Na Tinu jsem narazil před pár lety na Instagramu. Její akvarely a různé ilustrace poznám hned. Živost, pestrobarevnost a jistá forma jemnosti. Unikátní pohled do zákulisí ilustrátorky, která ví přesně to, co dělá. A to prostředí v jakém tvoří? Hned bych také začal kreslit!

Na Tinu jsem narazil před pár lety na Instagramu. Její akvarely a různé ilustrace poznám hned. Živost, pestrobarevnost a jistá forma jemnosti. Unikátní pohled do zákulisí ilustrátorky, která ví přesně to, co dělá. A to prostředí v jakém tvoří? Hned bych také začal kreslit!

Tino, je to tvoje. 😊

Ondra na Tinu: Tino, čím se zabýváš a proč?
Tina: Jsem ilustrátorka a malířka. Věnuji se ilustraci, nižním a také komerčním ilustracím a volné tvorbě. Zároveň si ilustrace objednávají lidé do soukromých sbírek, například portréty nebo obrazy do domů. Dělám to, protože si bez kreslení nedokážu představit ani jeden svůj den. Je to pro mě téměř tak přirozené skoro jako dýchání. Maluji a tvořím od nepaměti.

Ondra na Tinu: Kolik hodin denně pracuješ a kdy?
Tina: Musím to rozdělit na takové časové rámce vzhledem k historii mojí práce. Nevystudovala jsem ilustraci, ale pracovala jsem jako copywriter a textař v reklamních agenturách. Tam jsem pracovala cca 5 let. Potom jsem se rozhodla jít na volnou nohu. Chtěla jsem pracovat jako freelance copywriter. Tím, že už jsem nemusela být nikde full time 8 a více hodin času, tak jsem si tu práci mohla zorganizovat sama.

Ve volném čase, který mi zůstal, jsem začala kreslit. A tak se stalo, že z mého hobby, které mám od dětství, se stala práce. Když jsem začínala freelancovat, tak jsem měla najeté tempo ještě z reklamky. Takže jsem začala pracovat kolem 9:00 a pracovala až do noci. Měla jsem často výčitky, když jsem přes den šla dělat něco jiného. Pracovala jsem i přes víkendy. Tohle velké tempo mi vydrželo 5 až 7 let. Teď pracuju nějakých 9 let a teprve, když začala 2 roky dozadu pandemie, jsem si uvědomila to tempo. Bylo tak šílené, že jsem nikdy nevypnula hlavu. Člověk si řekne, že když maluješ a je to super umělecké, tak je to lehké. Je to ale hodně o přemýšlení. Skloubit všechna data, myšlenky, požadavky klienta. Pořád někdo psal a potřeboval něco řešit. Tempo už bylo nezvládnutelné. Říkala jsem si, že ještě chvíli a vyhořím.

Když přišla pandemie, svět se náhle zpomalil. Přes noc se doslova zastavil. Tehdy jsem se rozhodla, že si dopřeji více odpočinku. Přestala jsem pracovat 10-12 hodin denně a šla jsem se raději projít do přírody. Nyní pracuji jen několik hodin denně. Když cítím, že to mému tělu začíná být nepříjemné, dám si pauzu. A radši jdu do lesa se svým psem. Sbírám inspiraci, větrám myšlenky a s čistou hlavou se mi pak hned lépe tvoří. :)

Ondra na Tinu: Kde bereš inspiraci?
Tina: Inspiraci beru ze světa okolo mě. Vše, co v životě intenzivně prožívám, se nevyhnutelně odráží v mé práci. Jednotlivá díla se svým způsobem stávají mými vizuálními deníky. Když se na své ilustrace dívám zpětně, připomínají mi dobu, ve které jsem je vytvořila. Poslední dva roky žiju svým psem. Adoptovala jsem Suri z útulku a hned od začátku mi od základu změnila život. Takže je asi logické, že ji "propašovávám" všude, kde to jde. Už se objevila na obalech Mila sušenek nebo na knihobudce, kterou jsem namalovala pro své rodné město.

Ondra na Tinu: Jaké musí mít ilustrátor znalosti? Čím se odlišuješ?
Tina: Každý si myslí, že ilustrátor by měl mít určité znalosti. To je samozřejmě pravda, ale hlavní "hnací silou" by pro něj podle mého názoru měla být touha kreslit a tvořit. Když má pro svou práci vášeň, když ho baví... s každou novou zakázkou získává znalosti zcela přirozeně. Alespoň já to tak mám, s každým projektem se naučím něco nového. Baví mě hledat způsoby, jak dospět k výslednému dílu, který mám v hlavě. Když pracuji s klientem, vzniká nápad. Společně to probereme, já se ponořím do jeho nápadů a pak je zhmotním. Při svobodné tvorbě to jde samo. Tam je to čistá svoboda.

Čím se odlišuju? Nevím, nikdy jsem to nezkoumala. Vždycky jsem dělala to, co mě baví, a tím, že jsem se nesnažila někomu podobat a dělala jsem si to po svém, jsem se začala asi odlišovat.

Ondra na Tinu: PC, nebo Mac?
Tina: Na digitální tvorbu používám iPad Pro, takže Apple. Ale nejraději mám to klasické, ručně kreslené, "offline" kreslení.

Ondra na Tinu: Kafe, nebo čaj?
Tina: Jsem milovník zeleného čaje. Ale nedávno jsem dostala k svátku kávovar, takže bude změna! Ale myslím, že tak 50:50.

Ondra na Tinu: Nejlepší rada, kterou jsi dostala?
Tina: “Keď nepohnojíš, neporastieš.” :)

Ondra na Tinu: Nejlepší rada, kterou bys dala?
Tina: Ať lidi nedávají až tak na rady druhých a poslouchají hlavně sebe a svoje srdce a to, co cítí, že je pro ně správné.

Ondra na Tinu: Jak najít jako ilustrátor svůj styl?
Tina: Vzpomínám si na určitý, nazvu to "nátlak" ze strany učitelů, že si musím najít svůj specifický styl. Být jiná, originální. Zažila jsem to na základní umělecké škole a zažilo to i mnoho mých přátel, kteří studovali umění na univerzitě. Já to vždycky brala, že mě to spíš demotivovalo a přišlo mi, že vůbec nevím, jak to mám udělat. Nemohla jsem se při tom všem uvolnit, měla jsem dojem, že se ode mě očekává něco převratného. A to mě spíš zarazilo, než inspirovalo. Jsem nakonec ráda, že jsem na vysoké škole studovala něco jiného. Nikdy jsem se neřídila tím, že bych si měla najít svůj styl. Prostě jsem kreslila s radostí. Do teď mě vždycky překvapí, když mi někdo řekne, že poznal mojí ilustraci a že je to můj styl. Já ale nevím, čím to je. Je to esence, kterou je složité popsat. Prostě kresli tak, jak to cítíš.

Ondra na Tinu: Je náročnější kreslit pro klienta, nebo pro sebe? Děláš si pro sebe nějakou formu zadání?
Tina: Myšlenka na volnou tvorbu přichází obvykle jako mimovolný impuls. Tento tok bych přirovnala k naplnění vnitřní potřeby. Jako když dostanete chuť na čokoládu nebo něco dobrého. Stejně tak se ve mně objevuje vnitřní hlad a já ho musím nasytit. Namalovat například ženskou tvář obklopenou květinami a včelami nebo dům s modrými okenicemi.
Při klientské práci je to náročnější, protože vím, že by nějaká barevnost nebo kompozice vypadala nejlépe, ale nemůžu to tak udělat, protože ten klient to vidí jinak. Někdy musím dělat kompromis za kompromisem a už to není taková radost. Musíš zohledňovat požadavky značky nebo design manuálu.

Ondra na Tinu: Jaké jsou pro tebe nejdůležitější faktory toho, že přijmeš zakázku?
Tina: Ještě někdy na začátku jsem si nastavila 3 kontrolní otázky:

• Bude mě projekt/zákazka bavit?
• Představuje pro mě projekt/zákazka nějaký posun? Profesní, nebo technický? Tzn. naučím se něco nového? Bude to zajímavé v rámci proma?
• Je projekt/zákazka dobře honorovaná?

Pokud je alespoň jedna odpověď ano, jdu do toho. Jinak to nedává smysl.

Ondra na Tinu: Co ti nejde kreslit?
Tina: Nechci se chválit, že mi všechno jde. Jsou to takové fáze. Je to o tom, jak mám rozkreslenou ruku. V poslední době (asi rok a půl) kreslím digitálně. Byla období, kdy jsem kreslila akvarelem. A šly mi úplně jednoduše třeba portréty. Minule jsem šla akvarelem něco dělat a cítila jsem, jak si ta ruka odvykla. Nebo jsem něco nakreslila a pak to chtěla vrátit. To ale jde jenom v digitálu, že jo. :D Není asi nic, co bych nedokázala nakreslit, spíš jsou věci, které nemám tolik rozkreslené. Samozřejmě bych třeba nedokázala nakreslit po paměti nějaký motor letadla nebo tak. Všechno, co neumím, si to nastuduju.

Ondra na Tinu: S čím nejvíc bojuješ na volné noze?
Tina: Momentálne s nadmernou chuťou na sladké a skrinkou, v ktorej mám odložené maškrty. :D

Ondra na Tinu: S jakým umělcem bys chtěla jít na večeři a proč?
Tina: Musím si vybrat pouze z uměleckých oborů, nebo to může být i jiná umělecká oblast? :))) Kandidátů by bylo několik, ale s největší pravděpodobností s Alfonsem Muchou. Jeho umělecký styl mi byl od dětství velmi blízký a jeho životní styl mi byl také sympatický. Mám pocit, že bychom si měli o čem povídat.

Ondra na Tinu: Co musíš mít u sebe, když tvoříš? Jak vypadá tvůj workspace?
Tina: Pracuju z domu a mám udělanou část na ateliér, ale kreslila jsem tu asi jednou. :) Většinou tvořím na gauči. Teď jsem si udělala takový prostor na zemi, kde tvořím plátna. Musím mít puštěnou hudbu a zapálenou svíčku. Buď jedno, nebo druhé. A samozřejmostí je čaj. Prostě taková pohoda.

Ondra na Tinu: Jak se připravuješ na tvorbu?
Tina: Nejtěžší je rozhodnout se, že jdu kreslit. Překonat ty první minuty, kdy mám tendenci prokrastinovat. A pak zas nevím, kdy skončit. :) Zároveň nesmíš přestat myslet na reálný život. Hodněkrát se mi stalo, že jsem ani za celý den nic nejedla, jak jsem do toho byla ponořená.

Ondra na Tinu: Jak na kreativní blok?
Tina: Zjistila jsem, že když něco nemůžu nakreslit nebo s něčím nemůžu pohnout, jediné, co mi pomáhá, je nechat to být a dělat jiné věci. Řešení mě obvykle po nějaké době napadne samo. Zkrátka není dobré na věci tlačit, je třeba je nechat dozrát.

Ondra na Tinu: Co ty a flow? Jak se do flow dostaneš? Jak dlouho vydržíš focusovaně pracovat?
Tina: Sednu si a jakmile mám v ruce štětec nebo tablet, v ten moment nemám žádné závory a začínám kreslit. Jsem schopná u toho zůstat, dokud to nebude hotové. Klidně i celý den.

Ondra na Tinu: Projekt, na který jsi hrdá?
Tina: Většinou, když se mě na to někdo zeptá, jsem tak zabraná do své současné práce, že si nemůžu vzpomenout na žádnou ze svých minulých prací. :D Musím procházet příspěvky na IG, abych si vzpomněla. Z těchto nedávných zakázek mě asi nejvíc bavila spolupráce se Šarišem na plechovkách s folklorní tematikou a vymýšlení obalů na sušenky Mila.
Ale nejvíc hrdá budu asi na to, až se mi podaří splnit si svůj životní sen. Postavit dům s ateliérem a velkou zahradou. Neuvěřitelně mě inspirovala zahrada v Giverny, kterou si Monet vytvořil nedaleko Paříže.

Ondra na Tinu: Máš nějaké denní rutiny?
Tina: Den začínám zeleným čajem, cvičením a procházkou v lese se Suri. Ráda sleduji, jak se les v průběhu roku mění. Jarní mlhy jsou jiné a podzimní mlhy jsou jiné. Jiné je to po dešti a jiné v parném létě. V těchto dnech se barví do zlatova a já si užívám, jak se příroda postupně připravuje na zimu. Po tomto ranním "rituálu" začínám pracovat. Co se týče večera, ten patří mým přátelům. Buď se jdeme projít, nebo si odskočíme do města či se podíváme na film.

Ondra na Tinu: Tvoje guilty pleasure?
Tina: Rozhodně čokoláda! A pak nadměrné nakupování výtvarných potřeb. Ale vždycky si to zdůvodním tím, že je nutně potřebuju do práce. :D

Ondra na Tinu: Jak nejčastěji odpočíváš?
Tina: Je legrační, že dřív jsem si chodila kreslit, abych si odpočinula od práce, a teď řeším, jak si odpočinout od kreslení. Nejraději jsem v pohybu, na procházce nebo na túře se Suri a přáteli. Ale také ráda vařím, peču a sleduji filmy. Nedávno jsem viděla dobrý film s Penelope Cruz "Film roku". Také mám ráda knihy, ale paradoxně jsem už dlouho žádnou nečetla. Kdysi jsem je otevírala večer v posteli, ale vždycky jsem usnula dřív, než jsem dočetla první stránku.

Díky Tino!