mnou, protože ví, že to nedělám tak dlouho a spoustu věcí mi nepřijde tak samozřejmých, tak má pocit, že bych jí to vysvětlila lépe. Při samotném kurzu si sama vybavuju, kolik věcí bylo složitých se naučit.

Ondra na Petru: Jak svoje produkty prodáváš? Používala si prodej nějaké platformy? Doporučila bys nějakou?
Petra: Hlavně přes e-shop a přes Instagram. Za celou dobu jsem žádnou jinou platformu nepoužívala a ani jsem nikdy nebyla na žádném trhu. Je to složité na synchronizaci té tvorby, protože pak přijdete o několik dní tvorby a u pece. Musela bych to hodně plánovat.

Ondra na Petru: Máš přesahy do jiných oborů? Jak je využíváš?
Petra: Prakticky všechno si dělám sama. Všechno si fotím, starám se o e-shop a takové ty věci s tím spojené. Určitě bych neřekla, že dělám marketing apod. Je to taková one-woman show v podstatě. :)

Ondra na Petru: Jak nejčastěji odpočíváš?
Petra: Většinou nic nedělám. Koukám se na seriály. Naposledy mi na Netflixu běžela nějaká reality show. Sleduju věci, u kterých moje hlava nepracuje. Často se koukám třeba na nějaké rekonstrukce domů nebo jak třeba opravují boty. To mě baví. Jinak odpočívám třeba u běhu nebo na kole, takové ty klasické sporty. Chodím plavat a všude se snažím chodit pěšky. Nedělám nic úplně pravidelně, ale když je na to nálada, tak to jdu udělat.

Díky Petro!
Made on
Tilda