Ondra na Michala: Jak pro tebe vypadá ideální kreativní zadání a co by mělo obsahovat?
Michal: Zadání může být docela rozsáhlé. Můžeš podchytit spoustu detailů, zvlášť když jsi art director a zadáváš kreativní zadání nějakému tvůrci. On na základě toho musí zhmotnit tvou představu.
Hlavně pro něco takového jasně daného, jako jsou například ilustrace nebo animace, kam následně může vstupovat scénář a spoustu už předpřipravených věcí.
Pro klienta by to mělo být podle mě jako one pager, kde bude jasně napsáno, proč se to dělá, co se dělá a co má být konkrétně za výstupy, nebo aspoň co si představuje za výstupy. Kreativní zadání by se mělo poté případně konzultovat s klientem a průběžně ho aktualizovat.
Já nejsem zastáncem toho, že klient pošle one pager a je hotovo. Asi to funguje u některých oborů, ale u toho mého podle mě ne, protože mám pocit, že expertiza vždycky musí vstoupit a trošku zadání upravit. Zároveň by měl klient dodat hodně dobré podklady, důležité informace nebo faktické informace, reference, co všechno se musí zapracovat, případně odkazy nebo obrázky na něco, co se mu líbí a kam bychom se měli ubírat, což se ve výsledku vůbec nemusí zohlednit, když mu doporučím něco funkčnějšího pro jeho cílovku. Myslím si, že je dobré aspoň tušit, kde se pohybuje. Někdy to může být docela dobrá inspirace, takže takový základní moodboard od klienta.
Ondra na Michala: Jak by měl ilustrátor prezentovat hodnotu své práce?
Michal: Samozřejmě základem je skvělé portfolio. Zároveň portfolio okomentovat, jak o tom přemýšlím, proč jsem dělal tato rozhodnutí pro projekt a popsat nějaké své přesahy, čemu všemu rozumím. To je základem klientova rozhodování, zda vás najme.
Ve chvíli, kdy jsou tam přesahy, které nějakým způsobem rezonují s klientem nebo jeho projektem, je to vymezení se proti konkurenci. Mezi mé přesahy patří záliba v technologiích, ve videohrách, v popkultuře a také to, že jsem se vždycky hodně profiloval např. do komiksu a komiksového stylu.
V neposlední řadě je to servis. Myslím, že by měl být minimálně patrný z komunikace. To je to, že se o klienta staráš, že následuješ nějaký proces, že máš perfektní komunikaci, empatii a že se mu snažíš porozumět, snažíš se mu upřímně pomoct.
Ondra na Michala: Jak jako ilustrátor najít svůj styl?
Michal: Myslím, že neexistuje nějaký návod, který by šlo následovat. Myslím si, že přirozenou cestou je to, že člověk začíná kreslit. Poté samozřejmě kouká na práce, které se mu líbí, najde si nějaké idoly. Ono to souvisí i s vyprávěním obrazem, se storytellingem, nebo s tím, jak pojímáš obsah a jak o něm přemýšlíš. A styl je jenom forma. Ale ty, jak je sleduješ, studuješ, se o nich něco učíš, něco napodobuješ, něco implementuješ do své práce, a protože idolů máš většinou víc, od každého si vezmeš kus, přidáš něco svého a z toho vzniká tvůj unikátní styl. Takhle jsem to měl já a myslím, že takhle to má spousta lidí.
Ondra na Michala: Jaké jsou pro tebe nejdůležitější faktory toho, že přijmeš zakázku?
Michal: Nesmí to být něco, co bych lidsky odmítal. Zásadním faktorem je cenová představa klienta, abychom se tam někde protnuli. Zároveň to musí být zakázka pro mě, musím poznat, že mám ty správné kompetence, abych projekt zdárně dokončil. Když mi něco chybí, komunikuji to dopředu, že se například něco doučím nebo zkonzultuji. Další věcí je, zda to se mnou obecně rezonuje, jestli to chci mít v portfoliu. Děláme spoustu věcí, které si do portfolia nedáme, nejsem ještě za vodou, abych mohl všechno odmítat. Dalším faktorem je třeba to, že víš, že to bude vos*** a bude to komplikovaný, už z toho cítíš těch x neznámých a problémů, které mohou nastat. Není tam zkrátka ten gut feeling. To už se mi několikrát vymstilo. Mělo by to být HELL YES. Jestli si tohle řekneš, jdi do toho. Pokud je tam NE, nejdi do toho. A když je tam váhání, je to vlastně také NE. Pokud to není HELL YES, nebrat to.
Ondra na Michala: Jak se vyrovnáváš s negativním feedbackem?
Michal: Dnes už celkem dobře, snažím se to brát neosobně a objektivně. Pokud je to od klienta nebo od týmu, hned v tom hledám ponaučení. Pokud je to od někoho, kdo mě chce jen zhejtit, přecházím to. Ale samozřejmě každý negativní feedback zabolí. I když se třeba fakt snažíš, můžeš něco přehlédnout. Základem je brát to neosobně, jsme lidé a děláme chyby. Negativní feedback je palivo pro zlepšování.
Ondra na Michala: Jaké je podle tebe nejúčinnější kreativní cvičení, které tě každý den nakopne k lepším výsledkům?
Michal: Moc na tyhle cvičení nejsem. Vím, že existují. Mám uložený odkaz na kurz od Michelle Losekoot. Nebudu lhát, v poslední době mi s ideací pomáhá ChatGPT. Je to rychlejší a rozproudí to myšlenky. Přijdeš třeba na to, jakým směrem chceš jít. Dřív jsem šel hledat inspiraci. Jakmile už víš, kam máš jít, je to snazší. Potom už musíš rozpoznat jen slepé uličky. Nemám ale žádné spešl cvičení. Prostě to dělám. A když máš nápady, je dobré je s někým projít a dostat feedback, jestli to dává smysl. Nápady to dost zkvalitní.
Ondra na Michala: Projekt, na který jsi hrdý?
Michal: Ten, který ve mně vyvolává nejvíc hrdosti, je asi Nanits Comics. Startupové pětileté období, během kterého jsme nejen tvořili komiksy, ale zároveň budovali značku, tým, prezentovali investorům a byli na různých akcích, soutěžích a výstavách. Mohli jsme díky tomu do zahraničí, do Silicon Valley, a tam se vzdělávat. To se nedá nahradit. I když to neuspělo, kvůli těm zkušenostem to za to stálo.
Ondra na Michala: Máš nějaké denní rutiny?
Michal: Aktuálně chodím ráno na 30 minut na procházku a u toho poslouchám podcasty. Potom následují pracovní rutiny, tzn. komunikace s týmem a kontrola deadlinů, než skočím na nějaký deep work. Samozřejmostí jsou týdenní statusy týmu. Na konci týdne sestavuji ToDo a dělám digitální úklid. Na konci pracovní doby se snažím na chvíli zameditovat, ale nezvládám to každý den.
Ondra na Michala: Tvoje guilty pleasure?
Michal: Já už jsem se spoustou guilty pleasure v pohodě. Dám si pytlík chipsů a sleduji béčkové horory. Tam už víš, jak to dopadne, čekáš, co se stane, ale stále tě to baví. Nebo je to typ hudby, občas si dám pop. Mám obrovský playlist popových písniček od 80. let, 90. let až do současnosti. V tomhle playlistu mám třeba Miley Cyrus. 😀 Což je úplně mimo můj repertoár, ale je prostě dobrá.
Ondra na Michala: Jak nejčastěji odpočíváš?
Michal: Teď, když mám děti, mám chuť sebou jen plácnout a nedělat nic ani fyzicky, ani mentálně. Jsem vášnivý hráč videoher, to je pro mě celkem voraz. Ale zároveň si nevybírám hry, které by byly zrovna oddechovky. Procházky mezi stromy jsou také super.
Díky, Michale!