Přehled o ochraně soukromí
Tyto webové stránky používají soubory cookie ke zlepšení vašich zkušeností při procházení webových stránek. Z nich jsou ve vašem prohlížeči uloženy soubory cookie, které jsou klasifikovány jako nezbytné, protože jsou nezbytné pro fungování základních funkcí webových stránek. Používáme také soubory cookie třetích stran, které nám pomáhají analyzovat a pochopit, jak tyto webové stránky používáte. Tyto soubory cookie se do vašeho prohlížeče ukládají pouze s vaším souhlasem. Máte také možnost se z těchto souborů cookie odhlásit. Odhlášení od některých z těchto souborů cookie však může ovlivnit vaše prohlížení.
Kolabo MAG+ w/ Tomáš Sobel
7. 9. 2023 6:28
Tomáš Sobel byl jeden z prvních lidí, které jsem oslovil, když jsem budoval Poonbook – Sešit pro webdesignéry. Je to kreativec tělem i duší a kreativcům i pomáhá. V různých formách. Pomocí podcastu nebo pořadem na YouTube. Nad jeho znalostmi o zvukařině zaplesá nejeden profi zvukař. A jeho podnikání je o spojování různých disciplín a řešení problémů. Zároveň je extrémně sdílný.
Tomáš Sobel byl jeden z prvních lidí, které jsem oslovil, když jsem budoval Poonbook – Sešit pro webdesignéry. Je to kreativec tělem i duší a kreativcům i pomáhá. V různých formách. Pomocí podcastu nebo pořadem na YouTube. Nad jeho znalostmi o zvukařině zaplesá nejeden profi zvukař. A jeho podnikání je o spojování různých disciplín a řešení problémů. Zároveň je extrémně sdílný.
Tomáši, je to tvoje. 😊
Tomáš Sobel byl jeden z prvních lidí, které jsem oslovil, když jsem budoval Poonbook – Sešit pro webdesignéry. Je to kreativec tělem i duší a kreativcům i pomáhá. V různých formách. Pomocí podcastu nebo pořadem na YouTube. Nad jeho znalostmi o zvukařině zaplesá nejeden profi zvukař. A jeho podnikání je o spojování různých disciplín a řešení problémů. Zároveň je extrémně sdílný.
Tomáši, je to tvoje. 😊
Ondra na Tomáše: Tomáši, čím se zabýváš a proč?
Tomáš: V mým případě je to ve skutečnosti docela složitá otázka. Já jsem si na tohle sám neodpověděl a poslední dobou se na to docela zaměřuju. Začínal jsem v marketingovce jako taková holka pro všechno a to mi tak nějak zůstalo a pořád se motám kolem marketingu a IT věcí. A abych nevyhořel, neustále se snažím dělat trochu něco jinýho. Nacházím řešení problémů. To je asi ono. Snažím se hledat řešení problému, který máme, abychom mohli být efektivnější. Většina problémů, které řeším, se týká organizačně IT přesahu. To znamená: Jak zefektivnit tvorbu webů, které děláme? Jak zefektivnit odbavování objednávek na e-shopech? Jak zefektivnit fungování kanceláře tak, aby ty věci, které se opakují často, se často neopakovaly? Všechny ty komplikace po cestě jsou to, čím se zabývám.
Ondra na Tomáše: Kolik hodin denně pracuješ a kdy?
Tomáš: No, poslední dobou to vím docela přesně, protože si to musím měřit. Pracuju, když mám čas. Mám práci rozdělenou na dvě části. Jedna část je ta primární práce pro peníze, pro někoho, nacházení řešení problémů. A pak mám ještě z doby, kdy jsem fotil, potřebu dělat kreativní věci.
Otázka zní: je to kreativní tvoření jako práce, nebo není? Když směřuju k tomu, abych to dostal nějakým způsobem aspoň trochu zaplacené? Takže primárně pracuju v pracovní době, přes den, v pracovní dny. To znamená od devíti do šesti, to je ta hlavní část. Ale čistého času to určitě není od devíti do šesti, protože jsou v tom nějaký obědy, někdy kecání s kolegy, někdy vrtání se v nesmyslech, protože se nemůžeš soustředit. V průměru teď, co mám tři děti, vím, že kdybych to vzal na celej rok, mám na týden okolo 35 hodin. Někdy se stane, že jsem kvůli tomu vzhůru do 1 hodiny do rána. Někdy celé dny nedělám nic. 30 hodin práce za týden odpracuju v průběhu celého roku. Většinou jsou to shluky. Většinou hodně práce a pak pár dní trochu volna, protože se tím přesytím. Takže to střídám. Pomůžu s dětma nebo jdu domů dřív, nebo naopak přijdu do práce pozdě.
Ondra na Tomáše: Kde bereš inspiraci?
Tomáš: Poslední měsíce to je nečekaně v literatuře, ale ne vzdělávací. Spíš próza a zábavné čtení. Potom z koukání se kolem. Chodím pěšky do práce asi necelých 5 kilometrů a někdy do toho mám něco puštěného do sluchátek. Mně funguje chůze přesně jako v Marečku, podejte mi pero. Mám to na přemýšlení docela vázané, a když chodím, napadají mě věci. Takže mě inspiruje chození a pozorování toho, co tady kde roste, a pozorování, jak se mění město.
A u toho čtení nebo poslouchání audioknihy, ale ne vzdělávací. Teď jsem četl něco od Pratchetta, Gaimana a teď mám sbírku povídek Exhalation od Ted Chiang. Tam je inspirace k aktuálnímu dění celkem dost, byť některé z povídek byly napsané mnoho let zpět.
Ondra na Tomáše: Jaké musí mít kreativní podnikatel znalosti? Čím se odlišuješ?
Tomáš: Já si vlastně pořád hraju s těma věcma, který dělám. Přišel jsem tak na to, že na rozdíl od spousty lidí, kteří dělají jenom vážný věci, jsem ochotnej vyřešit problém tak, že se podívám na nějaký nástroj, který jsem v životě nepoužil a naučím se ho používat. Ale naučím se to jen ve chvíli, kdy ho musím používat. Když jsem se zkoušel preventivně něco naučit, naprogramovat… tak jsem se nikdy nic naprogramovat nenaučil. Teď jsem se třeba potřeboval naučit nakonfigurovat složitý dohledový systém. A až teprve ve chvíli, kdy jsem si musel projít učící bolestí, tak jsem se to opravdu naučil.
Takže to moje kreativní podnikání spočívá v tom, že se snažím to řešení problémů nějak zaznamenat, a kdyžtak využít v tvorbě obsahu. Eventuálně, že si vytvářím nějaký zábavný obsah pro jiné lidi, který se jim pak snažím vnutit a tím něco získat na oplátku. 🙂
To jsou ty podcasty Vaše jméno je vaše značka, Kreativní Kreatury, Klekání nebo Tomáš čte pohádky. Pro mě je to experimentování a hraní si. Že jdu do toho, co jsem nikdy nedělal, abych se dostal z komfortní zóny a probíhala tam ta bolest, že nevím, jak se to dělá, a měl jsem motivaci přijít na to, jak se to dělá, a tím se něco naučit.
Za poslední dva měsíce to bolelo na spoustě projektů a věcí, které jsme potřebovali udělat. Třeba práce s Gitem v týmu, nové nástroje pro nasazování těch vytvořených aplikací do produkce a dohled nad tím, aby nám někdo neměnil kódy na serveru, aby se nepřišlo pozdě na to, že tam někdo změnil platební bránu a celý den peníze chodily někam jinam a tak…
Takže hrát si a experimentovat.
Ondra na Tomáše: PC, nebo Mac?
Tomáš: Používám Mac, protože PC jsem několik let servisoval jako technik. A to mi tak znechutilo používání Windows, že jsem přešel na Mac před 15 nebo 16 lety. Pořád se ale starám i o počítače kolegů. Důvod, proč používám Mac, je i ten, že z větší části tu práci dělám na linuxových počítačích, a ten Mac je k tomu blíž než bývaly Windows. Teď už je to trošku jiný. Ve W11 se některé funkce dají použít taky. Není to ale tak, jako že bych Windows nepoužíval vůbec. Ale mám je jenom na jednom počítači, který je připojený k projektoru, na kterém hraju. Jinak na práci používám Mac, protože mi zjednodušuje život. Teď jsem zrovna přenášel data ze starého do nového. Jenom jsem to propojil kabelem a za 30 minut to bylo přenesený a mám kompletně funkční počítač a navíc jsem na nic moc nemusel sáhnout. To se mi nikdy na Windows nepovedlo. Kolega nedávno potřeboval přeinstalovat disk a zabralo mi to tři pracovní dny, protože se u toho podělalo tolik věcí, že jsem rád, že používám jabka. Uznávám, že je tam nějaká learning curve a je to trošku jiný, ale používá se mi to dobře.
Ondra na Tomáše: Kafe, nebo čaj?
Tomáš: Kafe, a hodně kafe. Občas to prokládám čajem, když kafe dojde nebo potřebuju mít iluzi, že potřebuju víc vody než kafe. 😀 Do mého hrnku se vejdou tak 3 kafe. Ale dělám si spíš větší množství slabšího kafe.
Ondra na Tomáše: Nejlepší rada, kterou jsi dostal?
Tomáš: Užívat si cestu a nejít za výsledkem. Teď se to snažím aplikovat u dětí, je to na nich vidět. Jedno z dětí chce mít výsledek práce a ještě nechápe, že cesta, jak se dostat k tomu výsledku, musí být zábavná, protože jinak je to hrozný utrpení, než se k tomu člověk dostane. Takže když mám dělat nějakou práci, snažím se, aby mě co nejvíc bavila. Trošku se podvědomě vyhýbám věcem, který mě štvou, což je samozřejmě nebezpečný. Člověk musí občas dělat věci, které ho nebaví. Ale neměl by si to zprotivit. Dlouho mi trvalo pochopit, že je potřeba si udělat zábavnou část toho procesu, a ne to, že už to vím. Takže vlastně od malička nasávám informace.
Od malička jsem sledoval dokumenty, a jakmile přišel internet, nasával jsem i tam. Vždycky jsem viděl takový ty věci, který jsme vidět ve škole vůbec neměli. Takové to: “Tohle si nepamatujte, tohle u zkoušení nebudu chtít.” Takže já nasávám všechny ty kraviny okolo a snažím se užít si cestu k tomu a mít zábavu z toho, že se právě něco naučím.
Ondra na Tomáše: Nejlepší rada, kterou bys dal?
Tomáš: No, asi hraní si a experimentování. A potom čtení beletrie místo nekonečného čtení vzdělávacích knížek. Taky se do toho zamotávám, že občas jedu tu sebevzdělávací literaturu a self help věci, životopisy a podobně. Baví mě dívat se na to, jakým způsobem někdo dosáhl toho, kde je, a ten jeho pohled na to. Chápu, že je to neopakovatelný, ale každý máme nějaký jiný pohled a zkušenosti. Zjistil jsem, že v krásné literatuře nebo ve fantasy je inspirace pro běžný život spousta. I ti spisovatelé, kteří to píšou, do toho schovávají svoji vlastní zkušenost, která je v podstatě jejich životopisem.
Tomáš: V mým případě je to ve skutečnosti docela složitá otázka. Já jsem si na tohle sám neodpověděl a poslední dobou se na to docela zaměřuju. Začínal jsem v marketingovce jako taková holka pro všechno a to mi tak nějak zůstalo a pořád se motám kolem marketingu a IT věcí. A abych nevyhořel, neustále se snažím dělat trochu něco jinýho. Nacházím řešení problémů. To je asi ono. Snažím se hledat řešení problému, který máme, abychom mohli být efektivnější. Většina problémů, které řeším, se týká organizačně IT přesahu. To znamená: Jak zefektivnit tvorbu webů, které děláme? Jak zefektivnit odbavování objednávek na e-shopech? Jak zefektivnit fungování kanceláře tak, aby ty věci, které se opakují často, se často neopakovaly? Všechny ty komplikace po cestě jsou to, čím se zabývám.
Ondra na Tomáše: Kolik hodin denně pracuješ a kdy?
Tomáš: No, poslední dobou to vím docela přesně, protože si to musím měřit. Pracuju, když mám čas. Mám práci rozdělenou na dvě části. Jedna část je ta primární práce pro peníze, pro někoho, nacházení řešení problémů. A pak mám ještě z doby, kdy jsem fotil, potřebu dělat kreativní věci.
Otázka zní: je to kreativní tvoření jako práce, nebo není? Když směřuju k tomu, abych to dostal nějakým způsobem aspoň trochu zaplacené? Takže primárně pracuju v pracovní době, přes den, v pracovní dny. To znamená od devíti do šesti, to je ta hlavní část. Ale čistého času to určitě není od devíti do šesti, protože jsou v tom nějaký obědy, někdy kecání s kolegy, někdy vrtání se v nesmyslech, protože se nemůžeš soustředit. V průměru teď, co mám tři děti, vím, že kdybych to vzal na celej rok, mám na týden okolo 35 hodin. Někdy se stane, že jsem kvůli tomu vzhůru do 1 hodiny do rána. Někdy celé dny nedělám nic. 30 hodin práce za týden odpracuju v průběhu celého roku. Většinou jsou to shluky. Většinou hodně práce a pak pár dní trochu volna, protože se tím přesytím. Takže to střídám. Pomůžu s dětma nebo jdu domů dřív, nebo naopak přijdu do práce pozdě.
Ondra na Tomáše: Kde bereš inspiraci?
Tomáš: Poslední měsíce to je nečekaně v literatuře, ale ne vzdělávací. Spíš próza a zábavné čtení. Potom z koukání se kolem. Chodím pěšky do práce asi necelých 5 kilometrů a někdy do toho mám něco puštěného do sluchátek. Mně funguje chůze přesně jako v Marečku, podejte mi pero. Mám to na přemýšlení docela vázané, a když chodím, napadají mě věci. Takže mě inspiruje chození a pozorování toho, co tady kde roste, a pozorování, jak se mění město.
A u toho čtení nebo poslouchání audioknihy, ale ne vzdělávací. Teď jsem četl něco od Pratchetta, Gaimana a teď mám sbírku povídek Exhalation od Ted Chiang. Tam je inspirace k aktuálnímu dění celkem dost, byť některé z povídek byly napsané mnoho let zpět.
Ondra na Tomáše: Jaké musí mít kreativní podnikatel znalosti? Čím se odlišuješ?
Tomáš: Já si vlastně pořád hraju s těma věcma, který dělám. Přišel jsem tak na to, že na rozdíl od spousty lidí, kteří dělají jenom vážný věci, jsem ochotnej vyřešit problém tak, že se podívám na nějaký nástroj, který jsem v životě nepoužil a naučím se ho používat. Ale naučím se to jen ve chvíli, kdy ho musím používat. Když jsem se zkoušel preventivně něco naučit, naprogramovat… tak jsem se nikdy nic naprogramovat nenaučil. Teď jsem se třeba potřeboval naučit nakonfigurovat složitý dohledový systém. A až teprve ve chvíli, kdy jsem si musel projít učící bolestí, tak jsem se to opravdu naučil.
Takže to moje kreativní podnikání spočívá v tom, že se snažím to řešení problémů nějak zaznamenat, a kdyžtak využít v tvorbě obsahu. Eventuálně, že si vytvářím nějaký zábavný obsah pro jiné lidi, který se jim pak snažím vnutit a tím něco získat na oplátku. 🙂
To jsou ty podcasty Vaše jméno je vaše značka, Kreativní Kreatury, Klekání nebo Tomáš čte pohádky. Pro mě je to experimentování a hraní si. Že jdu do toho, co jsem nikdy nedělal, abych se dostal z komfortní zóny a probíhala tam ta bolest, že nevím, jak se to dělá, a měl jsem motivaci přijít na to, jak se to dělá, a tím se něco naučit.
Za poslední dva měsíce to bolelo na spoustě projektů a věcí, které jsme potřebovali udělat. Třeba práce s Gitem v týmu, nové nástroje pro nasazování těch vytvořených aplikací do produkce a dohled nad tím, aby nám někdo neměnil kódy na serveru, aby se nepřišlo pozdě na to, že tam někdo změnil platební bránu a celý den peníze chodily někam jinam a tak…
Takže hrát si a experimentovat.
Ondra na Tomáše: PC, nebo Mac?
Tomáš: Používám Mac, protože PC jsem několik let servisoval jako technik. A to mi tak znechutilo používání Windows, že jsem přešel na Mac před 15 nebo 16 lety. Pořád se ale starám i o počítače kolegů. Důvod, proč používám Mac, je i ten, že z větší části tu práci dělám na linuxových počítačích, a ten Mac je k tomu blíž než bývaly Windows. Teď už je to trošku jiný. Ve W11 se některé funkce dají použít taky. Není to ale tak, jako že bych Windows nepoužíval vůbec. Ale mám je jenom na jednom počítači, který je připojený k projektoru, na kterém hraju. Jinak na práci používám Mac, protože mi zjednodušuje život. Teď jsem zrovna přenášel data ze starého do nového. Jenom jsem to propojil kabelem a za 30 minut to bylo přenesený a mám kompletně funkční počítač a navíc jsem na nic moc nemusel sáhnout. To se mi nikdy na Windows nepovedlo. Kolega nedávno potřeboval přeinstalovat disk a zabralo mi to tři pracovní dny, protože se u toho podělalo tolik věcí, že jsem rád, že používám jabka. Uznávám, že je tam nějaká learning curve a je to trošku jiný, ale používá se mi to dobře.
Ondra na Tomáše: Kafe, nebo čaj?
Tomáš: Kafe, a hodně kafe. Občas to prokládám čajem, když kafe dojde nebo potřebuju mít iluzi, že potřebuju víc vody než kafe. 😀 Do mého hrnku se vejdou tak 3 kafe. Ale dělám si spíš větší množství slabšího kafe.
Ondra na Tomáše: Nejlepší rada, kterou jsi dostal?
Tomáš: Užívat si cestu a nejít za výsledkem. Teď se to snažím aplikovat u dětí, je to na nich vidět. Jedno z dětí chce mít výsledek práce a ještě nechápe, že cesta, jak se dostat k tomu výsledku, musí být zábavná, protože jinak je to hrozný utrpení, než se k tomu člověk dostane. Takže když mám dělat nějakou práci, snažím se, aby mě co nejvíc bavila. Trošku se podvědomě vyhýbám věcem, který mě štvou, což je samozřejmě nebezpečný. Člověk musí občas dělat věci, které ho nebaví. Ale neměl by si to zprotivit. Dlouho mi trvalo pochopit, že je potřeba si udělat zábavnou část toho procesu, a ne to, že už to vím. Takže vlastně od malička nasávám informace.
Od malička jsem sledoval dokumenty, a jakmile přišel internet, nasával jsem i tam. Vždycky jsem viděl takový ty věci, který jsme vidět ve škole vůbec neměli. Takové to: “Tohle si nepamatujte, tohle u zkoušení nebudu chtít.” Takže já nasávám všechny ty kraviny okolo a snažím se užít si cestu k tomu a mít zábavu z toho, že se právě něco naučím.
Ondra na Tomáše: Nejlepší rada, kterou bys dal?
Tomáš: No, asi hraní si a experimentování. A potom čtení beletrie místo nekonečného čtení vzdělávacích knížek. Taky se do toho zamotávám, že občas jedu tu sebevzdělávací literaturu a self help věci, životopisy a podobně. Baví mě dívat se na to, jakým způsobem někdo dosáhl toho, kde je, a ten jeho pohled na to. Chápu, že je to neopakovatelný, ale každý máme nějaký jiný pohled a zkušenosti. Zjistil jsem, že v krásné literatuře nebo ve fantasy je inspirace pro běžný život spousta. I ti spisovatelé, kteří to píšou, do toho schovávají svoji vlastní zkušenost, která je v podstatě jejich životopisem.
Ondra na Tomáše: Ty toho, Tome, děláš fakt hodně, proto se budu bavit o jedné části tvé práce. A to je pomoc kreativním profesionálům. Já jsem se k tobě tenkrát dostal přes tvůj podcast Vaše jméno je vaše značka. V čem si myslíš, že tvůrci i po těch letech, co je vzděláváš, stále plavou? Co je téma prakticky každého kreativce? A proč tomu tak je?
Tomáš: Focus a delivery. Je to prostě proto, jak funguje člověk a jak moc ho ovlivňuje prostředí, ve kterém je. Což bylo krásně vidět v době covidu a potom na začátku velké války na Ukrajině. My jsme byli v kanceláři paralyzovaní. Jednak proto, že jsme si uvědomovali, co to znamená, že to je blízko, že se to dost týkalo našeho IT prostředí. Třeba najímaní Ukrajinci v herním vývoji měli poměrně nemalé zastoupení, protože jsou to šikovní lidé, kteří pracovali často za nižší peníze než někde v Německu.
To samé v době covidu, když se ještě o nemoci moc nevědělo, nás to dost zabrzdilo. Takže si myslím, že u té kreativní práce je nejhorší dosažení delivery. Toho, kdy dodám, co jsem si vymyslel, že udělám. K tomu se váže vytvoření si nějakého rytmu, protože jinak si to řekneš a nic neuděláš. A stává se to hodně lidem. Na někoho funguje čas. Prostě piš každý den 15 minut. Na někoho napiš každý den 800 slov. Na jiného běž každý den do kavárny a tam pracuj. Je to různé. Mně osobně se to třeba tak strašně mění, že jednu dobu je to chození do kavárny a pak už je toho zase tak moc, že tam nic neudělám.
Je to o hledání prostoru, kde jsem efektivní. A stejně jako u cvičení. Udělat aspoň 10 dřepů je lepší, než je neudělat vůbec, a nakonec odcvičíš celou sestavu. U práce je to stejné. Teď píšu povídky na pokračování, každý den 500 znaků. Je to můj trénink na psaní a utřídění myšlenek. Už to dělám skoro 40 dní, každý den na cestě do práce. Někdy napíšu za jeden den pět dní dopředu. Někdy to píšu každý den ráno před tím, než to má vyjít. Pomohlo mi to psát si povídky do šuplíku, které použiju třeba u Klekání jako inspiraci.
Takže delivery a nenechat se ovlivňovat prostředím. Ale někdy se to sejde a neuděláš nic. 😀
Ondra na Tomáše: Jak pracuješ s časem, že toho tolik stíháš? Máš na to nějakou techniku?
Tomáš: Nestíhám a mám na to techniku, že jakmile neřvou děti, snažím se pracovat. Je to samozřejmě na úkor. Máme celkem funkční babičky. Mám úžasnou ženu, která je ilustrátorka a má výbornou schopnost se soustředit, takže jakmile děti usnou, může kreslit. Snažím se Lucce pomáhat. Zároveň jí to s dětmi baví, vyhovuje jí to a věnuje se jim. Já mám díky tomu luxus, můžu být skoro každý pracovní den v práci, nebo pracuju doma. Takže to je ta hlavní práce v pracovní době.
Ondra na Tomáše: V jedné z tvých posledních epizod se bavíš o soustředění a důležitosti prázdna v kreativní práci. Co ty a flow? Jak se do flow dostaneš? Jak dlouho vydržíš focusovaně pracovat? A jak musí vypadat prostředí, ve kterém pracuješ?
Tomáš: Já to tam popisuju. Je to jako vytlačit vozík na kopec a pak ho strčit a on jede sám. Blbý je, když mi někdo hodí do cesty klacek. Což někdy dělají nevědomky děti. Moje žena je schopná vzít si iPad do ruky a začít čmárat. Já to nedokážu. Mně trvá někdy hodinu, někdy dvě hodiny, někdy deset minut, než se dostanu do toho flow. A teď hrozně záleží na tom, jestli je to psací flow, třeba na psaní scénářů pro Vaše jméno je vaše značka, a nebo psaní povídek. King i Neil Gaiman říkají, že si sednou někam, kde je nic neruší, a nedovolí si dělat nic jiného než jen psát. Žádný mobil, žádný koukání z okna. Nic. Prostě jenom psát. Takže ta cesta z diskomfortu, že se nudíš, vede k tomu, že začneš psát. Jakmile začneš psát, tak se to rozjede. Aspoň u mě.
Mně nezáleží úplně na tom prostředí, pokud je to téma, který mě chytne. Ale když vím, že ze sebe potřebuju vymáčknout třeba ten scénář, tak někdy musím jít do kavárny, kde si otevřu notebook, a řeknu si, že tam jdu psát a že neotevřu sociální síť, neudělám si fotku kafíčka… jenom si otevřu to psaní.
Naučil jsem se používat Obsidian, což je aplikace pro psaní textů, taková geekovina. Díky tomu, že to je synchronizovaný mezi počítačem a telefonem, jsem se naučil psát na telefonu povídky. Zní to naprosto psycho, je to psycho, ale já jsem se inspiroval od literátů z té brutálně staré školy… Někdo měl psací stroj na skříni a psal jenom tehdy, když fakt vymyslel, že něco chce napsat. Aby tam nebyl ten balast, protože to bylo na psaní nepohodlné.
Dělám to dost podobně.
A když se potřebuju dostat do flow třeba v rámci řešení problému v IT, tak to musí být zajímavý problém, který úplně nevím, jak uchopit, a hledám řešení. A někdy to trvá několik dní, než se do toho dostanu, a pak jsem schopnej se ráno probudit a otevřít oči, sednout k počítači a najednou zjistit, že je večer a já nejedl ani jedno jídlo. 😀
Různý práce mají různý nástup flow. U toho psaní je to to roztlačení, ale potřebuju ticho. Většinou jsem citlivej na ruchy a zvuky kolem. S dětmi za krkem to moc nejde. A nebo musí být někde 10–20 metrů ode mě přede mnou na louce a já sedím někde ve stínu a píšu.
To samé kolegové v práci, když chodí a chtějí si povídat. To jsem jako řemeslník a odbavuju faktury nebo na něco klikám.
Ondra na Tomáše: Co je pro kreativce alfa a omega? Co by měl znát, a i když bych ho ve dvě ráno vzbudil, tak by to měl vědět?
Tomáš: To si nejsem úplně jistej, že něco takovýho je. Jobs tam měl takové to Stay Hungry, Stay Foolish, což se dá překládat mnoha způsoby. Já v tom vidím tu ochotu zkoušet nové věci a nenechat si nakecat, že takhle se to dělá a musíš to tak udělat.
Kreativec by měl být ochotnej jít do toho, že se učí něco, co nezná, protože se svět kolem neustále mění. S těmi znalostmi, které jsme měli před dvaceti lety, si nevystačí. I truhlář, který dělá 40 let nábytek, si potřebuje zjednodušit práci tím, že se naučí používat nástroje, laky, mořidla…
Chyba není špatně, a je prospěšná.
Tomáš: Focus a delivery. Je to prostě proto, jak funguje člověk a jak moc ho ovlivňuje prostředí, ve kterém je. Což bylo krásně vidět v době covidu a potom na začátku velké války na Ukrajině. My jsme byli v kanceláři paralyzovaní. Jednak proto, že jsme si uvědomovali, co to znamená, že to je blízko, že se to dost týkalo našeho IT prostředí. Třeba najímaní Ukrajinci v herním vývoji měli poměrně nemalé zastoupení, protože jsou to šikovní lidé, kteří pracovali často za nižší peníze než někde v Německu.
To samé v době covidu, když se ještě o nemoci moc nevědělo, nás to dost zabrzdilo. Takže si myslím, že u té kreativní práce je nejhorší dosažení delivery. Toho, kdy dodám, co jsem si vymyslel, že udělám. K tomu se váže vytvoření si nějakého rytmu, protože jinak si to řekneš a nic neuděláš. A stává se to hodně lidem. Na někoho funguje čas. Prostě piš každý den 15 minut. Na někoho napiš každý den 800 slov. Na jiného běž každý den do kavárny a tam pracuj. Je to různé. Mně osobně se to třeba tak strašně mění, že jednu dobu je to chození do kavárny a pak už je toho zase tak moc, že tam nic neudělám.
Je to o hledání prostoru, kde jsem efektivní. A stejně jako u cvičení. Udělat aspoň 10 dřepů je lepší, než je neudělat vůbec, a nakonec odcvičíš celou sestavu. U práce je to stejné. Teď píšu povídky na pokračování, každý den 500 znaků. Je to můj trénink na psaní a utřídění myšlenek. Už to dělám skoro 40 dní, každý den na cestě do práce. Někdy napíšu za jeden den pět dní dopředu. Někdy to píšu každý den ráno před tím, než to má vyjít. Pomohlo mi to psát si povídky do šuplíku, které použiju třeba u Klekání jako inspiraci.
Takže delivery a nenechat se ovlivňovat prostředím. Ale někdy se to sejde a neuděláš nic. 😀
Ondra na Tomáše: Jak pracuješ s časem, že toho tolik stíháš? Máš na to nějakou techniku?
Tomáš: Nestíhám a mám na to techniku, že jakmile neřvou děti, snažím se pracovat. Je to samozřejmě na úkor. Máme celkem funkční babičky. Mám úžasnou ženu, která je ilustrátorka a má výbornou schopnost se soustředit, takže jakmile děti usnou, může kreslit. Snažím se Lucce pomáhat. Zároveň jí to s dětmi baví, vyhovuje jí to a věnuje se jim. Já mám díky tomu luxus, můžu být skoro každý pracovní den v práci, nebo pracuju doma. Takže to je ta hlavní práce v pracovní době.
Ondra na Tomáše: V jedné z tvých posledních epizod se bavíš o soustředění a důležitosti prázdna v kreativní práci. Co ty a flow? Jak se do flow dostaneš? Jak dlouho vydržíš focusovaně pracovat? A jak musí vypadat prostředí, ve kterém pracuješ?
Tomáš: Já to tam popisuju. Je to jako vytlačit vozík na kopec a pak ho strčit a on jede sám. Blbý je, když mi někdo hodí do cesty klacek. Což někdy dělají nevědomky děti. Moje žena je schopná vzít si iPad do ruky a začít čmárat. Já to nedokážu. Mně trvá někdy hodinu, někdy dvě hodiny, někdy deset minut, než se dostanu do toho flow. A teď hrozně záleží na tom, jestli je to psací flow, třeba na psaní scénářů pro Vaše jméno je vaše značka, a nebo psaní povídek. King i Neil Gaiman říkají, že si sednou někam, kde je nic neruší, a nedovolí si dělat nic jiného než jen psát. Žádný mobil, žádný koukání z okna. Nic. Prostě jenom psát. Takže ta cesta z diskomfortu, že se nudíš, vede k tomu, že začneš psát. Jakmile začneš psát, tak se to rozjede. Aspoň u mě.
Mně nezáleží úplně na tom prostředí, pokud je to téma, který mě chytne. Ale když vím, že ze sebe potřebuju vymáčknout třeba ten scénář, tak někdy musím jít do kavárny, kde si otevřu notebook, a řeknu si, že tam jdu psát a že neotevřu sociální síť, neudělám si fotku kafíčka… jenom si otevřu to psaní.
Naučil jsem se používat Obsidian, což je aplikace pro psaní textů, taková geekovina. Díky tomu, že to je synchronizovaný mezi počítačem a telefonem, jsem se naučil psát na telefonu povídky. Zní to naprosto psycho, je to psycho, ale já jsem se inspiroval od literátů z té brutálně staré školy… Někdo měl psací stroj na skříni a psal jenom tehdy, když fakt vymyslel, že něco chce napsat. Aby tam nebyl ten balast, protože to bylo na psaní nepohodlné.
Dělám to dost podobně.
A když se potřebuju dostat do flow třeba v rámci řešení problému v IT, tak to musí být zajímavý problém, který úplně nevím, jak uchopit, a hledám řešení. A někdy to trvá několik dní, než se do toho dostanu, a pak jsem schopnej se ráno probudit a otevřít oči, sednout k počítači a najednou zjistit, že je večer a já nejedl ani jedno jídlo. 😀
Různý práce mají různý nástup flow. U toho psaní je to to roztlačení, ale potřebuju ticho. Většinou jsem citlivej na ruchy a zvuky kolem. S dětmi za krkem to moc nejde. A nebo musí být někde 10–20 metrů ode mě přede mnou na louce a já sedím někde ve stínu a píšu.
To samé kolegové v práci, když chodí a chtějí si povídat. To jsem jako řemeslník a odbavuju faktury nebo na něco klikám.
Ondra na Tomáše: Co je pro kreativce alfa a omega? Co by měl znát, a i když bych ho ve dvě ráno vzbudil, tak by to měl vědět?
Tomáš: To si nejsem úplně jistej, že něco takovýho je. Jobs tam měl takové to Stay Hungry, Stay Foolish, což se dá překládat mnoha způsoby. Já v tom vidím tu ochotu zkoušet nové věci a nenechat si nakecat, že takhle se to dělá a musíš to tak udělat.
Kreativec by měl být ochotnej jít do toho, že se učí něco, co nezná, protože se svět kolem neustále mění. S těmi znalostmi, které jsme měli před dvaceti lety, si nevystačí. I truhlář, který dělá 40 let nábytek, si potřebuje zjednodušit práci tím, že se naučí používat nástroje, laky, mořidla…
Chyba není špatně, a je prospěšná.
Ondra na Tomáše: Jaká je podle tebe v roce 2023 nejlepší taktika, jak se nejlépe propagovat a dát o sobě vědět?
Tomáš: Pro mě osobně nejvíc funguje přirozenost a nesnažit se vyrábět personu moc daleko od té tvojí, aby to nebylo moc velký utrpení. Sdílet proces, cestu a ne výsledek. To znamená nesnažit se vyrábět si novej obsah, který musíš tvořit proto, abys ho sdílel, ale hledat v tom, co děláš, už něco, co se dá nasdílet.
Když jsem s tím začínal, říkal jsem si, že budu dělat věci navíc. Ne, to prostě nemůžu dělat. Nemůžu už dělat věci navíc, potřebuju sdílet, co se děje.
Určitě půjde vyrobit umělá persona, která bude rezonovat s cílovou skupinou. Ale čím více energie bude potřeba vložit do této persony, tím víc energie ti to bude brát. Třeba takový drzý delfín Adolfeen během covidu od DJ Roxtara. Je to vlastně taková persona, vedlejší produkt a chytlo se to. Takovouhle personu bych si úplně nedokázal udržet, protože by mě to stálo hrozně moc energie. Takže radši sdílím svoje věci tím způsobem, že to zaujme menší množství lidí v té formě, která mě baví. I za cenu toho, že nejdu do mainstreamu. Vím, jak bych to měl dělat, aby to mělo zásah, ale mě to nebaví. 😀
Spíše než nějaký umělý příběh radši odvyprávím svoji myšlenku nebo úvahu zajímavou cestou. Dělat pro ostatní to, co bych chtěl dělat pro sebe.
Ondra na Tomáše: Častým tématem je u kreativců cenotvorba. Dáš nám 3 tipy, jak ještě dnes přistupovat ke své cenotvorbě lépe? Nad čím bychom se měli zamyslet a co může upravit skoro každý?
Tomáš: Je to pořád dokolečka. I já u sebe v práci narážím na to, že neodhadnu časové náklady. Takže pořád se učit to, kolik čeho trvá a učit se pořád zvyšovat odhad a mít tam značnou rezervu. Vždy musíš počítat s tím, že se něco podělá, takže budeš potřebovat třeba 30 % času navíc.
Máme omezené množství času a někdy chceme odpočívat a někdy dělat něco jiného než tu práci. Být si vědomi toho, že se čas nenahradí.
Druhá věc je nezapomínat zdražovat. Teď to krásně ukázala inflace, jak moc nám vyrostly ceny. Při měsíční fakturaci teď koukám, jak se mi mění hodinovka a zvyšují se ceny. Sice o drobný, ale pořád to roste.
V průběhu času jsi pořád schopnější. Učit se zpřesňovat čas. Měřit si čas, co nejvíc to jde, abych věděl, kolik času trávím i na těch osobních projektech.
Ondra na Tomáše: Tvořit si svoje portfolio je většinou taková ta práce, do které se nikomu moc nechce. Bývá to na dlouho, musí se to všechno zkompletovat a připravit. Jak by měl kreativec připravovat a ukazovat svoji práci, aby z toho neměl zbytečný stres? A zároveň aby to zajímalo případné klienty?
Tomáš: My teď zrovna v rámci Juicyfolia pracujeme na velkém updatu celého systému. Děláme na tom už několik let, protože nám do toho covid hodil vidle. Snažíme se dělat takový nástroje, aby úprava portfolia byla co nejjednodušší. Protože já razím zásadu, že portfolio je živý organismus a musí v něm být pořád jenom to aktuální, protože lidi mi dávají poptávky na základě toho, co chci dělat. Moje oblíbené prohlášení, že lidi neví, co chtějí, dokud jim to neukážete.
Pokud nemám zakázky na to, co chci dělat, tak si to udělat sám pro sebe a ukázat, co všechno dovedu nebo co by mě zajímalo. A podle toho upravovat portfolio. Pokud chodí zakázky, je to dobrý nápad. Někdo někoho třeba doporučí a pak to najednou začne ubývat, a to portfolio je zastaralý.
Největší bolest je shromáždit to, co tam má vlastně být. Na podzim náš update půjde ven, takže se těším.
Zkrátka používat takové nástroje, aby mě to bavilo upravovat a nebyl to pro mě bolestný zážitek a abych si dokázal všechno upravit. Probrat se vlastní prací je vždycky nejhorší. Navíc to nemáš moc s kým probrat. Ukazujte to, co chcete dělat, protože když tam budete ukazovat opak, tak je taková klasika, že na to přesně dostanete zakázku. 😀 Mně se to stává u svatebního focení. 😀
Ondra na Tomáše: Kdy naposledy byl po těch letech podnikání moment, kdy sis řekl: Aha, tak takhle tohle jsem dělal blbě! A dokázal jsi to napravit a fungovat tak v podnikání lépe?
Tomáš: To je každý den. 😀 Já mám rád jedno přirovnání. S podnikáním je to podobné jako s řízením. Mnoho lidí si myslí, že naučit se řídit znamená udržet auto mezi bílýma čárama a jet rovně. Ve skutečnosti to tak ale není. Umět řídit je to, že když před auto skočí srnka, musíš vyřešit tu situaci způsobem, aby to mělo co nejmenší následky. To je řízení. V podnikání je to podobné. To každodenní plánování je pohodička. Ale když všechny počítače ráno přestanou fungovat, nebo když vypadne elektrika, nebo něco úplně jinýho. Jak se vypořádat s tím? Takže to neustálé hledání efektivity a soustředění se na ty správné věci, které jsou důležité pro ten další krok. To je něco, co se učím pořád a vždycky si řeknu: To bylo jasný přece!
A teď třeba největší prozření. Když něco děláme a děláme na daným projektu v kanceláři všichni, tak to nese větší výsledky.
Tomáš: Pro mě osobně nejvíc funguje přirozenost a nesnažit se vyrábět personu moc daleko od té tvojí, aby to nebylo moc velký utrpení. Sdílet proces, cestu a ne výsledek. To znamená nesnažit se vyrábět si novej obsah, který musíš tvořit proto, abys ho sdílel, ale hledat v tom, co děláš, už něco, co se dá nasdílet.
Když jsem s tím začínal, říkal jsem si, že budu dělat věci navíc. Ne, to prostě nemůžu dělat. Nemůžu už dělat věci navíc, potřebuju sdílet, co se děje.
Určitě půjde vyrobit umělá persona, která bude rezonovat s cílovou skupinou. Ale čím více energie bude potřeba vložit do této persony, tím víc energie ti to bude brát. Třeba takový drzý delfín Adolfeen během covidu od DJ Roxtara. Je to vlastně taková persona, vedlejší produkt a chytlo se to. Takovouhle personu bych si úplně nedokázal udržet, protože by mě to stálo hrozně moc energie. Takže radši sdílím svoje věci tím způsobem, že to zaujme menší množství lidí v té formě, která mě baví. I za cenu toho, že nejdu do mainstreamu. Vím, jak bych to měl dělat, aby to mělo zásah, ale mě to nebaví. 😀
Spíše než nějaký umělý příběh radši odvyprávím svoji myšlenku nebo úvahu zajímavou cestou. Dělat pro ostatní to, co bych chtěl dělat pro sebe.
Ondra na Tomáše: Častým tématem je u kreativců cenotvorba. Dáš nám 3 tipy, jak ještě dnes přistupovat ke své cenotvorbě lépe? Nad čím bychom se měli zamyslet a co může upravit skoro každý?
Tomáš: Je to pořád dokolečka. I já u sebe v práci narážím na to, že neodhadnu časové náklady. Takže pořád se učit to, kolik čeho trvá a učit se pořád zvyšovat odhad a mít tam značnou rezervu. Vždy musíš počítat s tím, že se něco podělá, takže budeš potřebovat třeba 30 % času navíc.
Máme omezené množství času a někdy chceme odpočívat a někdy dělat něco jiného než tu práci. Být si vědomi toho, že se čas nenahradí.
Druhá věc je nezapomínat zdražovat. Teď to krásně ukázala inflace, jak moc nám vyrostly ceny. Při měsíční fakturaci teď koukám, jak se mi mění hodinovka a zvyšují se ceny. Sice o drobný, ale pořád to roste.
V průběhu času jsi pořád schopnější. Učit se zpřesňovat čas. Měřit si čas, co nejvíc to jde, abych věděl, kolik času trávím i na těch osobních projektech.
Ondra na Tomáše: Tvořit si svoje portfolio je většinou taková ta práce, do které se nikomu moc nechce. Bývá to na dlouho, musí se to všechno zkompletovat a připravit. Jak by měl kreativec připravovat a ukazovat svoji práci, aby z toho neměl zbytečný stres? A zároveň aby to zajímalo případné klienty?
Tomáš: My teď zrovna v rámci Juicyfolia pracujeme na velkém updatu celého systému. Děláme na tom už několik let, protože nám do toho covid hodil vidle. Snažíme se dělat takový nástroje, aby úprava portfolia byla co nejjednodušší. Protože já razím zásadu, že portfolio je živý organismus a musí v něm být pořád jenom to aktuální, protože lidi mi dávají poptávky na základě toho, co chci dělat. Moje oblíbené prohlášení, že lidi neví, co chtějí, dokud jim to neukážete.
Pokud nemám zakázky na to, co chci dělat, tak si to udělat sám pro sebe a ukázat, co všechno dovedu nebo co by mě zajímalo. A podle toho upravovat portfolio. Pokud chodí zakázky, je to dobrý nápad. Někdo někoho třeba doporučí a pak to najednou začne ubývat, a to portfolio je zastaralý.
Největší bolest je shromáždit to, co tam má vlastně být. Na podzim náš update půjde ven, takže se těším.
Zkrátka používat takové nástroje, aby mě to bavilo upravovat a nebyl to pro mě bolestný zážitek a abych si dokázal všechno upravit. Probrat se vlastní prací je vždycky nejhorší. Navíc to nemáš moc s kým probrat. Ukazujte to, co chcete dělat, protože když tam budete ukazovat opak, tak je taková klasika, že na to přesně dostanete zakázku. 😀 Mně se to stává u svatebního focení. 😀
Ondra na Tomáše: Kdy naposledy byl po těch letech podnikání moment, kdy sis řekl: Aha, tak takhle tohle jsem dělal blbě! A dokázal jsi to napravit a fungovat tak v podnikání lépe?
Tomáš: To je každý den. 😀 Já mám rád jedno přirovnání. S podnikáním je to podobné jako s řízením. Mnoho lidí si myslí, že naučit se řídit znamená udržet auto mezi bílýma čárama a jet rovně. Ve skutečnosti to tak ale není. Umět řídit je to, že když před auto skočí srnka, musíš vyřešit tu situaci způsobem, aby to mělo co nejmenší následky. To je řízení. V podnikání je to podobné. To každodenní plánování je pohodička. Ale když všechny počítače ráno přestanou fungovat, nebo když vypadne elektrika, nebo něco úplně jinýho. Jak se vypořádat s tím? Takže to neustálé hledání efektivity a soustředění se na ty správné věci, které jsou důležité pro ten další krok. To je něco, co se učím pořád a vždycky si řeknu: To bylo jasný přece!
A teď třeba největší prozření. Když něco děláme a děláme na daným projektu v kanceláři všichni, tak to nese větší výsledky.
Ondra na Tomáše: V čem ti tvoje vlastní kreativní projekty a aktivity pomáhají? Využíváš je pak třeba u zákazníků?
Tomáš: Na začátku jsem to začal dělat právě proto, abych mohl nabídnout klientům něco navíc. Tím si můžu zjednodušit svou práci a tu cestu. Za tím účelem vzniklo i Vaše jméno je vaše značka. To bylo takové kamarádské řešení věcí u piva. Ti to pak ale jen spláchli pivem a nic s tím nedělali, tak jsem to začal nahrávat.
Snažím se maximum věcí napsat, sepsat a použít to jako takovou nohu ve dveřích. Podcast mi přinesl hodně zákazníků, když zjistili, kolik toho dělám.
Určitě se snažím dávat ven věci, které ukazují, co dělám, aby za mnou přišel někdo, kdo o to bude mít zájem. Ať už to jsou portfolia, ať už to je zpracování zvuku, nebo poradenství. Na to se úplně nespecializuju, jen když někdo opravdu chce. Když si chce někdo povídat o tom, jak se dá lépe odvyprávět.
Ondra na Tomáše: Jak se připravuješ na tvorbu? Máš oblíbené místo, rituál nebo atmosféru?
Tomáš: Nejsem schopný si ty rituály vytvořit. Uvařím si kafe, nasadím sluchátka. Když píšu scénáře, tak mám playlist na Spotify, což je taková taneční hudba bez zpěvu a hlasu. A to už vím, že to pomáhá mozku se líp soustředit. Nesmí na mě u toho vyskakovat nesmysly. 😀 Jdu pěšky do práce 40 minut, dám si sprchu, udělám si kafe a vím, že mám pracovat.
Ondra na Tomáše: Projekt, na který jsi nejvíc hrdý?
Tomáš: Kdybych řekl, že děti, tak tam nejvíce práce oddřela moje úžasná žena. 😀 To Klekání mě baví, protože jsem tam schopný cítit progress a naučit se na tom hodně věcí. Teď je to ta nová verze Juicyfolia, kde to tedy není úplně všechno moje práce, ale myslím, že je to dobrý nástroj. Je hrozná chyba, že jsem si nevěřil, že to je dobrý už deset let zpět. Protože… ten syndrom, že ještě neumím tohle, tamto… A pak jsme viděli, co konkurence neumí vůbec, a je schopná to prodávat. A teď až zpětně vidím, co už jsme za těch 10 let mohli mít… místo toho jsme si říkali, že ještě musíme tohle...
Ondra na Tomáše: Máš nějaké denní rutiny?
Tomáš: Něco si přečíst, něco napsat a odpracovat. Být s dětmi a nebo aspoň u uspávání. Když to někdy nevychází, tak chci aspoň uspávání stihnout, když musím být v práci nebo jsou třeba celý den u babičky. Aspoň abych s nimi byl u večeře, při uspávání a četl jim pohádku. To je pro mě asi nejvíc. Aby aspoň něco ze mě měly.
Ondra na Tomáše: Tvoje guilty pleasure?
Tomáš: No, myslím si, že poslední dobou jsou to jenom youtube videa s Adamem Savagem, nebo když někdo něco vyrábí. Nejsem schopnej dát žádný seriál, radši si něco přečtu nebo poslechnu.
Nemám asi to, že bych koukal na Prostřeno. 😀 Když začala válka na Ukrajině, koukal jsem hodně na Twitter a TikTok, ale to jsem stopnul, protože jsem měl celkem oprávněné podezření, že to bude králičí nora. To je hrozná past. Najednou ti zmizí hodina a nevíš ani jak! 😀
Dívám se na vědecký přednášky. Naposledy třeba o paleolitu. Zjišťuju, že lidi si myslí, že jsou hrozně vyspělí. Ale ti lidi jsou pravděpodobně statisíce let úplně stejný. Teďka jsem našel nejstarší reklamační protokol ze starého Egypta, kdy obchodník reklamuje dodávku mědi, protože mu ji dodavatel dodal nekvalitní, a je to starý třeba 8000 let. 😀
Ondra na Tomáše: Jak nejčastěji odpočíváš?
Tomáš: Chůze a zábavný knížky. Teď jsem přečetl Barvu kouzel, Lehké fantastično a Morta. Pak u audiofilmů. Pokročilá rozhlasová hra, která nabízí trojrozměrný prostor. Našel jsem si komunitu v Americe s velkýma producentama, kam se mi podařilo protlačit. To je taková niche, že jsou rádi, že si můžou s někým o tom zvuku pokecat. Povídáme si o tom, jak ujíždíme na 3D audiopovídkách, které nemají žádný obraz, a vyrábíme k tomu zvuky.
Díky, Tomáši!
Tomáš: Na začátku jsem to začal dělat právě proto, abych mohl nabídnout klientům něco navíc. Tím si můžu zjednodušit svou práci a tu cestu. Za tím účelem vzniklo i Vaše jméno je vaše značka. To bylo takové kamarádské řešení věcí u piva. Ti to pak ale jen spláchli pivem a nic s tím nedělali, tak jsem to začal nahrávat.
Snažím se maximum věcí napsat, sepsat a použít to jako takovou nohu ve dveřích. Podcast mi přinesl hodně zákazníků, když zjistili, kolik toho dělám.
Určitě se snažím dávat ven věci, které ukazují, co dělám, aby za mnou přišel někdo, kdo o to bude mít zájem. Ať už to jsou portfolia, ať už to je zpracování zvuku, nebo poradenství. Na to se úplně nespecializuju, jen když někdo opravdu chce. Když si chce někdo povídat o tom, jak se dá lépe odvyprávět.
Ondra na Tomáše: Jak se připravuješ na tvorbu? Máš oblíbené místo, rituál nebo atmosféru?
Tomáš: Nejsem schopný si ty rituály vytvořit. Uvařím si kafe, nasadím sluchátka. Když píšu scénáře, tak mám playlist na Spotify, což je taková taneční hudba bez zpěvu a hlasu. A to už vím, že to pomáhá mozku se líp soustředit. Nesmí na mě u toho vyskakovat nesmysly. 😀 Jdu pěšky do práce 40 minut, dám si sprchu, udělám si kafe a vím, že mám pracovat.
Ondra na Tomáše: Projekt, na který jsi nejvíc hrdý?
Tomáš: Kdybych řekl, že děti, tak tam nejvíce práce oddřela moje úžasná žena. 😀 To Klekání mě baví, protože jsem tam schopný cítit progress a naučit se na tom hodně věcí. Teď je to ta nová verze Juicyfolia, kde to tedy není úplně všechno moje práce, ale myslím, že je to dobrý nástroj. Je hrozná chyba, že jsem si nevěřil, že to je dobrý už deset let zpět. Protože… ten syndrom, že ještě neumím tohle, tamto… A pak jsme viděli, co konkurence neumí vůbec, a je schopná to prodávat. A teď až zpětně vidím, co už jsme za těch 10 let mohli mít… místo toho jsme si říkali, že ještě musíme tohle...
Ondra na Tomáše: Máš nějaké denní rutiny?
Tomáš: Něco si přečíst, něco napsat a odpracovat. Být s dětmi a nebo aspoň u uspávání. Když to někdy nevychází, tak chci aspoň uspávání stihnout, když musím být v práci nebo jsou třeba celý den u babičky. Aspoň abych s nimi byl u večeře, při uspávání a četl jim pohádku. To je pro mě asi nejvíc. Aby aspoň něco ze mě měly.
Ondra na Tomáše: Tvoje guilty pleasure?
Tomáš: No, myslím si, že poslední dobou jsou to jenom youtube videa s Adamem Savagem, nebo když někdo něco vyrábí. Nejsem schopnej dát žádný seriál, radši si něco přečtu nebo poslechnu.
Nemám asi to, že bych koukal na Prostřeno. 😀 Když začala válka na Ukrajině, koukal jsem hodně na Twitter a TikTok, ale to jsem stopnul, protože jsem měl celkem oprávněné podezření, že to bude králičí nora. To je hrozná past. Najednou ti zmizí hodina a nevíš ani jak! 😀
Dívám se na vědecký přednášky. Naposledy třeba o paleolitu. Zjišťuju, že lidi si myslí, že jsou hrozně vyspělí. Ale ti lidi jsou pravděpodobně statisíce let úplně stejný. Teďka jsem našel nejstarší reklamační protokol ze starého Egypta, kdy obchodník reklamuje dodávku mědi, protože mu ji dodavatel dodal nekvalitní, a je to starý třeba 8000 let. 😀
Ondra na Tomáše: Jak nejčastěji odpočíváš?
Tomáš: Chůze a zábavný knížky. Teď jsem přečetl Barvu kouzel, Lehké fantastično a Morta. Pak u audiofilmů. Pokročilá rozhlasová hra, která nabízí trojrozměrný prostor. Našel jsem si komunitu v Americe s velkýma producentama, kam se mi podařilo protlačit. To je taková niche, že jsou rádi, že si můžou s někým o tom zvuku pokecat. Povídáme si o tom, jak ujíždíme na 3D audiopovídkách, které nemají žádný obraz, a vyrábíme k tomu zvuky.
Díky, Tomáši!
