Vzpomínám si na okamžik, kdy mě začal neskutečně bavit design. Taky si pamatujete na ten moment, kdy jste začali experimentovat třeba ve Photoshopu? Začali dělat první retuše, weby nebo jen tak klikat a čekat, co to udělá?

Já ano.

Bylo to v létě 2013. Tenkrát jsem dostal k narozeninám asi nejnabušenější počítač, co jsem si mohl přát. Ježiš, to bylo prohraných hodin. Ale kromě super her, které běhaly na plné detaily, jsem se začal hrabat ve Photoshopu. Jen tak. Konečně bez pocitu, kdy jsem nemusel plnit úkoly ze školy. Do té doby jsem Photoshop nesnášel. Nechápal jsem ho a vůbec mě nebavil.

To léto jsem si pořídil celý balíček od Adobe. No pořídil. Jak se to vezme. Tenkrát to byl to holt nejpopulárnější a asi nejstahovanější torrent. Ale bylo to pro studijní účely. Snad pánové ze San José odpustí.
Najednou se mi odemknul zcela nový svět. Plný animací, stříhání videií, grafiky, 3D efektů… Prostě všeho, co balíček nabízel. Testoval jsem jako o život. Začal jsem experimentovat. Klíčování greenscreenu. První stabilizovaný záběr jsem natočil pomocí foťáku za 2 tisíce položeném na longboardu a pak jsem z toho zkoušel stříhat video. Žádné gimbaly nebo zrcadlovky. Celé dny jsem ležel v youtube tutoriálech a zkoušel všechno, co mě napadlo. Tolik věcí najednou. Bylo to fakt hustý. Nakonec mě chytil i ten Photoshop. Naučil jsem se v něm docela obstojně a pomalu jsem v něm začal zkoušet první webové návrhy.

Když se na to podívám zpětně, tak to byla super doba. Nevěděli jsme o tom vůbec nic. Tenkrát byl youtube zcela jiný než je dnes. Na české scéně to bylo hodně v plenkách a spousty dnes populárních jmen ještě nikdo neznal. Jedno jméno mě ale ovlivnilo. A to nebyli ještě free-cool-in “influenceři”. Michal Vurm a jeho videa o animacích, střihu, nahrávání a editování byly jako “živá voda”. První záblesk toho, že mě to začne extrémně bavit.

Proč to ale vyprávím? Teď už je to pár let, co jsem se rozhodl, že budu dělat weby. Člověk se v tom zdokonaluje, vytváří si procesy a ladí pixely. Na skoro všechno se dneska dá najít šablona. Vše má svůj řád a místo. Jenže, kde je ten punk dnes? Ten punk, který nás před nedávnem hnal dopředu? Přesně ten punk, který se vykašlal na sebe cenzuru a nenechal se ničím spoutat?

Jen si sami řekněte, kdy naposledy, jste si jen tak sedli k počítači a zkoušeli dělat nějaké pokusy. Bez účelu. Bez cíle. Sednou a hrát si jako malé dítě.

Nemyslím si, že nemáme čas. Času máme každý stejně. Každý den máme 24 hodin. Jak s nimi naložíme je jen na nás. To, co nám chybí je podle mě pomyslný drive. To nadšení, jako bylo tenkrát po škole, kdy jsme to jenom zkoušeli. To byla ta správná kreativita. Bez pinterestu a instagramu za zády.

Když už jen o nějakém nápadu přemýšlíme, prohledáváme internet. Jestli už to náhodou někdo neudělal za nás. Hledáme zkratky a vůbec nedovolíme hlavě aby se snažila něco sama vyprodukovat.
Pořád se s někým porovnáváme. Jen se podíváme na mobil a vidíme, že to někdo dělá lépe než my. Hned nám v hlavě vyvstane myšlenka, že to nezvládneme. Nemáme nárok. Prostě out a ještě jsme se o to ani nepokusili.

Bojíme se, že uděláme chybu. Největší nesmysl a blbost, co do nás vkládá školství a systém už od mala. Od základky se bojíme toho, že když si snad dovolíme nad problémem přemýšlet trošku jinak, dostaneme za pět a končíme. Ale to už je na jinou diskuzi.

Při tom je to tak silná komodita. Schopnost vymýšlet nové, netradiční nápady má v dnešní době cenu zlata. Koukat na věci z různých úhlů. Vychytat nějaký drobný detail. Vyzkoušet kombinaci odlišných konceptů a vymyslet cosi nového.

Tak se nebojme a zkoušejme stále něco nového.

Kašlat na to, že to nevyjde :-)