Profil Petry Mahdalové na Instagramu poznám na první pohled. Její posty z jejího keramického studia mě vždycky přitáhnout okem. Ani nemusím vidět profil a přesně vím, kdo za tím stojí. Navíc je to první člověk v našem rozhovoru, který se fulltime živí rukama.

Profil Petry Mahdalové na Instagramu poznám na první pohled. Její posty z jejího keramického studia mě vždycky přitáhnout okem. Ani nemusím vidět profil a přesně vím, kdo za tím stojí. Navíc je to první člověk v našem rozhovoru, který se fulltime živí rukama. Proč? Však se točíme jen kolem digitálu, ne? Ani náhodou! Petra v sobě má něco, co nemá úplně každý. Chuť to nevzdat, i když se fakt nedaří. Navíc mě baví pohled, jak vzniká něco fyzického, co si po práci můžete odnést domů a používat to. Tohle ve webdesignu neuděláte. :) Díky za tohle povídání a pohled do úplně jiného světa, než je ten na obrazovce monitoru.

Petro, je to tvoje. 😊

Ondra na Petru: Petro, čím se zabýváš a proč?
Petra: Zabývám se hlavně keramikou, kterou točím na kruhu. Vždycky mě to táhlo k tomu, že jsme chtěla něco takového dělat. Kreativní činnost jsem měla vlastně vždycky jako koníček, ale nikdy jsem nesměřovala k tomu, že bych chtěla podnikat nebo něco takového. Všechno to přišlo časem a připadalo mi, že by to mohlo fungovat a že bych to mohla zkusit. Takže jsem se vrhla na podnikání.

Ondra na Petru: Kolik hodin denně pracuješ a kdy?
Petra: Jsou dny, že to “vysedím” v dílně a pracuju 10 až 12 hodin fyzicky za kruhem. Pak jsou dny, kdy třeba jen naložím pec a mám spoustu času na jiné věci a ve studiu jsem třeba hoďku nebo dvě. Někdy mám zas dopoledne volnější. Jsou to takové měsíční intervaly. Někdy pracuju i o víkendech. Dřív jsem třeba ještě ručně tiskla, ale keramika je pro mě teď fulltime práce, takže ji chci dělat pořádně.

Ondra na Petru: Kde bereš inspiraci?
Petra: Myslím, že je to kombinace toho, co člověk vidí a nasbírá. Není to úplně z mé hlavy. V podstatě kombinace esteticky hezkých věcí, co se mi líbí, která se pak spojí do jednoho. Zároveň je to hodně o hledání. Takový pokus-omyl. Často se něco povede skoro náhodou. Keramika je v hodně věcech nepředvídatelná a pak člověk kouká, že se “vylouplo” vlastně něco úplně neočekávaně. Spojuju často to, že se dívám na někoho dalšího, kdo třeba dělá keramiku, a spojí se mi něco z jeho tvorby do té mojí a pomocí mojí zkušenosti z toho zase vyjde něco nového.

Ondra na Petru: Jaké musí mít tvůrce keramiky znalosti?
Petra: Spoustu. :) Je fajn být dobrý v chemii. Hodí se dost věcí, kdy člověk počítá. Zároveň je potřeba mít praktickou znalost, třeba z kurzu. Na začátku hodně pomůže se nechat od někoho provést. Je strašně těžké si říct: “Tak a teď se to doma začnu sám učit…”. Je to komplexní a je tam spousta věcí, které se hned pokazí. Pak to může být hodně frustrující. Je potřeba, aby byl výsledek úspěšný. :) Sama jsem chodila na kurzy, kde jsem dostala základní pojem o tom, kolik to vlastně stojí času, co všechno to obnáší. Keramika se nezdá, ale co se týče komplexnosti, je to fakt velké téma. Je potřeba být precizní a umět si to spočítat. Je to výzva. Hlavně musíte furt zkoušet a zkoušet a je to vlastně koníček na celý život.

Ondra na Petru: PC nebo Mac?
Petra: Mám úplně klasický počítač, vlastně jen kvůli e-shopu. Jinak ho k životu nepotřebuju a vystačím si vlastně jen s tužkou a papírem. Při propočítávání a navrhování si všechno kreslím, takže jsem minimálně v kontaktu s počítačem.

Ondra na Petru: Kafe nebo čaj?
Petra: V zimě vždycky čaj a pak jdu něco dělat. Je to fajn rituál. Jinak si dávám kafe, a hlavně proto, že mi chutná. Ne že by na mě mělo nějaký efekt.

Ondra na Petru: Nejlepší rada, co si dostala?
Petra: Vůbec mě nic nenapadá. :) Neuvědomuju si, že by mi někdo v něčem kdy radil.

Ondra na Petru: Nejlepší rada, co bys dala?
Petra: Nespěchat. A když si nejsem jistá, nechat to na druhý den a promyslet si to.

Ondra na Petru: Jak se z koníčku stane práce na plný úvazek?
Petra: Teď jsou to 3 roky, kdy podnikám. Šla jsem do toho s tím, že se tomu chci naplno věnovat. Začala jsem chodit na kurz a bavilo mě to. Měla jsem pocit, že jsem se trefila do doby, kdy keramika začala být populární. Dostala jsem se do kontaktu s lidmi, kteří s keramikou také začínali. Zjistila jsem, že by o to byl zájem. Zajímalo mě to. :) Neměla jsem žádnou velkou ambici. Myslela jsem, že to bude takové malé, drobné podnikání, do kterého nenasypu moc peněz. Ve chvíli, kdy se moc věcí pokazilo, tak jsem se musela rozhodnout, jestli to bude půl úvazek nebo fulltime. Nakoupila jsem hodně věcí a začala platit velký nájem, takže se to tak sešlo a přetavilo v to, že místo malého “uvidíme úvazku” jsem přešla do většího režimu.

Ondra na Petru: Tvoje guilty pleasure?
Petra: Napadá mě jedno z jídla. :) Všechno, co si kupuju, musí mít sýrovou příchuť! Takový ten smradlavý sýrový popcorn, co všichni nesnáší. :D

Ondra na Petru: Na co jsi ve své tvorbě hrdá?
Petra: Za to, že jsem se na to nevykašlala. I když to vypadalo, že to nebude fungovat. Mnohokrát se to pokazilo, měla jsem problémy s prostory. Přišla jsem o hodně peněz hned na začátku. Bylo tolik věcí špatně, že mi ostatní říkali, že to vlastně nemám dělat, že mi to není souzeno. Zpětně jsem ráda, že jsem si to vybojovala a šla jsem do toho. Nechci to vzdávat, když vidím příležitost. Jsem ráda i sama před sebou, že si to dokážu obhájit a pokračovat dál.

Ondra na Petru: Jak vypadá tvůj kreativní proces? Jak produkty vznikají?
Petra: Různě. :) Někdy si sednu jen ke kruhu a zkusím něco tvořit. Hodně věcí vzniklo pokusovou metodou, kdy mám několik gramů hlíny a zkouším z toho něco vytvořit. Před každým měsícem si tvořím takový plán co a jak. A když to pak zkusím vytočit podle toho plánu, tak se stane, že přijdu na to, že to vlastně není tak dobré, jak jsem si myslela. Je to podle mě 50/50. Spoustu věcí tvořím v realitě ve 3D. Není to svazující a necítím takový tlak, jako kdybych nějaký velký plán měla. Hlavně když se vám to nedaří a nevypadá to tak, jak jste chtěli, je to dost frustrující. Někdy si prostě sednu a mám to jen v hlavě a na místě to vyladím, když to vidím. Třeba ouška k hrnkům. Nějakou vizi mám, ale když to vidím živě, tak se to odladí. Málokdy je výsledek přesně takový jako ten, který jsem si vysnila. Možná tak 10%. Je to zábavná hra, která je hlavně o mně.

Ondra na Petru: Co tě přivedlo k podnikání?
Petra: Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlela. Vždycky jsem si myslela, že budu normálně pracovat. :) K podnikání mě dostalo až to, že jsem začala být dost nemocná a měla jsem problém pracovat a někam na fulltime docházet. Přišlo mi, že bych mohla zkusit v něčem podnikat. Tenkrát jsem začala s linorytem. To mi pomohlo se dostat do lepší zdravotní kondice. Ani v rodině nemám někoho, kdo by podnikal, jsem jediná, kdo se u nás takto živí.

Ondra na Petru: V čem jsou tvoje výrobky unikátní?
Petra: Nejsem moc typ, který má rád barvy. Takže se to dost odráží v tom, co dělám. Jsem hodně striktní i v tom, co třeba nosím. Miluju černou. Je mi v tom dobře. I kolem sebe mám ráda jednoduché věci, které mě moc nerozptylují. Moje produkty jsou pro někoho možná až moc strohé a jednoduché. Mě ale přitahuje to, že jsem si vlastně vyhranila to, co dělám. Většinou jsou moje výrobky bez glazury, pouze s texturou a tak, jak to vypadá v základu. Když se podívám na to, jaká u nás vzniká keramika, tak ta moje je hodně minimalistická, s minimem barev a experimentu.

Ondra na Petru: Jaká byla cesta k založení vlastního studia?
Petra: Bylo to dost složité. Měla jsem na začátku vizi, že vlastě nebudu mít žádné studio, ale dílnu. První dílnu jsem měla asi před rokem a čtvrt, která byla ve sklepě rodinného domu a brala jsem to tak, že to bude nějaká “garáž” nebo místo, kde se bude dělat ta “špinavá práce”. :) Neměla jsem představu, že to bude na místě, kde to bude mít nějakou výlohu nebo okno. Při výběru místa se mi pokazilo neskutečně moc věcí. Několikrát jsme stěhovali tu obrovskou pec. Furt jsem někde platila nájem a nic jsem netvořila. Všechno stálo na technických trablech. Třeba elektrika. Kvůli té jsem si musela nakonec koupit novou pec. Pak mi přišlo, že už nemám moc času. Tak jsem se rozhodla. Pro mě byl velký krok se rozhodnout pro to, že se nebudu držet při zemi. Vždycky jsem obrážela garáže, sklepy a různá taková místa. Teď, kde jsem momentálně, tak mám svoje studio přímo v centru Brna. Je to samozřejmě větší finanční závazek, ale moje zvědavost je silnější, a šla jsem do toho, protože mi to přišlo jako dobrý nápad. Šla jsem do toho dost po hlavě. Teď tam třeba pořádám i kurzy. Je to veřejné místo a můžeme to posouvat dál.

Ondra na Petru: Jak dlouho trvalo "údolí smrti"? Tzn. první zákazníci, všechno zprovoznit apod.
Petra: Kupodivu to netrvalo moc dlouho. Začala jsem o Vánocích, takže poptávka byla velká a dost mě to nakoplo. Situace by byla jiná, když bych asi začala v létě. E-shop už jsem měla předtím a pár lidí tam chodilo. Spousta lidí se ke mně vrátilo i z minulosti, co jsem něco tvořila. Hodně mi pomohl Instagram, kde se prodá také dost věcí. Dosah je tam velký. Mám z toho radost. :)

Ondra na Petru: Co máš na své tvorbě nejraději?
Petra: To, že je to fyzická práce. Myslím, že v ní jsem lepší. Baví mě na tom, že je to i trošku špinavá práce. Baví mě sekat třeba trávu nebo sázet a být venku a v něčem se prohrabovat. Na keramice se mi líbí, že z kuličky hlíny dokáže vzniknout něco, co s pomocí nějaké zkušenosti můžeme používat každý den.

Ondra na Petru: Děláš i vlastní keramické kurzy. Jak se z tvůrce stane lektor?
Petra: Tím, že je po tom poptávka. Já to dělat moc nechtěla. Ale je strašně fajn, že s lidmi můžu strávit ten čas. Třeba můj manžel se to chtěl naučit. Když se to učil a viděla jsem, že mu to šlo, tak jsem si uvědomila, že bych to možná dokázala naučit i někoho dalšího a nemusel by to být propadák. :) Tím, že jsem se to na něm naučila, tak jsem se do toho pustila a začala jsem to školit. Někdo si může myslet, že ten, kdo něco školí, to může školit až po nějaké době. Pomohl mi v tom jeden feedback od slečny, která u mě byla, že by radši šla za mnou, protože ví, že to nedělám tak dlouho a spoustu věcí mi nepřijde tak samozřejmých, tak má pocit, že bych jí to vysvětlila lépe. Při samotném kurzu si sama vybavuju, kolik věcí bylo složitých se naučit.

Ondra na Petru: Jak svoje produkty prodáváš? Používala si prodej nějaké platformy? Doporučila bys nějakou?
Petra: Hlavně přes e-shop a přes Instagram. Za celou dobu jsem žádnou jinou platformu nepoužívala a ani jsem nikdy nebyla na žádném trhu. Je to složité na synchronizaci té tvorby, protože pak přijdete o několik dní tvorby a u pece. Musela bych to hodně plánovat.

Ondra na Petru: Máš přesahy do jiných oborů? Jak je využíváš?
Petra: Prakticky všechno si dělám sama. Všechno si fotím, starám se o e-shop a takové ty věci s tím spojené. Určitě bych neřekla, že dělám marketing apod. Je to taková one-woman show v podstatě. :)

Ondra na Petru: Jak nejčastěji odpočíváš?
Petra: Většinou nic nedělám. Koukám se na seriály. Naposledy mi na Netflixu běžela nějaká reality show. Sleduju věci, u kterých moje hlava nepracuje. Často se koukám třeba na nějaké rekonstrukce domů nebo jak třeba opravují boty. To mě baví. Jinak odpočívám třeba u běhu nebo na kole, takové ty klasické sporty. Chodím plavat a všude se snažím chodit pěšky. Nedělám nic úplně pravidelně, ale když je na to nálada, tak to jdu udělat.

Díky Petro!