Když před lety designové studio REMEMBERSHIP_ rozesílalo ročenky s ukázkou své práce, hned jsem si o jednu napsal. Jejich přístup k projektům a prezentaci mě dost bavil a baví doteď. S Petrem jsme se poznali právě díky jejich ročence a mému Poonbooku. A protože jsme se už pár let neviděli, dávalo mi smysl ho oslovit k tomuto rozhovoru. O jejich studiu, podnikání, failech, produktivitě a přístupu k podnikání…

Když před lety designové studio REMEMBERSHIP_ rozesílalo ročenky s ukázkou své práce, hned jsem si o jednu napsal. Jejich přístup k projektům a prezentaci mě dost bavil a baví doteď. S Petrem jsme se poznali právě díky jejich ročence a mému Poonbooku. A protože jsme se už pár let neviděli, dávalo mi smysl ho oslovit k tomuto rozhovoru. O jejich studiu, podnikání, failech, produktivitě a přístupu k podnikání…

Petře, je to tvoje. 😊

Ondra na Petra: Petře, čím se zabýváš a proč?
Petr: Jedenáctým rokem makám dnem a nocí na našem designovém studiu REMEMBERSHIP_, kde se zabýváme změnami produktů, služeb a značek.
Studio jsme založili spolu s Martinem Kozákem a nejradši máme ty strategické změny, tedy když můžeme pomoct transformovat tým, značku nebo vylepšit produkt či službu. Pomáháme se změnami procesů, zákaznických cest a designem produktů a služeb.

Kdybych šel na ten nejdetailnější level, tak mojí prací je vést týmy k tomu, abychom došli k výsledku, na kterém se všichni společně podílíme. Což může být změna/vylepšení fyzické služby nebo digitálního produktu či celého ekosystému byznys modelu.

Ondra na Petra: Kolik hodin denně pracuješ a kdy?
Petr: Pracuju denně 8 až 10 hodin v průměru. Někdy víc a někdy míň. Od doby, co mám syna, se snažím vstávat po páté hodině ráno, abych si mohl rodinu užít některé dny i jindy než večer. Často pracuju v kanclu od pěti/šesti ráno do cca pěti/šesti večer. Snažím se to kombinovat a odcházet i dřív, nebo někdy pracovat až odpoledne. Kdybych to měl zprůměrovat za celý rok, tak to bude těch cca 9 hodin denně v týdnu. Na práci se snažím kouknout 1-2 hodiny i o víkendu, abych měl větší svobodu v týdnu a byl víc v klidu.

Ondra na Petra: Kde bereš inspiraci?
Petr: Inspiraci beru hlavně od ostatních lidí, protože mě baví se potkávat s různýma lidma, s kolegy a klienty. Vždycky se mě lidi ptají, jestli nám nevadí, že nemáme svůj vlastní produkt. Já si myslím, že je to strašně super. My máme vlastně spoustu produktů. Děláme na spoustě byznysech. Jsme do toho tak zažraní, že na tom děláme, jakoby to byly naše vlastní produkty. S klienty se bavíme i o provozních věcech, takže tohle všechno mě inspiruje.

Ondra na Petra: Jaké musí mít designér a facilitátor znalosti? Čím se odlišuješ?
Petr: To je spíš otázka na ostatní, aby to “nesmrdělo”, a posoudili, čím se odlišuju. Ale k těm vlastnostem patří ty, které nás hned nenapadnou. Je to empatie, schopnost naslouchat, vcítit se do lidí, nebýt striktní v procesu, ale spíš vnímat, co lidé chtějí. Vždycky říkám, že není složité se naučit ty procesy, vést workshopy nebo dělat různá design thinkingová cvičení, ale je těžké odvést 5 workshopů v podobné kvalitě, když se dynamika lidí na těch workshopech mění. Jednomu ráno ujela tramvaj, druhý se špatně nasnídal, třetí měl ráno sex, takže má dobrou náladu, a čtvrtému včera umřel dědeček, a tyhle máte v jednom kruhu… To je nejtěžší na facilitaci. Každý workshop je jiný. Tvůj hlavní úkol je energie workshopu, bez té to nejde. To je těžko popsatelná věc.

Ondra na Petra: PC, nebo Mac?
Petr: Používám Mac. Nedávno jsem doma našel svoje staré Sony Vaio, které jsem používal na výšce. Měl jsem tam Photoshop. Pak už ale používám Mac a v tom prostředí mi přišlo přirozené fungovat. Moc jsem to nezkoumal. Postupem času jsme všichni ve firmě začali používat Mac a vypadalo to tak, že když někdo používal něco jiného, tak s námi nemohl pracovat, což už dneska vím, že samozřejmě tak není. :D Používáme všechno od Apple, v práci samozřejmě koukáme i na jiné systémy neb je používají uživatelé těch systémů. Ekosystém je to, proč jsme u Apple. Od všeho očekáváš stejnou věc. Když si chceš koupit nový notebook, tak víš, že to bude Mac. Nemusíš se rozhodovat mezi Samsungem a dalšími značkami. Líbí se mi ta jednoduchost a spolehlivost výběru.

Ondra na Petra: Kafe, nebo čaj?
Petr: Ještě pořád neberu drogy, ale beru všechno ostatní. :D Dny mám hodně intenzivní. Vždycky si dělám srandu, že jsem pořád ještě něco nezačal brát. :D Jinak dávám Maté, zelený čaj, kafe, bylinkový sirup na povzbuzení, silnou čokoládu. Snažím se už vyhýbat Red Bullu jako na začátku podnikání, to bylo hodně špatný. Snažím se hlavně hodně spát. To je můj největší lifehack, dost dlouho mi trvalo to pochopit/objevit.

Ondra na Petra: Nejlepší rada, co jsi dostal?
Petr: Nejvíc mě ovlivnil můj mentor Marvan, který mi ukázal, že existuje něco jako vedení týmu. Ne ale z toho pohledu šéfovského, ale že existuje nějaká kultura a dynamika týmu. Tam jsem se začal zajímat o to, o co se zajímám dnes, takže vedení týmů z pohledu jejich energie a procesů. Snažím se být pokorný, ale hodně věřím rčení “Dělej, co máš rád, a peníze přijdou.” a už můžu lehce a opatrně říct, že pro to mám za ty roky důkazy, že to opravdu tak být může.

My nikdy neměli kdovíjakou rezervu, ale nějakým způsobem to opravdu funguje. Když je člověk až po uši v tom, co ho baví, a dává tomu maximum, tak se to vždycky nějak vyřeší.

Ondra na Petra: Nejlepší rada, co bys dal?
Petr: Dnes je to o tom, jakou stopu buduješ a jaký vliv máš. Jestli jsi dohledatelný a autentický. Jestli v lidech probudíš touhu tě potkat, ještě než se tak stane. Aby vlastně zjistili, jestli tě chtějí potkat. Budovat content a dokumentovat to, co děláš, jak to říká Garry Vaynerchuk. To si myslím, že je dnes extrémně důležité. Není to jediná rada, ale patří mezi ty velmi důležité v dnešním světě.

Ondra na Petra: Jak vypadá váš kreativní proces? Jak probíhá “běžná” zakázka?
Petr: Trváme na pár bodech. Ty nejstěžejnější jsou:

• fit s klientem/týmem klienta
• #friendsnotclients
• podrobná příprava, vydiskutovat a rozebrat situaci a potřeby

Taková poctivá analýza, než se vydáme na společnou designovou výpravu. To u nás mám na starosti já. Než jsem schopný dát nabídku, tak se o tom musíme několikrát pobavit. Pak přichází na řadu strategický workshop, který je na začátku spolupráce. Pak fungujeme buď v dalších workshopech, nebo iteracích, podle povahy projekty. Snažíme se o to, aby na workshopu byl celý tým klienta. To je vždy na celý den. Do 14 dnů od takového workshopu je nějaký další krok, ať je to konzultace, nebo další workshop, call, koncept atd. Za dalších 14 dní znovu. Kombinujeme sprinty a iterace.

Ondra na Petra: V REMEMBERSHIP_ designujete jak aplikace a weby, tak také změny. Jakou změnu jste designovali naposledy?
Petr: V Česku je to dost těžké říkat, že jsme designéři změn, i když se to trochu lepší poslední roky. Já to mám navnímané i zažité ze zahraničí. Strašně málo lidí za námi přijde, že chce změnit firmu. Já bych si to hrozně přál a malými kroky se tomu přibližujeme, ale pořád pod slovem design lidi změnu nehledají. Ale dneska už můžu říct, že když za námi přijde někdo s aplikací, tak my jim tu firmu změnit/posunout opravdu umíme. Nikdy to není jen o designu. Když nám dá někdo důvěru, tak umíme změnit firmu, která je postavená na jednom člověku na tým. Umíme změnit směr týmu a jeho motivace. Umíme změnit služby a produkty tak, aby ovlivňovaly celou firmu nebo aby usnadňovaly zákazníkům život. To design umí, ale je složité to tak prodávat. Když si vzpomenu na naše začátky, jak jsme chtěli mluvit se všemi ve firmě a měnit firmu tak, aby s tím byli všichni v pohodě, a po 14 dnech nás vyhodili, že jsme indiáni a šamani a že to je všechno strašně drahé a ezo…. :D No stálo to spoustu let vybudovat si tu důvěru a ten skill, ale mám radost, že to dneska už umíme a umíme i říct, na co to lze použít a na co ne.

Ondra na Petra: Hodně komunikuješ Design Thinking, děláte workshopy. V čem je výhodné dělat na začátku spolupráce workshop a vidí v něm klient hodnotu?
Petr: Je v tom velká hodnota. Ve spolupracích, které začínají právě workshopy, je podstatně větší sladění a angažovanost ze strany klienta v průběhu celé spolupráce. Většinou si klient myslí, že jsou ty workshopy jen pro nás. Takže se na začátku divili, že za to chceme peníze. Ale workshopy nejsou jen pro nás, a to ani ty, které slouží k začátku spolupráce. Trvalo nám dlouho je přesvědčit, že je to pro obě strany, win-win. Ukážeme jim hodně pohledů. Dokážeme se hodně ptát, postupně se dostávat hlouběji a hlouběji. Je tam velká hodnota v tom sladění i u nich, že pochopí, že to chceme dělat s nimi. Díky workshopům a iteracím taky dramaticky snižujeme výskyt průserů a failů. Pak to není o tom, že jsme my a klient, ale jsme jeden tým a jdeme na tom makat spolu. Věci se pak dějí po malých krůčcích a společně. Je to navýšení jistoty, že ta spolupráce dopadne a bude do hloubky. A pokud nemá dopadnout, většinou se to pozná právě na workshopu – rychle a hned . Pokud by spolupráce skřípala, skřípe i workshop a pak si hned řekneme, že do toho nejdeme. Pak je důležité pochopit ten design a to, s čím my jim můžeme pomoct. Klient se může naučit spoustu věcí, kromě toho, že dojdeme k výsledku. Samozřejmě se učíme i my a umíme tomu týmu pomáhat víc a víc s postupem času.

Ondra na Petra: Ve studiu razíte váš přístup #friendsnotclients s jakým očekáváním nebo nastavením k vám klienti chodí?
Petr: Letos vstupujeme do jedenáctého roku. Ono se to dynamicky měnilo. Chtěli třeba jen logo. Pak očekávali Design Thinking proces. Nikdy jsme #friendsnotclients netlačili na prvním místě a nebyl to náš záměr z toho vybudovat značku. A dneska je to to hlavní, co utváří naši značku. :) Komunikovali jsme to vedle toho a zároveň to komunikovalo ty naše hodnoty, kdo k nám má přijít a kdo k nám nepřijde. Klienti chodí s očekáváním, že my si s nima sedneme, budeme na tom dřít společně a bude nás to bavit. Nejsme velcí a anonymní. Přijdou dva zakladatelé, kteří spolu dělají přes 10 let, velký korporát hned taky tuší, jaké to s námi bude a nebojí se toho. Je to vedlejší efekt, co pro nás znamená #friendsnotclients, odůvodňuje to naše chování, přístup a motivaci.

Je to základ toho, v co v REMEMBERSHIP věříme, ne jedno očekávání.

Ondra na Petra: Jak komunikujete a argumentujete hodnoty vašeho přístupu a jak se k tomu staví klienti?
Petr: My je vlastně moc nekomunikujeme. Moje víra je v tom, že pokud jsi s těma hodnotama úplně sladěný, tak je nemusíš komunikovat. Na sítích a na konferencích, kde jsme byli, tak ano, protože to je naše téma. Ale novým klientům to neříkáme. Je to na každém kontaktu s náma, neunikneš tomu a zároveň to netlačíme na sílu. Necháváme na lidech, aby to poznali a rozklíčovali si sami. Máme to třeba v nabídkách, v prezentacích a chováme se tak i na schůzkách/callech. Necháváme to na klientech, aby si to nějak přebrali. To je ostatně to nejlepší, protože to definuje pak jejich očekávání.

Ondra na Petra: Jak by měl designér prezentovat hodnotu svojí práce?
Petr: Výsledky. Máme slide, který jsme začali aktivně používat, měl by bojovat proti tomu, že design jsou pouze obrázky a že to nemůže ovlivnit hospodářský výsledek firmy, což je opak. Snažíme se bojovat s mýtem, že design jsou pouze emoční věci. Bojujeme proti názoru, že design nemá vliv na hospodářský výsledek firmy, má - ať už přímý, či nepřímý, ale má. Kdo chce pochopit, co je design, tak ať se podívá na slovo design jako takové. Designovat funkční věci, zajišťovat funkci, chod věcí. Já svoji roli beru tak, že se snažím vysvětlovat to, že firmě vyděláme nebo ušetříme peníze. To je ta nejdůležitější mise, to nás na tom baví –⁠ ukazovat, co jako designéři umíme a co týmům můžeme umožnit. V Česku o to víc, mám pocit, že se to pořád bere jen jako “grafika”.

Ondra na Petra: Jaké 3 podnikatelské lekce, rozuměj facky, jsi dostal?
Petr: Rád říkám, že s poctivostí nejdál dojdeš, pokud dřív nepojdeš. Mít zásady je těžký, o to těžší, že i když jim 100 % věříš, ne vždy se povede je držet.

Jedna lekce se týká #friendsnotclients… protože když se daří, tak je to moc hezký přístup. V momentě, kdy máš plný barák lidí a my jsme jich jednu dobu měli, to bylo dobrý –⁠ sluníčkové a jednorožčí. Pak nám ale jeden klient začal dlužit pro nás v té době dost peněz, což je blbý, když celé studio maká na jednom klientovi a ten více jak tři čtvrtě roku neplatí, ale pořád tě ujišťuje, že zase bude. V ten moment dostáváš facky, že to jsou ti tvoji #friendsnotclients a tak. Všichni tě od toho odrazují a dají ti to sakra sežrat, i se třpytkama.

Lidi, kteří tomu přístupu věřili, což jsou ti naši nejlepší klienti a kamarádi, tak nás od toho nikdy neodrazovali. Trvat si na tom přístupu bylo dost těžké v těch složitých časech, ale je silné vidět, že se to vyplatilo. Odcházeli jsme z kanceláří v Covidu, platili jsme několik měsíců za prázdné kanceláře a nakonec nám majitelé nějaký nájem odpustili, i když nemuseli. Bylo to díky tomu, že jsme spolu měli nějaký vztah. Jednou za čas jsme je pozvali na večeři jen díky dobrým vztahům a nemuseli jsme, protože hlavním naplněním toho vztahu bylo placení nájmu, ale věříme, že to právě tak není, že člověk by měl jít vždy dál. Trvat si na svém, pokud to jsou hodnoty, tak se vyplatí.

Netajím se tím, že je pro mě těžké vést firmu a starat se o finance. Jsem designér. Dřív jsem chtěl být vrcholový sportovec. (ani náhodou) Nikdo mě podnikat neučil a nakládat s penězi už vůbec ne. Náš sen bylo mít lidi a starat se o ně. Chtěli jsme mít velký tým. Obklopovat se dobrými lidmi. Chvíli jsem se snažil o to dělat je šťastné. Ale zapomínal jsem na základy. Nejdrsnější lekce byla, že jsem slyšel v týmu, že je bolí záda ze špatných židlí. Zrovna jsme měli nějaké peníze navíc. Bylo nás 8 a byli jsme už na Vinohradech. Objednal jsem židle, trošku už lepší, takže to už něco stálo. Věděl jsem, že pak mají přijít nějaké další peníze a z těch jsem chtěl zaplatit lidi a ostatní věci. Samozřejmě co se nestalo, zrovna ty peníze,co chodily pravidelně, nepřišly. Takže do kanclu dorazilo 8 nových židlí a měsíc nebyly výplaty. Pak mi tým řekl, že nepotřebují cukrátka, dokud nejsou základní věci. To mi hodně změnilo přístup a pohled na to, co a kdy se platí.

Ondra na Petra: V čem nejčastěji pracuješ?
Petr: Chce se mi brečet, když to řeknu, ale je to e-mail. Používám Superhuman už 4 roky. Není to klasický klikací e-mail, ale e-mail, který se ovládá přes klávesové zkratky a příkazy. Nějak mě to nutí odpovídat a soustředit se na to daleko víc. Pak Toggl na trackování času, Basecamp 4 na projekty, Slack na komunikaci. Nejméně času trávím v kalendáři. To je moje temná stránka, kdy se musím snažit víc dávat věci do kalendáře. Aktuálně zkouším Cron Calendar, který koupil nedávno Notion. Používám hodně Figmu, FigJam, Miro atd.

Ondra na Petra: Jak nejlíp “generuješ” kreativní koncepty a nápady? Máš nějakou techniku, která ti pomáhá?
Petr: Hodně běhám mezi klientama, týmem a na většinu práce to není dobře. S tím hodně bojuju. Používám Brain.fm a sluchátka. To mi pomáhá na soustředěnou práci. Knížka Hyperfocus byla taky dost dobrá. Tedy hudba, sluchátka a soustředěný čas. A jako bonus vstávat brzy ráno. Já jsem se narodil v Ostravě a tam se takhle vstává normálně. Jednou jsem na LinkedInu někomu, kdo se pohoršoval nad rozdíly v ranním vstávání mezi Prahou a Ostravou, napsal, že já takhle vstávám i v Praze dál. Ten příspěvek toho člověka byl o tom, že někdo přijel z Prahy do Ostravy vést nějaké školení a vyjádřil radost nad tím, že takhle brzy ráno všichni dorazili. Jenže 9 ráno je pro spoustu Ostravanů dopoledne. Já už mívám taky dost odpracováno, a autor příspěvku se mne v komentáři zeptal: “Takže pracujete půl dne sám?” A to je přesně ono, ano, to je ta podstata. Nikdo po mně v 6, 7, 8 ráno nic nechce a já mám čas na hlubokou práci. Z mojí pozice se mi snaží pořád někdo dovolat, dobušit se na dveře. Tohle je moje obrana.

Ondra na Petra: Jak si organizuješ čas?
Petr: Mám rodinu. Teď už 2,5letého syna. Organizace času pro mne byla šílenost i předtím, teď je to úplně jiný vesmír. Mám rád akci a dění. Musím tak na sebe být přísný, abych jen nepoletoval. Snažím se chodit do práce ráno, abych ty věci, které musím udělat, udělal a den pak mohl vypadat všelijak. Protože většinu času (roku) opravdu vypadá všelijak. Nějaké časové sloty v kalendáři nezvládám a nefunguje mi to. Takové to, že každý pátek je finanční pátek. To mi nikdy nefungovalo. Mám obyčejný papír s plánem dne vždy s sebou a spoustou úkolů a kombinuju to s Basecampem a Připomínkami. A jedu podle toho. Doporučil bych každému to, že nikdy nevíš, jak ten den bude vypadat. A je dobré, pokud máš rodinu, umět té rodině pomoct. Nebo kamarádům. Takže když vstanu ráno a odpracuji ty 4 hodiny, protože to je většinou to nejdůležitější, pak můžu bez stresu jet pomoct kamarádovi, ženě, jít ven s malým, vyzvednout dítě ze školky. Odpracovat prostě to nejdůležitější co nejdřív a se zbytkem bojovat tak nějak fluidně, abych byl happy já, rodina, tým, práce i týmy u klientů. To je tak nějak ten nejlepší recept pro mě.

Ondra na Petra: Projekt, na který jsi hrdý?
Petr: Jsem hrdý na ty projekty, které mají kombinaci těch aspektů, v které věříme, že pro tu danou práci potřebujeme. Za poslední 2-3 roky zpátky je to většina těch velkých projektů. Spolupráce s Portu na redesignu jejich produktů. Spolupráce s Projektově.cz, kde pomáháme měnit tu firmu a produkt zevnitř. Jsou to projekty, které odpovídají tomu, co chceme dělat a v co věříme, že jako designéři máme mandát a skill dělat. Samozřejmě děláme i jiné projekty a třeba to na některých nejde, nevyjde, a i takové vezmeme občas, ale i takový je život.

Ondra na Petra: Máš nějaké denní rutiny?
Petr: Dost je pro mě těžké ty zvyky držet. Snažím se. Psaní úkolů a kreslení věcí, co mám za ten den udělat mi mění ty dny –⁠ dny, kdy to dělám, jsou lepší.

Nebo když jdu se synem ven, tak se snažím u sebe nemít telefon. Koupil jsem si hodinky se simkou, aby se mi žena dovolala. Jinak se snažím nebýt na telefonu, protože čas v něm lze utopit, i když jste venku s dětma. Proto ty hodinky, to mi pomáhá fest.

Ondra na Petra: Tvoje guilty pleasure?
Petr: Mám a je to vtipné. Nesnáším reality show. Ale! Jsem rodinně založený člověk. Koukáme na Výměnu manželek. Z toho důvodu, že si chci zvědomovat, jaké všechny průsery se lidem dějí. Rozhodně se jim neposmívám a mám k tomu extrémní pokoru a i strach, co všechno se může dít, a jací lidé existují i neexistují. Ale je dobrý vidět, že i rodiny se 4 dětma dokážou žít v 1+1. Když se na to člověk kouká s tímhle cílem, tak je to dobré. A samozřejmě je ještě lepší těm lidem držet palce a mít k nim obrovský respekt v určitém ohledu.

Ondra na Petra: Jak nejčastěji odpočíváš?
Petr: Spánkem a časem s rodinou. Na víc věcí není mnoho času. Nebo na kole. Jednou za čas na fyzio. Jsem spíš za velmi aktivní odpočinek. Takže chci být na nohách. :)

Díky Petře!