Ondra na Sandru: Tvůj nejoblíbenější divnopohyb? A který bys doporučila dělat každý den?
Sandra: Všechny. 😀 Spíš je to o tom, co všechno můžeš s tělem dělat. Zjistit třeba to, co se děje, když rotuješ s rukou nebo když vyvěsíš hlavu. Asi nedokážu doporučit jeden. Objevuj tělo a uvidíš. (Divnopohyb vypadá třeba
takhle)
Ondra na Sandru: Jak se podniká v tomto odvětví? Jaké jsou tam pro tebe výzvy?
Sandra: Je to těžké. Je náročné být OSVČ. 😀 Někdy se toho na tebe sesype víc třeba z administrativy a ty zjistíš, že tě to odklání od toho, co chceš dělat. Mám výhodu, že jsem se v tom našla a dokážu v podnikání najít více pozitivního díky tomu, že pomůžu více lidem okolo. Je to horská dráha. 😀
Ondra na Sandru: Student, na kterého jsi nejvíce hrdá?
Sandra: Mám případ, kdy hrozila operace kolene, a ten člověk ji nechtěl. Natolik se opřel do úkolů, které ode mne dostal, že se tomu reálně vyhnul. Já jsem hrdá na každého, kdo za mnou přijde. Ono se totiž na tom samotném cvičení nic nestane. Všechno se to děje, jakmile jsi sám. Je to stejné, jako když jdeš na terapii. Také tě někdo jen navede a zbytek musíš odpracovat sám.
Ondra na Sandru: Máš nějaké denní rutiny?
Sandra: Každý den aspoň hodinu pohybu pro sebe. Ať je to s trenérem, nebo sama. Pak chodím se psem. To je zároveň i taková psychohygiena. Mám ráda, když je den takový tekutý a není to tak nalajnované.
Ondra na Sandru: Tvoje guilty pleasure?
Sandra: Coca Colu. Hodně moc. 😀 Dáš mi colu a budeme nejlepší kamarádi. 😀
Ondra na Sandru: Jak nejčastěji odpočíváš?
Sandra: To bych se chtěla naučit. Odpočinek je pro mě třeba knížka. Problém je, že se k tomu dostanu, až když je většinou pozdě a odpadnu. Asi poslední 3 roky čtu hodně vzdělávací literaturu a beletrie, kterou mám ráda, je kvůli tomu teď upozaděná.
Díky, Sandro!