Kreativec, grafik, fotograf a videomaker. Prostě tvůrčí člověk. To je Tony Košař. Dělá kreativní obsah pro Marpa a TroubleGang. Navíc točí i vlastní podcast Spotlight, ve kterém můžete vidět řadu dalších osobností, kteří se nebojí sdílet svůj pohled na věc.

Kreativec, grafik, fotograf a videomaker. Prostě tvůrčí člověk. To je Tony Košař. Dělá kreativní obsah pro Marpa a TroubleGang. Narazil jsem na něj přes jeho vlog aka pohled do toho, jak to vypadá, když se jede na koncert s kapelou. Líbí se mi jeho přístup, jak ty všechny věci dělá. Upoutá to pozornost a je to legrace. Navíc točí i vlastní podcast Spotlight, ve kterém můžete vidět řadu dalších osobností, kteří se nebojí sdílet svůj pohled na věc. Díky za tenhle rozhovor. Autentický, bez obalu a bez zbytečných keců kolem.

Tony, je to tvoje. 😊

Ondra na Tonyho: Tony, čím se zabýváš a proč?
Tony: Zabejvám se fotografií, videem a designem. Poslední dobou i sociálníma sítěma a marketingem. Nemám to nijak vystudovaný, ale dělám to tak, jak to cejtim. A proč to dělám? Všechno to vzniklo nějak na základce. Rozhodoval jsem se, na jakou půjdu střední. Obcházel jsem gymply, obchodky a pak jsem přišel na průmyslovku, která byla jako televizní škola. Tak jsem tam šel na den otevřených dveří. Šli jsme do studia, byly tam ty všechny kamery, mixák, pulty a říkal jsem si, že bych to mohl dělat, že to bude dobrý. Takže v těch patnácti jsem se přihlásil tady tu školu. Myslím si, že nechat někoho, aby se v patnácti rozhodnul o svým životě, je dost brzo. Na škole jsem se začal všechno učit a spoustu věcí jsem pochytil i samostudiem a zamiloval jsem se do tý audiovizuální tvorby. Je to legrace a hlavně jde vidět výsledek. Když uděláš fotku, která je potom na obalu cédéčka nebo na billboardu, tak je to příjemný.

Ondra na Tonyho: Kolik hodin denně pracuješ a kdy?
Tony: Hah… no vzhledem k tomu, že jsem freelancer, tak dělám, kdy je potřeba dělat. Měl jsem stálou práci, pak jsem přešel na freelance a pak jsem odjel do Mexika na rok a čtvrt. Nedávno jsem se vrátil a od té doby pracuju tak nějak denně. Mám toho hrozně moc a neumím si moc dobře koordinovat čas. Můžu pracovat denně 10 hodin a tak nějak 6 dní v týdnu.

Ondra na Tonyho: Kde bereš inspiraci?
Tony: Já dělím fotografii na takový 2 kategorie. První jsou umělci a druhá jsou dělníci. Já jsem spíš v tý kategorii toho dělníka. Moc inspiraci nečerpám, spíš plním přání těch lidí, pro který pracuju. Když mám volnou ruku, tak čerpám třeba z kapel, a vezmu si z toho nějakou část a tu pak upravím podle sebe. Ale že bych hledal inspiraci cíleně, tak to nepotřebuju. Prostě jen vytvářím.

Ondra na Tonyho: Jaké musí mít fotograf, videomaker a kreativec znalosti? Čím se odlišuješ?
Tony: Když jsem říkal o té škole, tak moje sestřenka teď šla na fotografickou školu a já přemejšlel, jestli mi ta škola něco dala. Myslím, že asi ne. Myslím, že jediný, co člověk potřebuje, je to chtít dělat. Jakmile tě to nezajímá a je ti to jedno, tak se to v životě nenaučíš. Dneska se pomocí internetu naučíš cokoliv, co chceš. Teď si tady můžeš sednout a naučit se třeba španělsky, je to jedno. Nejdůležitější je mít chuť a vášeň. Musíš tím prostě žít. Třeba u tý sestřenky vím, že jí budou učit analogovou fotku. Je to hezký, to řemeslo umět, ale dneska tou analogovou fotkou nevyděláš peníze, pokud nejsi umělec a dáš to do galerie. Kdyby tě ve škole už učili třeba fotit svatby, tak si myslím, že by to byl dost dobrej předmět. Přišel by tam člověk, co už svatby fotí 10 let, řekne ti, co máš na tý svatbě vyfotit. Kdybych měl dítě a chtěl bych, aby dělalo to, co dělám já, tak bych ho dal na ekonomku, aby se naučilo pracovat s prachama, jak se zakládá firma a tyhle věci. Ty kreativní věci ho naučím já.

Ondra na Tonyho: PC, nebo Mac?
Tony: Mám macbook. Dělal jsem na windows, ale přestoupil jsem do jedný firmy, kde byl mac a zamiloval jsem si to. Teď, když už mám iphone, airpody, ipad… tak si to spolu hezky komunikuje a je to jednoduchý. Instalace věcí jsou easy, a když si vzpomenu, jak jsem stahoval nějaký programy, tak oproti windows je to fakt jednoduchý.

Ondra na Tonyho: Kafe, nebo čaj?
Tony: Spíš kafe. Naučil jsme se pít teďka populární kratom, kterej jedou snad všichni, mi přijde. Je to takovej stimulant. Takže kratom a kafe.

Ondra na Tonyho: Nejlepší rada, co jsi dostal?
Tony: Marpo mi kdysi řekl, že nemám na věci tlačit, ale bejt pořád kolem nich. A že přijdou. To mi řekl na práci ve firmě, kde jsem si přál dělat, a nakonec jsem tam fakt šel po nějaké době.

Ondra na Tonyho: Nejlepší rada, co bys dal?
Tony: Musíš to chtít dělat. Musíš se probudit a myslet na tu věc. Řešit foťáky, design a všechno kolem. Když to budeš brát nalehko, tak zapadneš do průměru. Musíš mít v tom tu vášeň. To je nejdůležitější.

Ondra na Tonyho: Proč se v tvorbě věnuješ zrovna hudebnímu byznysu?
Tony: Můj první klient byl Marpo. Já byl fanoušek. Skamarádili jsme se a začali jsme dělat věci. Ten příběh je hrozně dobrej. On měl rappery z Ameriky, kteří měli přiletět na koncert. Zveřejnili, že přiletí na letiště, budou s sebou mít cédéčka a kdo chce, tak se s nima může vyfotit a koupit si to CD. Já bydlel s rodičema kousek od letiště, a tak jsem tam jel. Byl jsem tam jedinej, protože to bylo ve všední den asi v půl osmý ráno. Tak sem tam jel před školou. S malým foťákem a pozdravím je a koupím si to cédéčko. Bylo mi šestnáct. A tam jsme se skamarádili. On mi potom napsal, že někde bude a potřeboval by něco natočit. Tak jsem tam jel a udělal jsem to. Neměl jsem ani pořádný foťák, takže mi Marpo půjčoval ten jeho, který měl na focení dovolený. Vždycky jsem si z toho vzal kartu a doma to upravil. Já miluju muziku, od malička jsem chodil na festivaly, koncerty a všechno jsem poslouchal. Zažívám rockstar life, i když neumím na nic hrát. Letěl jsem s kapelou private letem. Nebo s obrovským tour busem, ve kterém před námi jeli Linkin Park. Všechno si zažívám s kapelou a je to super.

Ondra na Tonyho: S čím nejvíc bojuješ na volné noze?
Tony: S časem a s klientama. Jsem malinko nervák a dokážu se vytočit celkem rychle. Někdy dostanu připomínku, která je úplně irelevantní. Takže to potřebuju vstřebat, nadechnout se a přijmout to.

Ondra na Tonyho: Focení a natáčení pro kapely musí být dost časově náročné. Jak si řídíš čas?
Tony: Když jedeme turné, tak je to intenzivní. Chodil jsem normálně do práce, ono je to většinou o víkendech. Takže jsem utekl v pátek ve 3 z práce, sednul jsem do auta a jeli jsme na koncert. Přijeli jsme domů, upravil jsem fotky a jeli jsme na další. Naštěstí je naše země tak malá, že ve finále cesta do Brna trvá 2 hodiny, takže se to dá. Konkrétně ty rapový koncerty jsou většinou od 22:00, takže se vyjíždí třeba v 19:00. Převrátí se ti tím režim. Teďka toho moc není, takže je to max 3krát za měsíc. Snažím se ty fotky udělat hned a hned je odevzdat. Za 3 dny to nikoho nezajímá. Lidé se chtějí probudit a podívat se, jaký to bylo. Dělal jsem třeba pro Majálesy. Museli jsme aftermovie odevzdat do druhého dne do oběda. Protože ta filozofie byla, že se lidi probudí po mejdanu a hned uvidí, jaké to bylo. A zároveň tam byl proklik na vstupenky na další rok. Dávalo mi to smysl. Hlavně v létě, když je spousta festivalů, tak nemyslíš na to, co bude za rok, ale co bude příští víkend. Takže to chceš vyřešit hned. Třeba střihačovi se okamžitě nosily karty, a jakmile Majáles skončil, tak jsem měl už ze 70 % hotovo.

Ondra na Tonyho: Co ti dává vlastní tvorba?(Podcast Spotlight)
Tony: Je to spíš oddech, ale je to trošku otročina. Snažím se to dělat a baví mě to natáčení. Ta postprodukce mě moc nebaví. Prostě sedíš a stříháš a je to fakt náročné. Na všechny platformy. Je to jeden pracovní den v podstatě. Začal jsem to dělat, protože to tady moc lidí nedělalo. Chtěl jsem mít něco svýho a nebude mi do toho nikdo kecat. To se občas děje v komentářích. :D Hlavně jsem byl vždycky škatulkovanej jako fotograf Marpa a TroubleGangu a nikdy jsem neměl něco svýho. Je to hezký na potkávání lidí. Zvu si kamarády a lidi, který mě mají rádi, protože fotím koncerty, a nechoděj sem, protože musí.

Ondra na Tonyho: Náš svém YouTube máš několik videí z pozadí natáčení a focení pro Marpa a TroubleGang. Co je na tvorbě pro TroubleGang nejsložitější a jaké zkušenosti si z téhle spolupráce nejvíce ceníš?
Tony: Cením si toho, že žiju rockstar life. Mám ty kluky rád a dostanu se na místa, na který bych se nikdy nedostal. Potkám lidi, který bych nikdy nepotkal. Díky TroubleGangu znám Mirai nebo jsem 2krát potkal Machine Gun Kellyho, který je můj oblíbenej týpek, protože jsme mu předskakovali na koncertě. Nejhorší je ta časová koordinace s kapelou. Třeba jsme potřebovali kapelní fotku a Ironkap potřeboval domů a spěchal. Takže to musel vydržet. Je to 7 lidí. 7 chlapů. 7 kohoutů. Trošku jsem převzal roli takového content týpka. Děláme TrashTalk Podcast a spoustu věcí.

Ondra na Tonyho: Jakou show si v pozici fotografa viděl a přišla ti jako největší zážitek?
Tony: Určitě Marpova O2 Arena. Fotil jsem Bring Me The Horizon, tam jsem byl fakt blízko. Všechno s MGK, kterého mám rád přes 10 let.

Ondra na Tonyho: Jsi hodně "na cestě", naposledy to bylo 15 měsíců v Mexiku. V čem ti pomohla tahle cesta v další tvorbě a dokážeš si představit být fulltime v zahraničí a pracovat vzdáleně? Co pro Tebe znamená cestování?
Tony: Mega jem si odpočinul. Viděl jsem kus světa, spoustu dobrejch lidí. V Texasu jsem zjistil, že bych se tam rád přestěhoval, ale víza jsou tam složitý. Protože to, co dělám tady, můžu dělat tam v úplně jiným měřítku. Místo tour Brno, České Budějovice jedeš Nashville, Los Angeles… To je sen. U hodně věcí musím být, takže to remote úplně neudělám. Myslel jsem, že si to na rok zkusím a vrátím se a bude to dobrý. Ale od doby, kdy jsme se vrátil zpátky do Čech, prakticky nemyslím na nic jiného, než jak zase odjet pryč. Občas jsem z toho špatnej, byla to pohoda, byl jsem v přírodě a teď jedu na Florenc. :D

Ondra na Tonyho: Nejoblíbenější místo na Zemi?
Tony: Mám na všechno hezký vzpomínky. Texas je pro mě hezký místo na žití. Tam nic není problém. Ukazoval jsem jim tam podcast a všichni si myslí, že při 4000 odběratelech musíš bejt mega slavnej. Pak si přečteš komentáře, jakej je ten moderátor debil a tohlecto a támlecto. V Americe je to jiný. Všichni si povídají, líp se tam žije, je tam všechno až na pár služeb levnější než tady.

Ondra na Tonyho: Analog, nebo digitál?
Tony: Digitál určitě. Prachy analogem nevyděláš, pokud nemáš štěstí a nejsi jeden z těch x tisíc lidí, kterým se to povede být v galerii. Já navíc hodně edituju, takže jednoznačně digitál.

Ondra na Tonyho: Tvoje oblíbená lokace?
Tony: Teď jsem v naší zkušebně na Strahově, a tady je to okolí celkem fajn. Nebo fotím hodně v ateliéru. To mě začalo hodně bavit. Jen pomocí světel si to musíš všechno udělat sám. Když jsi venku, tak ti stačí třeba deska a tou to odrazíš a nemusíš se tím tolik stresovat. V ateliéru jsi fakt na startu a všechno si řídíš sám. Jen pomocí světla toho uděláš fakt hodně.

Ondra na Tonyho: Projekt, na který jsi hrdý?
Tony: TroubleGang je zčásti můj projekt. Začal jsem to s Marpem a teď děláme třeba ten TrashTalk Podcast. Všechno, co jde teď na TG Instagram, tak jde za mnou. Fotky, edit, video… Spotlight je taky super. Měl jsem vlnu, kdy to fakt jelo, pak jsem odjel a trošku to umřelo. Tak se to snažím nastartovat. Nezvu si hosty, který by primárně měli views. Jsou to spíš kámoši. Nejlepší focení bylo na desku Dead Man Walking od Marpa. Pro ty fotky jsme jeli do Las Vegas. Byla to zároveň moje první Amerika.

Ondra na Tonyho: Máš nějaké denní rutiny?
Tony: Měl jsem je, ale teďka moc ne. Probudím se, dám si kratom, což je taková rutina, na kterou nejsem moc hrdej. Rutiny jsem měl těsně, než začal covid. Začal jsem dost sportovat. Měl jsem dost párty období. Takže už to chtělo změnu. Začal jsem běhat. Každý den. Byla to brutální rutina. Hlídal jsem si jídlo a udělal jsem si formu. Byl na to čas. Teďka, jak je dost práce, tak to nestíhám.

Ondra na Tonyho: Tvoje guilty pleasure?
Tony: Kratom. Není to ideální, ale mám to rád. Pomáhá mi to. Dneska jsem spal 4 hodiny a dost mě to probralo. A pak ještě televizní bizáry.

Ondra na Tonyho: Jak nejčastěji odpočíváš?
Tony: Začal jsem chodit. Letíme s přítelkyní na Sicílii, takže vyšlápneme Etnu. Jinak jedeme do lesa, procházíme se a povídáme si. Ujdeme třeba 30 kilometrů. Takhle jsme vymysleli, že pojedeme do Mexika. :D Takže teď chodíme a vymýšlíme, jak se přestěhovat do Ameriky. :D

Díky Tony!